Eva Mrázková dokázala v životě ujít veliký kus cesty, nebála se odjet do Indie a splnit si své velké sny. Založila centrum YOGA BRNO, vdala se a stala se maminkou syna Matyáše. Jak jí jóga změnila a v čem může pomoci i vám?
Evi, jak to děláš, že jsi neustále optimismem zářící bytostí (nebo jsi jí byla odjakživa)?
Tak to by ses měla zeptat asi mých rodičů, nejspíš s tím začali oni 🙂 Ale ne. Definitivně mě na vlnu klidu hodila jóga. Začala jsem s ní před deseti lety, učili mě hodně moji žáci, od každého si můžeš “vzít” mnoho moudrosti. Každý má svůj příběh, má ho v tváři, v úsměvu, v očích, v mimice.
Jóga je nádherná, já se do ní zamilovala téměř okamžitě. Na můj život měla veliký, nepopsatelný vliv.
Řekni mi o józe jako takové něco více – jaké účinky má na člověka všeobecně, jakým způsobem dokáže změnit život, tělo, myšlení?
Hodně lidí začíná proto, že je to teď v módě a čeká od toho buď odpočinek, nebo pouhé protažení. Pak jde na lekci, a když narazí na kvalitního učitele, pak se ten náraz stane celoživotním. Myslím, že tady (nejen v ČR) se dost často setkávám s tím, že ze začátku je to jen cvičení, ásany, protahování, výdrže, posilování. I u mě byla taková cesta. Až pak se to u někoho prohloubí, chce víc, víc vědět, víc znát, víc si z toho vzít a poznává, že to není jen o pozicích, ale že je to o hlavě. Mimochodem, celý život je o hlavě! Jak si to srovnáš a jak se v tom životě máš, je jen a jen na tobě. A když nebudeš mít chuť stoupnout si zrovna dnes na podložku, tak si prostě jen sedni, zavři oči a zaposlouchej se do zvuků kolem, pak se soustřeď. Co plodí tvá hlava, myšlenky? Jaké? Musí tam být? Proč by tam nemohlo být jen vnímání zvuků, vnímání dechu, vnímání toho jak sedíš a jak tvoje tělo prostě JE?
Když jsi objevila jógu ty sama, musela tě hodně zasáhnout vzhledem k tomu, že ses dokonce rozhodla pro založení vlastního studia YOGA BRNO. Byla cesta k takovému cíli pro tebe náročná?
Jak už jsem zmínila, pro mě ze začátku jóga byla jen prostředek k tomu, abych se protáhla, víc to bylo moje tělo než mysl. Postupem času přišly otázky a já hledala odpovědi. Cesty do Indie, školení, poznávání zajímavých lidí, učitelů a pak přišla ta myšlenka vlastního studia, myšlenka a potřeba sdělit, co vím a naučit to ostatní. Pomohl mi hodně můj manžel, bez něj by studio nebylo. On dal odvahu a já přidala yogu, přišel převrat myšlenek ve skutky, sny ve skutečnosti a naše první dítě bylo na světě *smile*
Spousta lidí nežije přítomností, hlavou se nám honí spousta myšlenek na budoucnost či minulost. Stav, kdy opravdově PROŽÍVÁŠ a nejen přežíváš, se nazývá vědomá bdělost.
Dá se k tomuto nějak dopracovat, třeba právě prostřednictvím meditace, jógy, správného dýchání, uvědomování si sebe sama apod.?
Bylo by fajn, kdyby všichni chtěli tak žít a prožívat, uvědomit si sílu toho co zrovna je. Život je velká hra, je jen na nás, jestli v něm budeme hráči nebo figurkami. Všechno má svůj čas, pro každého z nás. Ať už jsi na cestě yogy nebo na jiné. Kolikrát máme pocit, že se na nás něco valí a chce nás to zválcovat. Je potřeba si uvědomit, že nikdy není tak zle, že nikdy není potřeba být nešťastný, nervózní nebo negativní. Je to jen úhel pohledu, stačí se zamyslet nad tím, proč. Proč mám na to takový pohled, proč mám pocit, že se něco valí, když se to vlastně nevalí, jenom to tak je. Jen to přijmout tak, jak to je. Hodně mě samozřejmě naučili také mí učitelé a vůbec jednou mi jeden dal moc vzácnou radu – naslouchej starším, nech si od nich vyprávět, poslouchej jejich příběhy. Mnohé tě naučí. A když se nad tím tak zamyslíme, celý život se učíme. Samozřejmě že i na mě někdy přijdou chmurné myšlenky, ale musím s nimi pracovat, učit se být sama se sebou, být víc “čistější” uvnitř.
Vím, že vždy se člověk musí zachránit sám. Nikdo za nás nevyřeší naše problémy a nikdo nám nezajistí šťastný život. Podstatou je najít štěstí a harmonii v sobě. Nenechat druhé, aby ovládali život, který je pouze náš.
Jak dosáhnout klidu, harmonie a síly sami v sobě, jsou cesty, které nás k tomuto dokáží navést nebo na to opravdu musí každý přijít svým způsobem?
Vidíš, teď si to sama řekla – sama uvnitř cítíš, jak bys to chtěla, jak by to bylo nejlepší. Jen sociální konvence a nějaká očekávání od druhých nás brzdí. Společnost, kterou jsme obklopování, nás každý den soudí a to není lehké unést. Napadají Tě otázky „co řekne tenhle, jak budu vypadat před těmito, jak to vezme tento“, ale věř, že cesta je dána a vždy ji najdeš. Říkej, co v životě chceš, a vesmír se spojí, aby to tak bylo.
Otevřít srdce je moc dlouhá cesta, otevřít srdce a vyjádřit přesně to, co je uvnitř, je složité. Jde to přes yogu, přes soustředění, poznávání člověka, přes prožívání vědomé přítomnosti, přes používání asán k uvolnění vnějšího těla. Učitel jen ukáže dveře, otevřít je a vstoupit, musíš sama. Já nepomáhám, jen směruji.
Pracovala jsi denně s velkým množstvím lidí. Dokážeš je “odhadnout”? Dokážeš vidět až do duše tak, jak já jsem to z tebe pociťovala u sebe?
Já nevím, jestli vidím dovnitř. Spíš naslouchám, dívám se, lidé se začnou otevírat a pak je jednoduché projít blíž. Ne každý mě nechá nahlédnout až do nitra, ne každý se otevře, ne každý chce slyšet pravdu, ale pokud to udělá, osvobodí to jeho mysl a pak sám přijde na to jak osvobodit svou duši, aby byl šťastný.
Řekni mi, čím musí člověk začít, co udělat, aby v sobě našel sílu, sebe samotného, tu podstatu, energii, která mu proudí v těle, svou náplň a poslání v tomhle životě, osobnostně i duchovně vyrůst?
Tak na tuhle otázku ti nedokážu odpovědět. To přijde. Jestliže to má přijít, aby to člověk našel, najde to.
Evi, moc ti děkuji. Z tvých odpovědí jsem si mnohé vzala a opravdu tvá slova zasáhla v pravý čas na pravém místě. Přeji ti spoustu krásných chvil s tvým synem, protože děti jsou to nejcennější v našem životě a čas strávený s nimi je veliký a ničím nenahraditelný dar.
Autor/zdroj: Redakční text
Foto: Pixabay.com
Tagy:inspirativní ženy rozhovor zdraví
