Kde začít… Byl to týden plný emocí, a to hlavně díky vám. Nikdy jsem neměla takový ohlas na svůj blog jako na ten z minulého týdne, když jsem se v neděli, po 16 letech, loučila s mojí Jenny.
Osobní zprávy, rukou psané vzkazy, květina nebo telefonát – jsi ok? Pojď mezi lidi, něco podnikneme… Je přesně týden poté a říkám si, jaké mám štěstí, že mám kolem sebe tolik báječných lidí, rodinu a všechny, kteří si vzpomněli a třeba i několikrát během týdne se ozvali.
Dodatečné díky
Možná jste mi také psali, možná jsem ještě nestihla zareagovat. Můj striktně plánovaný týden (asi tak jako každý jiný) se mi rozpadl hned v pondělí ráno. Původně přesvědčena sama o sobě a své síle, že život jde dál, to na mě totálně padlo. V pondělí ráno jsem vypnula telefon, zapálila krb a zalezla do své nory. Tak moc jsem potřebovala prostě jenom být…
Všechno je, jak má být
A že to tak mělo být mi potvrdil i můj telefon, který ze dne na den přestal fungovat. Žádná notifikace na zprávy, kdokoliv zavolal, tak mě neslyšel, když jsem to zkusila zpátky, neslyšela jsem já. Nechala jsem to tak tři dny být, než jsem se odhodlala dojít do servisu a vlastně mi tak bylo moc fajn. Ve středu a ve čtvrtek jsem vyrazila mezi lidi, sice s pusou plnou oparů, ale moc mi to pomohlo. Přestala jsem si vyčítat všechno, co jsem mohla udělat jinak a postupně si zvykám na to, že už neslyším klapot drápků pokaždé, když vstanu či odcházím a že už se nemusím otáčet, kde se za mnou courá ta moje babi…
První vánoční setkání
Ve čtvrtek jsem měla první vánoční setkání s mýma holkama z týmu Žen s.r.o. a zase mi došlo, jak moc dokáže žena podržet ženu. Zrovna pro tenhle tým to nebyl jednoduchý rok. Proběhlo tolik změn a já na ně neměla zdaleka tolik času, kolik by si zasloužily, ať už jednotlivě, ale také jako tým. Přesto jsem cítila tak obrovskou důvěru, otevřenost a podporu, kterou mi dávaly nejenom tento týden. Jak moc mi věří, že to prostě dotáhnu do další životní fáze a že v květnu 2023 oslavíme desáté narozeniny. Zase o kus zkušenější, moudřejší a blíže našemu cíli propojit a podpořit nás, ženy, v co největší míře.
Vánoce na míru
Kdybych se měla podívat ještě jednou na minulý víkend, tak to bylo opravdu náročné. Kamarádka Hanka mi říkala: “Ty to píšeš tak otevřeně, to obdivuji.” Moje milé, zdaleka jsem ale nepopsala vše! To až jednou v nějakém románu na pokračování. Ale jak se říká – život vám naloží jenom tolik, kolik unesete… A tak doufám, že mám zase na nějakou dobu vybráno a určitě se shodneme na tom, že to nejvíc, co nyní bude, jsou Vánoce s rodinou. V klidu, u pohádek, svíček, v ruce červené víno, na klíně maluju mandalu a je mi krásně… a to přeji nám všem, už za pár!
Tady něco málo vzpomínek na Jenny …
…a ještě o týden předtím foto s mými přáteli na dobročinné akci Slunce pro všechny. To se vám rázem připomene, že nejvíc ze všeho je zdraví a lidi, které máte rádi a oni vás!
Foto: se souhlasem Evy Čejkové
Snažím se si vždycky užívat život co to jde. Já vím, že ne vždycky to jde a každý den samozřejmě není sluníčkový. Ale ráno, když vstanu z postele, tak se prostě snažím dívat se na věci pozitivně. Teď mě hodně baví káva do firem od https://www.kavamonro.cz/Sluzby-pro-firmy-a6_0.htm kterou nám vozí do práce. To je prostě můj takový denní highlight. Sednou si do kanceláře, udělat si kávu a teprve potom řešit práci. 🙂
Hezké setkání… Evi, jako vždy jste kočka 🙂 a taktéž jako vždy děláte záslužné věci. ♥♥♥
Bohužel, člověk je vždy chvíli nahoře, pak zase dole…..ale pevně věřím, že těch dobrých událostí je a bude o hodně víc….
Sluší Vám to moc a moc.
paráda, nádherné setkání. Sluší…