Tvrzení, že na psychoterapii, k psychologovi a psychiatrovi chodí jen blázni, se bohužel stále v naší zemi bere jako dogma. Proč bohužel? Protože o péči duševního zdraví s odborníkem tak přichází mnoho lidí, kteří by ji potřebovali a mohli tak začít žít svůj život kvalitněji. Pojďme si proto nejdříve specifikovat, kdo je to vlastně blázen?
Podle Wikipedie jako blázen bývá označován člověk trpící šílenstvím (bláznovstvím, nepříčetností), tedy takový, který se neřídí obecně akceptovanými sociálními normami kultury, která jej obklopuje.
Asi se všichni shodneme v tom, že jen málo lidí si o sobě myslí, že jsou blázni. A k tomu ještě ti, kteří si to myslí, jimi velmi často ani nejsou. Nicméně přesto výše uvedené tvrzení mnoha lidem brání řešit jejich problémy s odborníkem. Co kdyby se totiž někdo z jejich známých dozvěděl, že někde byli?
Kdo tedy chodí na psychoterapii?
Jsou to jen lidé, kteří jsou nepříčetní a musí tam povinně? Nebo lidé, kteří trpí nějakým prokazatelným duševním onemocněním? Ráda bych vás ujistila, že nikoliv. Na psychoterapii, k psychologovi či k psychiatrovi chodí lidé, jež pečují nejen o své fyzické zdraví, ale i o to duševní. Každý z nás se může v životě setkat se situací, která mu brání žít život plnohodnotně, nebo si s ní jen neví rady a je pro něho v daný moment těžká.
Příkladem může být rozchod s partnerem, žárlivost na partnera či sourozence, šikana na pracovišti, nečekaná výpověď z práce, úmrtí v rodině, vyrovnávání se s následky úrazu, nepřetržitá péče o své blízké, ale i narození dítěte, které třeba celé noci pláče a nespí, jakékoliv problémy s dětmi nebo problémy související se ztrátou paměti. A to jsou přesně ty situace, s kterými nám může odborník pomoci. Bohužel je za nás nevyřeší, i když bychom si to leckdy moc přáli, ale je v tu dobu tady pro nás. Doprovází nás na naší cestě životem tak, abychom ji prošli bezpečně a s cílem zkvalitnit nám náš dosavadní život.
Psycholog, psychiatr a psychoterapeut – kdo je kdo?
Pojďme se spolu podívat na to, jaký je rozdíl mezi psychoterapeutem, klinickým psychologem, školním psychologem a psychiatrem. Velmi zjednodušeně, s čím konkrétně lidem pomáhají?
Psychiatr jako jediný z výše uvedených může předepisovat léky, je to lékař. Zároveň spolu s klinickým psychologem diagnostikuje pacienta. Jinými slovy, řekne vám, co přesně vás trápí. Školní psycholog zase pracuje ve škole s dětmi v rámci problémů souvisejících se školní docházkou, například při problémech se začleňováním do kolektivu, pomáhá řešit kázeňské problémy nebo při šikaně. Psychologa ale můžete potkat i u hasičů nebo na lince důvěry. Zároveň všichni výše uvedení mohou nabízet klientům, stejně jako psychoterapeut, terapie různých psychoterapeutických směrů, a to podle toho, které mají vystudované.
Psychoterapeuti jsou lidé, kteří nemusí být psychologové ani psychiatři, ale měli by mít ideálně vystudovanou vysokou školu humanitního směru a psychoterapeutický výcvik, který je zakončený zkouškou a udělením patřičného certifikátu. Na trhu je poměrně velké množství psychoterapeutických výcviků, proto při výběru svého psychoterapeuta dejte pozor na to, aby jeho výcvik byl minimálně víceletý. Například: Gestalt, SUR, KBT, Psychoanalýza, Biodynamická bodypsychoterapie nebo Biosyntéza, ČAPZT atd.
Jak si vybrat svého terapeuta?
Nejdůležitější na výběru vašeho psychoterapeuta je dle mého názoru jeho osobnost. Zejména to, zda je vám sympatický a cítíte, že mu můžete plně důvěřovat. Vztah v terapii mezi psychoterapeutem a klientem údajně tvoří až 90 % úspěchu terapie.
Psychoterapeutický směr, který má váš psychoterapeut vystudovaný, by tedy neměl hrát velkou roli. V terapii byste se měli cítit bezpečně, docházet na ni individuálně (pokud se nejedná o párovou, rodinnou nebo skupinovou terapii) a nečekat, že problémy, které se nashromáždily v průběhu vašeho života, vyřešíte mávnutím kouzelného proutku. Terapie potřebuje čas.
Dalším důležitým kritériem jsou finance. Na trhu lze nalézt terapeuty pracující na pojišťovnu i ty, které si hradíte sami. Sazby jsou různé. Obecně platí, že terapeuti, kteří pracují s pojišťovnami jsou daleko plnější než ti, kteří pracují sami na sebe.
Přeji všem, kteří to potřebují, aby se nebáli říci si o pomoc jakémukoliv odborníkovi výše uvedenému. Již jen to, že se o problému mluví, je léčivé.
Zdroj: Eva Králová, Wikipedia Commons
Foto: Shutterstock
Ona psychoterapie se fakt hodně podceňuje. Já tam byla dvakrát a vždycky jsem se cítila jako znovuzrozená. Dříve jsem měla problém, že jsem hrála hodně online hry a zasahovalo mi to do života. Tak jsem právě šla k terapeutce, jestli by s tím šlo něco dělat. Potřebovala jsem si srovnat priority. A jako musím říct, že to pomohlo. 🙂
Tito lidé jsou velmi potřeba, skutečně pomáhají.
Už půlroku chodím na psychoterapii, ale nikdo o tom neví. Bohužel nejsem dostatečně silná na to, nést předsudky společnosti. Možná by pomohla osvěta už na základních školách … za mě nic takového nebylo. Je to škoda. Terapie nebolí a nekouše :D. Dozvíte se o sobě možná i to, co jste ještě nevěděli 🙂
Děkujeme za inspiraci 🙂
Zatím se držím, i když už mě vícekrát napadlo, že by se hodilo nějaké to vyšetření. Ale problém u mě je v tom, že neřídím a musela bych 35 (resp 55) km do velkého města…, a to se mi nechce.
Zatím mi jako pomoc stačily kamarádky.
Ano jednou jsem navstivila, nebylo to z vlastni vule a potom je to tezsi, ale jsem rada, ze jsou tu pro lidi, kteri je vyhledavaji a pomuzou jim….
Zatím jsem si se svým životem dokázala vždy poradit sama, ale nikdy neříkej nikdy…Je rozhodně fajn, že v případě potřeby se mají lidé na koho obrátit.