Štítná žláza, orgán ve tvaru motýlka, jehož mávání křídly je okem neviditelné. Je mocným orgánem, který je místem obrovské moudrosti. Má mnoho důležitých funkcí. Jednou z nich může být i štít emocí. Jak bude fungovat mimo jiné souvisí se stresem a vztahem, jaký máme sami k sobě. Jak spolu souvisí psychika a onemocnění štítné žlázy? Jak si můžeme sami pomoci?

Ať už je váš typ poruchy štítné žlázy jakýkoli, velmi často souvisí s prožíváním emocí, které je výraznější, vaše nálady se často mění, a to i někdy rychle a nepředvídatelně. Mezi běžné emoční problémy související se štítnou žlázou jsou výkyvy nálad spojené s podrážděností, ukvapeností, vznětlivostí. Objevuje se také úzkost a pocit nervozity, bušení srdce a chvění, úzkost ze starostí spojených se zvládáním běžných denních činností. Nezřídka je to i špatná nálada a potíže s prožíváním radosti, plačtivost a někdy až stav vedoucí ke ztrátě chuti k jídlu a letargie. Za vším stojí hormonální nerovnováha, ale i to jak se sami k sobě chováme. Majitelkami tohoto onemocnění a s ním spojenými stavy jsou převážně ženy a s přibývajícím věkem onemocnění přibývá. Čím to?

Wonder Woman, ale bude to něco stát

,,Po letech zkušeností z praxe si dovolím tvrdit, že onemocněním hypotyreózou, především tou autoimunitní, trpí „hodné holky“. Buď se jimi staly v průběhu života, anebo kopírují vzorce „oběti“ a obětavého chování z původních rodin,” říká lékařka na klinice celostní medicíny We Care Alica Anna Szabó a blížeji rozvádí tuto problematiku ve své knize Menopauzou s lehkostí, kde věnuje štítné žláze velkou pozornost. ,,Potlačená nebo snížená funkce štítné žlázy souvisí s potlačením sebe sama. Dlouhodobé potlačování vlastních potřeb někdy vede k vnitřní rezignaci, jakémusi bezduchému unášení životem, někdy naopak ke skryté agresi obrácené proti sobě (sebelítost), případně občasným výbuchům vůči svému nejbližšímu okolí. Naše tělo se evolučně nevyvinulo k tomu, aby samo proti sobě vytvářelo protilátky, kterými samo sebe poškozuje. Z hlediska psychosomatiky je autoimunitní onemocnění poměrně vysokou formou sebedestrukčního chování. Většina žen, které s danou diagnózou vidím ve své ordinaci, jsou výkonné, obětavé, všezvládající, podporující, milující, zabývající se potřebami celého světa… jenom ne těmi svými. Nejdřív se musejí postarat o děti, manžela, rodiče, prarodiče, tchýni, tchána, bráchu i švagrovou, pejska, akvarijní rybičky, pomoct kamarádce, kolegyni, sousedům, spolku na záchranu týraných zvířat, přitom podávat 150% výkon v práci, mít trvale uklizeno, navařeno, upečeno, vyzdobeno a ještě se mučí excesivním sportem, aby vypadaly skvěle.” uvádí odbornice typický příklad.

V životě mi nic nechybí! Opravdu?

S klientkami s problematickou štítnou žlázou se setkává i mentorka a průvodkyně  Kristýna Pelcová, jež si sama prošla onemocněním štítné žlázy a s vědomou změnou postoje k sobě si ji zvládla vyléčit. ,,Moje klienty často spojuje stav jakési životní nepohody. Od druhých slýchávají věty typu: „Co si stěžuješ? Vždyť máš všechno!“ A tak se k nepohodě přidávají výčitky svědomí, které vnitřní neklid ještě více násobí. Připadají si pak nevděčně a nepochopeně zároveň. Ale jak to že dovolíme druhým přesvědčovat nás, jak se máme nebo nemáme cítit? Přestože náš biologický věk ukazuje na dospělost, vracíme se v některých situacích do dětství. Jednáme pak podle toho, jak s námi bylo zacházelo právě v minulosti. Výsledkem bývá, že nevěříme sami sobě a stáváme se tak manipulovatelní. Jako dětem pro nás nemuselo být bezpečné své pocity a potřeby projevovat. „Nebreč, tady máš lízátko.“ Jakoby pláč představoval ohrožení. A my v tomto modelu přetrváváme až dodnes. Začneme si proto nalhávat, že se nám vlastně nic moc špatného neděje – máme střechu nad hlavou, co jíst, atd. To támhle Marie, ta je na tom hůř – přesvědčujeme sami sebe už i my. A tak jsme to udělali zase – zaházeli jsme v sobě další semínko své autenticity a jedinečnosti.” mluví ze své vlastní zkušenosti a i těch klientek Kristýna Pelcová.

Dobrou zprávou je, že pokud se ve slovech odbornic nacházíme, můžeme s tím něco udělat. Zaměřit se na postoj k sobě, vnímat své potřeby a umět je vyjádřit. Vedle medikace, doporučení lékařů, úpravy jídelníčku je oblast psychiky v našich rukách. Ať už nám se vztahem k sobě pomůže psychoterapeut, profesionální kouč, mentor je to investice nejen do psychické pohody ale i fyzické, která se odrazí právě na zlepšení stavu štítné žlázy, a tudíž i fungování našeho těla.

Jak si sama pomoci?

  • Naučit se vědomě rozeznávat své potřeby a přijímat je. Poté je umět komunikovat ven a snažit se o jejich naplnění. Ano, přesně tak, s tím souvisí i naučit se říkat NE.

“Kdo si dovolí začít stáčet pozornost do sebe a otevře se svým stínům, je hrdina a výherce superjackpotu zároveň. Já jsem si na této cestě zahojila už nejedno zranění. Uzdravení štítné žlázy pak přišlo jako jeden z bonusů. Možná to zní jako paradox, ale je důležité nechtít si primárně daný orgán uzdravit, leč pochopit jeho poselství. Štítná žláza nám to umí sdělit, přestože mluví svou „motýlštinou“.”  Kristýna Pelcová

  • Definovat vzorce sebedestrukce, které obvykle pocházejí z původní rodiny (taková byla maminka, babička, prababička atd.), a nahradit je jiným chováním. Zejména pokud se onemocnění štítné žlázy objevuje v rodině, zamyslet se nad tím, jak moc jste si podobné v prožívání, jednání i chování.  “Mamka všechno vydržela, nikdy si nestěžovala a dělala vše pro rodinu.” Aha?
  • Naučit se relaxovat a provádět aktivity bez tlaku na výsledek. Opravdu někdy absolutně “vypnout”. Činit klidně fyzické aktivity, ale bez měření, počítání, sledování a porovnávání výsledku. Chůze, jóga, plavání, kolo, malování, pečení, tanec, zpěv, navlékání korálků, práce na zahradě… cokoliv. Aby pro vás byla ale činnost opravdu přínosem, měla byste se při ní cítit naplněná a spokojená s procesem, nikoliv ji dělat pro výsledek.

 

Autor: Petra Kubalová, profesionální kouč; spoluautorka knihy Menopauzou s lehkostí

Foto: Pexels.com/Pixabay

 

Tagy:
0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account