Kamila Boudová: Je tolik možností, jak se oblékat s respektem k sobě, planetě i lidem

Pokud si v České republice spojíte nějaké jméno s udržitelnou módou, pak je to právě Kamila Boudová. Je zakladatelkou eventu Slou Days, kde najdete přes osmdesát značek, které vyrábějí módu či kosmetiku s respektem k planetě i společnosti. Jejím snem je změnit současné nastavení „fast fashion“ módního průmyslu, který podle jejích slov páchá obrovské škody. Právě proto mimo jiné vydává knihy a vede kurzy o tom, jak si změnit konvenční šatník na ten udržitelný. Nám prozradila, jak vlastně konkrétně nakupovat udržitelněji, a co nás čeká na Slou Days, které proběhnou 18. a 19. listopadu 2022.

Co pro Vás osobně znamená pojem udržitelná móda?

Pro mě osobně je to má životní mise, velká vášeň. Ačkoliv v poslední době dávám přednost pojmu “smysluplný módní systém”, protože už se nebavíme jen o tom, jak oblečení vyrábíme, ale i o tom, co s ním, když ho nechceme, co se s ním dál děje a jak zajistit jeho pozitivní dopad na život na Zemi.

Je podle Vás udržitelná móda pro každého?

Absolutně pro každého. Je tolik možností, jak se oblékat s respektem k sobě, k planetě i k lidem, kteří naše oblečení vyrábí, třídí a recyklují. Ať máte hluboko do kapsy nebo máte peněz spoustu. Ať se chcete oblékat elegantně nebo alternativně. Za deset let, co se udržitelné módě věnuji, a za poslední rok, kdy jsem začala ženám pomáhat aplikovat tyto principy do jejich šatníků, jsem našla smysluplné řešení na všechno. Je to spíš o tom, jak o módě přemýšlíme a co nás ovlivňuje v našich nákupech, než o tom, kam si jít koupit něco, co bylo vyrobeno podle principů dlouhodobě udržitelného rozvoje. To je z mých zkušeností druhotné.

Mnoho lidí vlastně neví, kde a jak s udržitelností v šatníku (nebo v životě) začít. Jaký byl Váš prvotní impuls na cestě k udržitelné módě?

Má kariéra. Pracovala jsem v Německu, v Londýně a v Paříži. Pracovala jsem na zakázkách pro řetězce, které všechny ženy znají, viděla jsem, jak se dnes móda vyrábí a do jaké míry nemají velké firmy pod kontrolou podmínky, ve kterých pracují a žijí lidé, kteří naše oblečení vyrábí. Po jednom incidentu v práci jsem si uvědomila, že ten průmysl je tak špinavý, že pro něj nemohu dál pracovat… a tak jsem uznala, že nakupovat dál v řetězcích by byl vrchol pokrytectví. A šest let jsem si nekoupila nic na sebe.

Vzpomenete si, kdy jste si Vy sama koupila poprvé něco „z druhé ruky“?

Ty vzpomínky by šly do mého dětství. Maminka na nás hodně šila a zbytek byl ze sekáče. Dědili jsme také oblečení po rodinných známých z Německa, kteří jednou za rok přivezli ohromný pytel obnošených věcí.

Nepřipadá Vám, že se ze slova „udržitelnost“ stal v dnešní době spíš marketingový nástroj?

Pro mnoho firem a spoustu zákazníků jistě ano. Já sama se soustředím na esenci toho slova. Pro mě udržitelnost znamená lásku k životu a našim dětem, úctu ke zdrojům, které pro nás planeta má. Pro mě je udržitelnost velmi osobní záležitost. Každý z nás se může rozhodnout, jak k tomu přistupovat.

Jak Vy sama nahlížíte na udržitelné kolekce velkých módních řetězců? Má podle Vás toto snažení smysl?

Naprosto! Velké firmy jsou kritizovány za to, že “nedělají dost” a ano, nemáme mnoho času na to, abychom radikálně změnili způsob, jakým vyrábíme a prodáváme oblečení. Ale velké firmy mají také velký dopad. Proto osobně slavím každou snahu. Neříkám, že podporuji greenwashing. To určitě ne.

Jak vlastně konkrétně nakupovat udržitelně?

