Slyšeli jste již někdy o Duhové prádelně? Tento sociální podnik funguje v Praze od roku 2012 a práci v něm nacházejí osoby s mentálním znevýhodněním. Společnost DUHA, z.ú. tehdy cítila, že tito lidé potřebují podpořit po profesní stránce, neboť na volném trhu práce by ne všichni našli uplatnění. Dveře Duhové prádelny se postupem času otevřely i ostatním osobám se zdravotním znevýhodněním a v současnosti v jejích dvou pobočkách na Černém Mostě pracuje 16 osob se zdravotním znevýhodněním, 3 vedoucí a provozní pracovníci, 2 řidiči a několik pracovníků, kteří přijdou příležitostně vypomoci.
Zaměstnán je zde také Stanislav Urban, který si svou pílí vysloužil nominaci do soutěže Zaměstnanec roku 2023, kterou každoročně vypisuje Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Abychom vám Standu trochu více představili, ve voňavém prostředí prádelny, mezi hučícími pračkami a šumem ostatních strojů, ho vyzpovídala bývalá ředitelka Společnosti DUHA a jednatelka Duhové prádelny Eva Brožová. Mezi všemi stroji se zatím nejvíce prosazuje mandl, Standův největší kamarád.
Stando, jak dlouho zde pracujete a co je náplní Vaší práce?
Jsem tady pět let. Přistěhoval jsem se z Broumova, kde jsem pracoval jako číšník. To byl můj obor. Ovšem pak se mi stala nehoda, spadl jsem ze sedmi metrů. Dávali mě dohromady rok, znovu jsem se narodil. Mám za sebou čtyři operace hlavy, prasklou plíci, operace kyčlí. Když mě dali dohromady, nemohl jsem se už ke svému oboru vrátit. Zkoušel jsem to, ale nešlo to. Měl jsem problém s krátkodobou pamětí. Učil jsem se všechno znovu, učil jsem se žít.
Zatímco Standa vypráví, vzpomínám na naše první setkání. Přišla jsem se podívat do prádelny v ulici Ocelkova, která je Standovým pracovištěm. U mandlu stál mladík, kterému vlály krásné blond vlasy do pasu, měl vínovou nažehlenou košili, černé společenské kalhoty a lakované boty. Zůstala jsem stát v oněmění, že sem zaskočil na návštěvu nějaký pán z modelingové agentury, možná si spletl dveře. Představili jsme se, byla jsem ohromena. Elegantní mladík, který byl rád, že získal novou práci.
Jaké to bylo, začít pracovat v prádelně?
Byl jsem nadšený, tehdejší vedoucí provozovny, paní Šaršeová, mě provedla, ukázala všechny stroje, řekla, jak co funguje. Já jsem se seznámil s mandlem a byli jsme hned kamarádi. Když jsem vešel do prádelny, ovanula mě ta nádherná vůně a už jsem věděl, že tu zůstanu. Miluji čistotu, rád uklízím a záleží mi na tom, jak vypadám. Vždy čistě a upraveně. Je to pro mě důležité, tak jsem se tady do prádelny okamžitě zamiloval.
Co Váš osobní život, proč jste odešel z Broumova?
Já jsem se hlavně chtěl oženit, založit rodinu. To byl můj sen. V Broumově se mi to nedařilo, tak jsem si řekl, že půjdu do Prahy. Tady jsem našel svoji ženu a už pak všechno šlo rychle. Žena, rodina, práce.
Jaká je Vaše rodina?
Vychováváme se ženou, která je nevidomá, šest dětí. Ona má tři děti z předešlého manželství a spolu máme také tři. Bydlíme tady kousek, na Černém Mostě. Náročné to je, ženě někdy pomáhá asistentka. Děti chodí do školy, školky. Musíme to všechno zvládnout. Před rokem a půl mě ještě potkala další zdravotní komplikace, diagnostikovali mi rakovinu. To byla zkouška, léčba chemoterapií je opravdu ošklivá. Potkal jsem tam lidi, kteří na tom byli opravdu špatně. Jsem rád, že to mám celé za sebou a mám dobré výsledky.
Jak se Vám teď žije, s tak velkou rodinou a zaměstnáním?
Jsem šťastný. Všechno jsme zvládli. Teď jenom ještě sehnat nějaký byt, kam bychom se všichni pohodlně vešli. Teď máme pronajatý byt, ale už je nám těsný. Budeme žádat o sociální byt. Třeba to půjde. Byl bych moc rád, kdybychom mohli zůstat na Černém Mostě. Nerad bych opouštěl naši voňavou prádelnu.
Stando, mám veliký respekt k Vašemu odhodlání žít takový život, který jste si přál, přes všechny překážky, které jste na své cestě potkal. Prozraďte nám, co Vám pomáhá vše zvládat?
Pomáhá mi rodina, motivace je velká, musím to zvládnout, musím se postarat o děti. Je to přece jasné. Jinak to nejde. Nepřemýšlím, že by to nešlo.
Loučím se se Standou, naším pracovníkem u mandlu. Je tady každý den, 8 hodin. Nemarodí, není vyčerpaný, je vždy připravený být nápomocen při jakémkoli problému. Sedám si do auta, jsem dojatá z příběhu mladého muže, který je vždy dobře naladěn, elegantní, rád za svou práci. Nezbývá než obdivovat sílu života, zapomenout na malichernosti a dát prostor vděčnosti. Jsem ráda, že existuje Duhová prádelna, že v ní mohou pracovat lidé, kteří zde našli své místo.
Cílem Duhové prádelny je nejen odvádět profesionální práci pro své zákazníky a být opravdu konkurenceschopní v rámci tohoto podnikání. Dalším přínosem je vytváření pozitivního obrazu o možnostech a schopnostech lidí se znevýhodněním v místní komunitě, kde provozovny fungují, ale i v celé společnosti. Prádelna nabízí své služby praní, žehlení a mandlování prádla pro veřejnost i pro firmy. Její provozovny naleznete v ulicích Maňákova a Ocelkova na Černém Mostě.
Zdroj: Duhová prádelna
Autorka: PaedDr. Eva Brožová
Foto: se souhlasem Stanislava Urbana a Duhové prádelny
Pěkný článek.