Je to výjimečný příběh plný vnitřní lidské síly. O to víc, že se jedná o příběh dívky, která si do svých čtrnácti let naplno užívala svého mladého života. Dařilo se jí ve škole, i v 8. třídě patřila k nejlepším. Chtěla se stát lékařkou. Také byla nejoblíbenější žákyní ve třídě, stala se jejím “lídrem”, jinými slovy tahounem. Navíc vynikala i ve sportu, byla nejlepší plavkyní ve škole…
Až do léta roku 2014, kdy 9. června udeřila krutá diagnóza: má nádor na mozku…
Avšak statečná dívka se hned od začátku vrhla do boje a příkladně bojuje dodnes. Adrianka Pazderková, která navzdory svým vážným zdravotním problémům úspěšně odmaturovala. Sice se kvůli svému zdraví musela vzdát velice náročného studia medicíny, ale již má další plán. Připravuje se na studium psychologie na Masarykově univerzitě v Brně.
Poprvé jsem se s Adriankou setkala na slavnostním vyhlašování Dětského činu roku v Praze, v prosinci 2016. Zmíněný ceremoniál, jakož i následné přátelské setkání všech přítomných, se tradičně konal v Brožíkově síni Staroměstské radnice. Tehdy šestnáctiletou dívku, která více než dva roky po operaci mozku ještě byla odkázána na invalidní vozík, doprovodil její tatínek Andrej. Maminka Bohdana totiž právě v té době musela podstoupit akutní operaci slepého střeva… Kromě táty ji také doprovázela výjimečná paní učitelka, Jana Čalkovská z Mateřské a Základní školy při Fakultní nemocnici Brno. Právě zde totiž strávila mladá bojovnice dlouhé týdny… Jelikož žákyně a žáci paní učitelky Čalkovské již 10 let pravidelně posílají své různé příběhy do zmíněného dobročinného projektu a téměř každý rok jsou mezi oceněnými, tak tomu bylo i tehdy. Andrianka za svůj příběh s názvem Recept na opravdové štěstí získala speciální cenu. Od té doby se zajímám o její další kroky, jakož i pokroky. A pokaždé mám velkou radost z jejího dalšího zlepšení.
Vloni v srpnu jsem se v Praze opět setkala s půvabnou mladou ženou s postavou modelky, která pochází z jihomoravských Vrbic. Avšak nejen s ní, ale i s jejími báječnými rodiči. Hned mně bylo jasné, po kom jejich krásná bojovnice podědila svoji ohromnou sílu překonávat další a další překážky… V sluncem prozářené prázdninové Praze jsem s nimi strávila úžasné letní odpoledne, plné radostí a naděje. Nejvíce mě však potěšilo, že Adrianka už před rokem vstala z vozíku! Ale k chůzi ještě stále potřebuje chodítko. Zatím…
Avšak k tomu, aby znovu samostatně chodila, je nutná léčba kmenovými buňkami. Adriance svitla životní naděje. Může na jedné prestižní klinice tuto léčbu podstoupit. Jak říká známé přísloví: “Zdravý člověk má tisíce přání. ale nemocný jen jedno…,” platí i v jejím případě.
I když samotný zákrok – jehož plánovaný termín je 16. 3. 2021 – a doplňující terapie se pohybují ve výši půl milionů korun a neproplácí jej pojišťovna. Proto se její kamarádka, Michaela Mikulenková – též obdivuhodná mladá žena po vážném úrazu při autonehodě -, se rozhodla Adriance pomoct. Na stránkách www.vnesnazi21.cz pro ni zřídila sbírku.
Uvádím i zde odkaz na konkrétní sbírku: https://www.znesnaze21.cz/sbirka/lecba-kmenovymi-bunkami-pro-adrianu
Jak Michaela píše: “…Proto jsem se pro ni rozhodla zřídit sbírku, kde bych s pomocí všech dárců, chtěla vybrat alespoň polovinu z půl milionu, abych její rodině co nejvíce pomohla v této těžké době. Budu všem skvělým lidem moc vděčná. Děkuji.”
Zmíněná operace Adriance zachránila život. Dobrou zprávou bylo, že hluboce v mozku uložený nádor byl nezhoubný. Díky tomu by se mladá pacientka po zdařilé, téměř sedmihodinové operaci už mohla začít zotavovat… Jenže, počáteční zdání bylo klamné…
“Ještě několik dnů jsem byla v umělém spánku a můj stav po probuzení šokoval nejen mé rodiče.” píše Adrianka o nečekaných krušných dnech po operaci ve svém příběhu. “Probrala jsem se s neschopností samostatně dýchat, hýbat se a dokonce ani oči jsem nemohla otočit. Prostě ležák napojen na přístroje.
Několik dnů jsem se učila základním věcem a poté následoval několikaletý pobyt v rehabilitačních ústavech. Hned od začátku jsem se vrhla do boje a bojuji dodnes.
Vypracovala jsem se k vozíku, následně chodítku, uspěla jsem u maturitní zkoušky a nyní usiluji o studium psychologie, která mě naprosto fascinuje. K němu ale potřebuji bydlet v místě školy, což nevím, jestli za těchle okolností zvládnu.
Několikrát ročně absolvuji neurorehabilitaci, kde mi doporučují léčbu kmenovými buňkami. Neurorehabilitace i zákrok kmenovými buňkami ale bohužel nejsou hrazeny pojišťovnou, a jsou finančně dost náročné. Proto bych byla vděčná za každý příspěvek na mou léčbu.
Tak ráda bych zase sama chodila a myslím si, že jdu po správné cestě, jenže pouhá vůle bohužel nestačí… Budu vděčná za jakýkoli příspěvek, který mi pomůže k návratu do normálního života.
Děkuji nastotisíckrát a věřím, spolěčnou silou to zvládneme. Adriana”
Co k tomu ještě dodat?
Už jen to, že jelikož mladá hrdinka právě dnes 2. března slaví své 21. narozeniny, srdečně jí blahopřejeme*gift**heart**gift*
Přejeme jí i nadále hodně sil, radosti, štěstí, lásky a teď hlavně to, aby i díky podpoře mnoha skvělých lidí mohla využít svou životní šanci na návrat do samostatného, normálního života *heart**enzo**gift*
Eva
Foto: Autorka (titulní snímek a foto č. 2) a archiv Adrianky Pazderkové (foto č. 3)