Poradila bych vám, abyste nejdřív začala pozorovat, proč nakupujete. Všichni totiž máme skříně plné oblečení. Máme kabáty na zimu a plavky na léto. Odkud se tedy bere potřeba kupovat si něco nového?

Sama jsem mnoho let věřila, že po dvou sezónách si musím koupit nové kozačky a že si musím koupit nové šaty na léto. Jsme ovlivněni marketingem, médii a konzumní “kulturou” nakupovat mnohem víc, než potřebujeme.

V mém programu Slou Style všechny mé klientky učím, aby místo “nákupů” začaly “investovat”. Z nákupů se totiž často stanou nechtěné krámy v našich skříních. Investice nás naopak těší každým dnem víc a víc. Mají návratnost – ať už finanční nebo emoční.

Prozradíte mi svá oblíbená místa, kde vždycky ulovíte nějaké stylové udržitelné kousky?

Já moc nenakupuji a žiji v Paříži. Pořádám tu teď Slow Fashion Walks, tak až příště přijedete, ráda vás vezmu do mého oblíbeného second handu, do obchodu značky Les Recouperables, kde najdete šik pařížský styl ušitý z nechtěného textilu – samé žakáry a nádherné látky mimochodem, a nově otevřené pobočky španělské značky Ecoalf, která vyrábí nádherné oblečné z plastu vytaženého z oceánu. Tam se chystám v příštích dnech pro nové botasky.

Co udržitelného jste ulovila naposledy?

Asi plisované kalhoty v eukalyptové zelené s vysokým pasem a top ve stejné barvě v second handu na “Ipáku”.

Jste zakladatelkou řady projektů a jedním z nich je i vlastní platforma Slou. Kdy vznikla myšlenka, že bude skvělé informovat veřejnost, jak se oblékat chytře?

V roce 2013. Ten rok jsem dokončila studia MBA módního obchodu a během posledních měsíců na škole spadla Rhana Plaza. Byla to osmipatrová továrna v Bangladéši a v troskách zemřelo přes tisíc lidí. Zaplatili životem za to, že máme rychlou a levnou módu. Přitom můžeme mít nádherné šatníky za mnohem míň peněz, než kolik utrácíme dnes, a bez ztrát na životech a bez ekonomických krizí. Tam někde to vzniklo.

Máte za sebou třináct sezón Slou Days. Jak se zrodila myšlenka tohoto eventu?

Slou Days je event věnovaný udržitelné módě. Já jsem v roce 2015 pořádala o udržitelné módě v Praze workshop a na jeho základě jsme udělali první konferenci v doprovodném programu MBPFW. Dávalo mi to smysl, tak jsme další sezónu přidali prodejní zónu s lokální, organickou, recyklovanou a upcyklovanou módou a potom jsme s každou sezónou rozšiřovali portfolio značek a přednášek a přidávali další součásti programu, jako třeba soutěž o udržitelnou značku S Brand a SWAP party.

V čem budou letošní Slou Days, které proběhnou v listopadu, jiné?

Pro veřejnost asi tím, že budou po mnoha letech bez vstupného. Ale pro mě je zásadnější, že se Slou Days rozšiřují z tématu módy na všechny oblasti pomalého udržitelného životního stylu. Já od konce minulého roku rozšiřuji svou působnost na mezinárodní trhy. Po deseti letech v Paříži cítím, že je načase, abych se věnovala místní scéně a publiku. Slou Days teď vedou tři skvělé ženy, zakladatelky UDRUMI – platformy s udržitelnou, ruční a lokální výrobou. Kromě oblečení tedy od letoška na Slou Days najdete kosmetiku, doplňky do bytu, jídlo, papírnictví. Rozmanitost se objeví i u projektů v soutěži S Brand nebo v tématech doprovodného programu.

Co z programu letošního ročníku Slou Days byste rozhodně doporučila?

Určitě zajdu na Veroniku Marešovou – vypadat skvěle, cítit se skvěle, hned v pátek 18. 11. v 15:00. A v sobotu bych doporučila diskuzi o pomalé a rychlé módě pod vedením Slow Femme.

Můžeme se v programu těšit i na přednášku od Vás?

