Markéta Menšíková se podílí na chodu Biofarmy Menšík, která patří její rodině a leží v krásném prostředí Beskyd na úpatí hory Ondřejník, v obci Kunčice pod Ondřejníkem. Od svého vzniku v roce 1992 se farma věnuje chovu krav a produkci mléka. Na 140 hektarech pastvin se pase 70 dojnic a asi stejný počet telat a jalovic. Farma má navíc i vlastní mlékárnu, kde vznikají úžasné lahůdky z mléka. Dokonce tak skvělé, že se pravidelně umisťují v nejrůznějších soutěžích. Který výrobek má nejraději sama Markéta, proč vlastně hospodaří ekologicky a jak se farmě vede v současné koronakrizi?
Vaše rodinná farma vznikla již roku 1992. Vždycky jste „tíhla“ k farmaření, nebo jste se k němu dostala spíše náhodou?
Vyrůstala jsem v rodině, kde – alespoň pokud vím – žádná zemědělská historie není. Maminka byla učitelka, tatínek technik. Já jsem po vysoké škole pracovala 3 roky v nadnárodní automobilové společnosti. Do Kunčic jsem se vlastně přivdala a po mateřské jsem už zůstala doma na farmě a „zapojila se“ do práce a rozvoje farmy. Postupně jsme aktivity naší rodinné farmy rozšířili o ubytování a vybudovali jsme malou faremní mlékárnu. Začátek na farmě byl pro mě něčím úplně novým, musela jsem si zvyknout na zcela jiný životní styl i pracovní rytmus.
Když se ohlédnete zpátky – co bylo nejtěžší?
Když jsme před lety chtěli zřídit naši faremní mlékárnu, občas jsme naráželi na nesnáze v komunikaci s úřady. Bylo to ale spíš dobou – naši mlékárnu provozujeme od roku 2011 a myslím, že v regionu jsme patřili k jedněm z prvních. Cestu nám otevřela Vyhláška o přizpůsobení požadavků z roku 2008, do té doby malé faremní provozy vlastně vůbec nevznikaly, protože na ně byly uplatňovány stejné nároky jako na velké průmyslové provozy. Pak se ale situace začala zlepšovat a po celé republice vznikla podobných provozů celá řada.
Na začátku jsme si směrem k úřadům museli mnohé věci uhájit a obhájit. Vždycky jsme se nakonec nějak domluvili, ale představy úředníků a praktický život se bohužel někdy dost míjí.
Proč jste se rozhodli právě pro ekologické zemědělství? Jaká jsou vlastně jeho specifika?
Jsem přesvědčená, že hospodaření by mělo být dlouhodobě udržitelné, aby bylo co předat těm, kteří přijdou po nás. Občas se setkávám s tím, že lidé vnímají pojmy „eko“ nebo „bio“ jako něco zbytečného, nebo dokonce jako podvod. Ale je třeba si uvědomit, že ekologické hospodaření není návrat na stromy. Ano, usilujeme o přirozenost, takže naše krávy se volně pasou a slepice pobíhají po dvorku, nepoužívají se umělá hnojiva apod., ale také využíváme nejnovější poznatky a technologie.
Nejspíš by bylo naivní myslet si, že ekologické zemědělství dokáže nakrmit celou planetu, ale určitě má smysl. Samozřejmě neplatí, že všichni farmáři, kteří nemají certifikaci „bio“, hospodaří špatně. Především u rodinných farem platí, že vztah k půdě a zvířatům je úplně jiný, než s jakým se setkáte u obřích agrokomplexů. Mnohdy tyto farmy i dodržují zásady ekologického hospodaření, jen nemají příslušnou certifikaci.
Každopádně pravdou zůstává, že intenzivní průmyslové zemědělství není možné praktikovat donekonečna, protože není ohleduplné ani ke zvířatům, ani ke krajině – a tím pádem ani k lidem.
Co vlastně všechno na farmě děláte? A kdo vám pomáhá?
Když jsme otevřeli mlékárnu, byla veškerá výroba mléčných výrobků celá na mě. Ale jak se sortiment a objem výroby rozšiřoval, už se to nedalo stíhat a přijali jsme moji kamarádku. V současnosti mám mlékárnu na starost hlavně organizačně, do výroby už moc nezasahuji. Starám se také o ubytování, část administrativy a prezentaci farmy navenek, starám se naše webové stránky, komunikaci a další věci.
Výrobky z vaší farmy – konkrétně Farmářský sýr, sýr Sklepník, tvaroh nebo bílý jogurt – sbírají ocenění v rámci soutěží o Regionální potravinu nebo v soutěžích zaměřených na bio výrobky. Patří tyto produkty k těm nejoblíbenějším i u zákazníků? A který výrobek z Vaší farmy nejvíc chutná Vám?
Tradičně největší zájem je právě o náš Farmářský sýr (na fotce níže) a tvaroh. Oba tyto výrobky vyrábíme v podstatě v nezměněné podobě od úplného začátku a naši zákazníci jim stále zůstávají věrní, což nás samozřejmě těší. Postupem času jsme přidali další výrobky – jogurty, jogurtové nápoje, kyšku, zrající a nakládané sýry. Snažili jsme se, aby náš sortiment pokrýval všechny základní produkty. A také abychom výrobu bez větších potíží zvládali a stíhali. Vždycky je samozřejmě co vymýšlet, ale k tomu potřebujete dostatečné technologické a technické zázemí – musíte výrobky někde skladovat, nechávat je zrát…
A který náš výrobek mám nejraději já? Kdybych měla vybrat jeden, pak by to byl asi již zmíněný Farmářský sýr. Je to zkrátka taková naše vlajková loď.
Na farmě nabízíte i ubytování. Mají hosté třeba možnost zapojit se aktivně do života na farmě?
Že bychom své hosty zapojili přímo do práce na farmě, to ne. Ale samozřejmě jim všechno rádi ukážeme a vysvětlíme.
Projevila se nějak na vašem podnikání současná koronakrize?
Vzhledem k tomu, že vyrábíme a prodáváme potraviny, což je obor, na kterém se – na rozdíl od jiných – koronakrize zas tak moc nedotkla, současná situace nás příliš nezasáhla. Samozřejmě jsme zaznamenali pokles poptávky ze strany restaurací, jimž dodáváme a které kvůli nařízení vlády musely uzavřít. Ale na druhou stranu nám přibyli zákazníci, kteří u nás nakupují pro svou osobní potřebu. Za sebe si myslím, že zrovna my si nemáme na co stěžovat.
Co byste poradila všem, kteří uvažují o založení ekofarmy? Šla byste s tím, co dnes víte, do takového projektu znovu?
Zůstává otázkou, co všechno přinese ona právě probíhající koronakrize – jak dlouho bude trvat, jaké ekonomické, ale i sociální důsledky bude mít… V současné situaci bych se asi do takového projektu nevrhla. Ale pokud bych měla odpovědět na otázku, zda naši ekofarmu hodnotím jako dobrý nápad a jestli jsem za ni ráda, tak to určitě ano.
Foto: archiv Markéty Menšíkové
Autorka: Lucie Pražáková
