Před 3 měsíci jsem ukončila svou roční on-line terapii. Bylo stále více momentů, kdy jsem už neměla s terapeutem, co k řešení. Cítím obrovskou úlevu a lehkost. Takový stav přijde pozvolna, ale neúprosně.
Je to taková myšlenka, na kterou v průběhu terapie, a nejen během ní přemýšlíte. Neustále se vynořuje na povrch, ale nezmizí. Moje poslední sezení proběhlo loni v prosinci. Během děkování terapeutovi mi běhal mráz po zádech. Střídaly se pocity radosti a smutku.
Už tu nebude ten někdo, kdo Vás uvidí objektivně a pomůže uvidět cestu tam, kde podle Vás není. Setkání se pro mě stala rituálem. Všechno zlé pryč a dál už jen to dobré. Ale byl čas jít a já to věděla.
Rok 2024 už jedu sólo a na vlastní pěst 😀 Jaké pociťuji změny? Dokážu lépe pracovat s emocemi. To je asi to nejhlavnější, co jsem si z terapie odnesla. Jsou to jen emoce. To je moje mantra. Když si toto dokážu uvědomit, mám vyhráno. Jsem tady a teď. Žiji tady a teď. Je zbytečné se zaobírat něčím jiným. A za třetí věřím v sebe. Protože toho dokážu mnohem víc. Všechno je to uvnitř.
Nesnažím se tady poskytovat moudra. Myslím jen, že každý si z terapie odnese to, co si odnést má. Jsem vděčná za absolvované sezení. Ano, byly vůči mému okolí tajemstvím. Už mě to ale netrápí. Volba k terapii je čistě na vás. Vždy bude.
Tímto bych chtěla podpořit všechny ty, kteří o sobě pochybují a nemohou přestat. Kteří se cítí smutně a nedokážou to změnit. Kteří se nesetkali s pochopením okolí, když chtějí vyhledat tuto pomoc.
Běžte do toho! Nejtěžší je vykročit. Chápu to. Prošla jsem si tím na vlastní kůži. A asi půl rok jsem se trápila tím, zda to není selhání. Není.
Má cesta s terapii je zdá se v současnosti u konce. Postavila jsem se díky ní zpátky na nohy. Už vím, že člověk není a nikdy nebude na problémy sám. Je třeba jen vykročit 😊
,,Zítřek leží v neznámu, ale často přináší naději.“ – John Ronald Reuel Tolkien
Foto: unsplash.com