Ano. V pátek večer se podělím o principy Slou Style, které transformují vnitřní nastavení i šatníky mých klientek. Díky těmto principům mají mé klientky vždy co na sebe, oblečení si mnohem víc užívají, kvalita jejich šatníků stoupá s každou sezónou a ještě šetří spoustu peněz, času i přírodních zdrojů.

Má podle Vás udržitelná móda i nějaká negativa?

Ne. Někdo by snad namítal, že udržitelný šatník je pouze pro bohaté. Já jsem měla udržitelný šatník v době, kdy jsem si doma nedovolila ani zapnout topení, protože jsem na něj neměla. Někdo by mohl namítat, že to není moderní a krásné, že to není fashion. Já učím v Paříži na fashion školách a mnohokrát jsem byla na místním fashion weeku a sklízím tu komplimenty na mé udržitelné outfity skoro každý den. Pokud je to opravdu udržitelné, udělané se záměrem chránit a uctít život na Zemi, tak je to stoprocentně skvělé.

Myslíte si, že zodpovědná móda a oblékání mají šanci do budoucna „porazit“ fast fashion?

Buď smysluplný módní systém “porazí” aktuální všudypřítomný nesmysl nebo nás tu aktuální systém zabije všechny. Máme osm let na to, abychom radikálně změnili způsob, jakým vyrábíme a pořizujeme nové oblečení a mnoho dalších věcí z různých oblastí našich životů.

Z Vašeho sloupku pro magazín vznikla kniha Falešná Pařížanka, která je vlastně takovou autobiografií z Vašeho pobytu v Paříži, kdy jste pracovala pro obchodní dům Galeries Lafayette. Zní to jako sen! Jaká byla realita pod čarou? Jak na toto období života v Paříži vzpomínáte?

Jak říkáte, byl to splněný sen. Musím uznat, že v Londýně byla má práce mnohem dynamičtější. Pracovala jsem pro menší společnost a to mi dávalo svobodu zkusit si mnohem víc věcí, než co dovolují procesy korporací. V Paříži pro mě bylo těžké se začlenit, protože má “oficiální školní” francouzština, ačkoliv na úrovni B2, nestačila na hovory u automatu na kávu. Nepochopila jsem snad jediný vtip mých kolegyň, neznala jsem kulturní reference, byla jsem v kolektivu skoro nejmladší, nebyla to úplně procházka růžovým sadem. A potom přišlo to procitnutí, že móda, tak jak se vyrábí dnes, není něco, čemu bych mohla věnovat svou energii a život. Chtěla jsem být součástí řešení, ne problému.

Jak funguje udržitelnost v metropoli módy jako je Paříž? Máme se od nich co učit nebo je tomu naprosto opačně?

Bohužel je Paříž hlavní město módy v tom starém modelu. Jsou tu napřed co se týče legislativy a zákonů, které donutí značky odkrýt jejich dodavatelský řetězec a je tu spoustu super projektů, ale v Čechách cítím, že jsme – co se udržitelné a cirkulární módy týče – přeci jen dál. Třeba SWAPy v Čechách jedou už ve spoustě měst, zdejší obyvatelé neznají ani ten pojem.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Předpokládám, že už teď máte rozjednáno mnoho dalších zajímavých projektů.

Ano, to mám. Příští rok vyjde v Česku má čtvrtá kniha, ačkoliv tentokrát se nebude týkat ani módy, ani pomalého životního stylu, jako moje poslední Kniha Slou, ale ženské síly. Bude se jmenovat Krev s příchutí šampaňského.

Už mám rozepsanou také mou pátou knihu, Slou Style, kde sepisuji principy, které učím ženy ve stejnojmenném online programu. Ten vedu v češtině a pracuji na jeho anglické verzi.

Mám tu ještě další tři projekty na stole, které postupně rozvíjím. Je mezi nimi i má vlastní reality TV show. Učím se – už zase – postavit něco, čemu vůbec nerozumím, úplně od nuly. K tomu dál učím a vychovávám mou šestiletou dceru. To je projekt, který je pro mě na příštích deset let stále prioritou.

Foto: se souhlasem Michaely Cichrové

Zdroj: autorský text Kamily Boudové

Autorka: Lucie Janotová