Veronika Petrová o životních lekcích, osobním růstu a ženské síle
Veronika Petrová se vám může zdát jako křehká blondýna, kterou můžete znát z televizních seriálů (Modrý kód, VIP Vraždy, Na Vodě, Atentát, Doktoři z Počátků, Helena, Přešlapy, Vyprávěj, Ordinace v růžové zahradě 2 aj.), ale uvnitř je to obrovská bojovnice. To také ukázala v jednom z nejtěžších vojenských kurzů sebeobrany na světě, který vedou bývalí vojáci speciálních jednotek izraelské armády. Tím však její výčet pracovních aktivit nekončí, již 15 let moderuje různé pořady, akce a festivaly a její zálibou je i osobní rozvoj, o kterém si dnes budeme povídat.
Jste velmi aktivní a akční člověk, kterého vždy lákal adrenalin a dobrodružství (poznámka redakce
Veronika se věnuje extrémním sportům, skokům z letadla atp.) máte pocit, že jste dospěla do fáze, kdy je potřeba se zklidnit?
Dospěla je slabé slovo. Přišlo to s Operací Izrael. Ty 4 dny mě málem zabily a já už pak musela zpomalit, i když jsem tu lekci úplně nepochopila a chtěla stále jet na plný plyn, ale nešlo to. Jako bych v Izraeli vypustila duši a moje životní energie se někam vypařila. Na řadu přišla jóga a meditace.
Osobní rozvoj je oblast, do které musí člověk dojít, uvědomit si co chce zlepšit – co vás konkrétně posunulo až sem?
Já se o osobní rozvoj zajímám celý svůj život, baví mě stále se zlepšovat. A posledních 7 let ještě o něco hlouběji. Byla jsem tehdy nespokojená se svým životním stylem, totálně nezdravý způsob života. Do toho mě ubíjel můj vnitřní pocit prázdnoty. Tehdy mi bylo 27 let a já si jako malá řekla, že do 30 něco dokážu. Bylo na čase máknout. Moc mě zajímá, co je vlastně štěstí, dále tajemství úspěchu, přála jsem si objevit svoje životní poslání, to odkud plyne ta krásná energie, dnes se tomu říká, být takzvaně ve flow.
Měl nějaký vliv na to, zajímat se o své vnitřní postoje, již zmiňovaný kurz sebeobrany, který připomínal spíše tvrdý vojenský výcvik? Změnilo vás to?
Ano, o své vnitřní postoje jsem se tehdy musela zajímat. Vrátila jsem se totiž domů s depresemi a úzkostmi. Bohužel jsem na sebe byla stále dost tvrdá a polevila jsem jen částečně.
Výcvik mě na určitou dobu změnil úplně. Nebyla jsem to já, ale když tímhle člověk prochází, neuvědomuje si to v tu chvíli. To jen mamka, resp. rodiče to viděli. Dost se o mě báli. Já jsem navíc nepřistoupila na medikaci.
Nemyslím si ale, že nejlepší způsob, jak se zbavit bolesti – jakékoliv – je vzít si prášek a oblbnout tím svoje tělo, svoji hlavu. Později jsem se hodně našla v buddhismu a buddhistické meditaci Vipassana a mindfulness.
Proč jste se na tak tvrdý kurz přihlásila?
Sháněli jednu holku a dva kluky, kteří si projdou vojenským výcvikem, co normálně podstupují tajní agenti z celého světa! Agenti FBI, CIA… No a já jako „Nikita“ jsem to přece musela vyhrát! Navíc jsem si pod to hodila myšlenku, že díky tomu později konečně dostanu roli a la Nikita ve filmu nebo seriálu (myšleno dle TV seriálu Brutální Nikita – což je moje přezdívka ze střední školy…). Věřím v sílu myšlenky, a tak jsem do toho šla.
V současné době se věnujete koučování – co si pod tím mají čtenářky představit?
Poslední roky jsem si udělala pár certifikací v oblastech, které mě zajímají, mimo jiné u společnosti Neuroleadership, kterou vede Dr. Vladimír Tuka, MCC. Ke své práci využívám Results Coaching Systems, systém zaměřený na výsledky.
Zaměřená na výsledek jsem byla vždycky. Nikdy jsem nedala pokoj, dokud jsem určitého cíle nedosáhla. Až se syndromem vyhoření, který navazoval právě na zmiňovanou Operaci Izrael, jsem trochu více pochopila slova Dana Millmana v knize Cesta pokojného bojovníka, že „Cesta je cíl“.
S čím se na Vás mohou obrátit?
Prakticky s čímkoli. S klienty si na začátek ujasníme, zda a jak jim mohu být nápomocná. Je možné se vidět nárazově, ale já preferuji způsob Results Coaching Systemu školy Dr. Davida Rocka, který je založen na 12 sezeních. Čili se s klientem, potažmo klientkou, vídáme dalších 3-6 měsíců a za tu dobu již mám více možností jim něco předat, naučit, posunout je, a hlavně po tu dobu mají klienti možnost kontinuálně pracovat na úkolech, které si sami vytyčili.
Když jde např. o psychické problémy vyžadující terapii, odkážu je na některého z kolegů.
Stala jste se také mentorkou hnutí Minerva 21 – prozradíte nám o projektu a vaší roli více?
Je to moc fajn. Minulý rok jsem se účastnila programu a mým mentorem byl pan Jan Muhlfeit. Opět velká osobnost, tentokrát na poli rozvoje potenciálu. Byla to super zkušenost a jsem ráda, že se to letos obrátilo a já mohu být mentorkou pro svou skvělou Markétu.
V únoru se chystáte na vámi pořádaný, sebe-rozvojový retreat (pobyt) v Thajsku – co je jeho hlavní myšlenkou a posláním?
Zamakat na sobě, jak zevnitř, tak zvenku 🙂 . Podívat se na svoje hodnoty, určit si priority, seřadit si je na svém žebříčku, možná najít, nebo naťuknout svoje životní poslání a podívat se na to, co žiju. Tady a teď. Do toho jóga a box na pláži.
Pro mě klasika. Jedeme na maximum, pak odpočíváme. Je to v nádherném „eco friendly“ resortu s bazénem, poblíž města. Co víc si přát? Ano! Sluníčko! Věřte mi, že toho budeme mít dostatek, a navíc tady jsou jedny z nejkrásnějších západů slunce na světě. Vím, o čem mluvím, už jsem něco ve svém životě procestovala…
Co jsou vaše nejbližší vize a cíle, a co byste vzkázala všem ženám?
Vrátit se v pořádku domů a rozjet věci, které nosím v hlavě, abych je z té hlavy už konečně vyndala 🙂 .
Moc bych si přála moderování v TV. Dává mi to další sílu a energii. Jednu dobu jsem žila jen pro to a hodně na sobě kvůli tomu zapracovala (trpím obrovskou trémou), ale to přichází tak, jak má a z mého pohledu to záleží na těch nahoře.
A co bych vzkázala všem ženám? Otřepanou frázi. Ať jsou hlavně sami sebou. Vím, že to někdy není jednoduché, že se nám může v životě přihodit spousta věcí, které nás mohou změnit, ale vše je otázkou volby, zda to tak necháme, či nikoliv…
Zdroj foto: Kristina Grey
