Dnes bych Vám ráda zprostředkovala malé ukázky toho, jak může vypadat taková meditace na workshopu Vnitřní dítě. Pěkně se usaďte a vnímejte tu intenzitu tohoto vnitřního setkání:
“ … vnímám, jak tam sedí dítě … je samo … skoro není v té trávě vidět … je schoulené do sebe … když to vidím, je mi ho hrozně líto … hrozně rád bych ho objal a utěšil … chce se mi brečet … spěchám za ním a brečím … chce se mi křičet, že tu jsem pro něj, že se už nemusí bát … že už nikdy nebude samo a opuštěné … klopýtám k němu a zvedám ho ze země … mačkám ho k sobě … oba brečíme … dítě nechápe, ale cítí, že je u mě v bezpečí … přes slzy mu říkám, že je mi to všechno strašně moc líto … nejsem schopný říct cokoliv jiného … jen se mu stále dokola omlouvám a tisknu ho k sobě … už nedovolím, aby mu někdo ublížil. Už nikdy! …“
“ … vidím Alenku, jak si tančí … jsem za to ráda, ale cítím smutek … někde tam uvnitř mě je hrozný a těžký smutek … nedokážu se k ní připojit …vidím, jak mě láká a vyzývá k tanci, ale já nemůžu … přece tu nebudu křepčit jak nějaký blázen … to se nehodí … ten smutek je tak těžký … hrozně s tím bojuji … vnímám tu radost a lehkost jejího tance a tak ráda bych se přidala, ale nejde to. …“
A jaký je Váš vnitřní příběh? Budu ráda za Vaše komentáře. Lenka
