Cesty osudu mohou být někdy hodně trnité. Je jen na nás, jak se s tím dokážeme vypořádat. S Markétou se osud nemazlí, přesto si stále dokáže udržet svůj nezaměnitelný humor a nadhled.
Hned po škole odjela pracovat do Anglie, kde poznala svého budoucího manžela Darrena. V roce 2007 se společně přestěhovali do Čech, kde byla také svatba. „Já jsem pracovala ve firmě svého táty a Darren dělal business development v Praze. O pár let později jsme dokonce neplánovaně naplánovali i rodinu,“ vzpomíná Markéta. O devět měsíců později se jim narodila holčička Lynettka. V tu chvíli Markétu ještě ani ve snu nenapadlo, co je čeká.
Lynettka se narodila jako zdravé miminko. Kdy sis všimla, že něco není v pořádku?
Dcerka od narození krásně přibírala, všechno se zdálo být v pořádku. Byla však velmi často nemocná, do roka a půl prodělala několik zápalů plic. Další problém byl, že v roce nechodila, dokonce ani nelezla. Doktoři to dlouho neřešili, prostě viděli obézní matku, tak asi usoudili, že po nocích žereme spolu a pohybu nedáme moc ani jedna.:-) Když jsem poukazovala na to, že dítě se v roce ani nehne, doporučili mi cvičit Vojtovku a nehysterčit.
Lynettka však byla stále častěji nemocná a my začali jezdit pravidelně na pohotovost do Motola. Tam už jim bylo trochu divné, že v roce a půl neleze ani nechodí. A tak začal kolotoč vyšetření…
Kdy jste se tedy dozvěděli, co Lynettce vlastně je?
Na ten den nikdy nezapomenu. Bylo to 21. 5. 2016. Malá šla na magnetickou rezonanci, která odhalila nález na mozku, který byl dost velký a neoperovatelný. Nebyla jsem schopná to Darrenovi ani přeložit, a jediný co si pamatuju, je pískání v uších.
Tohle musí být noční můra pro každého rodiče. Jak jste to zvládli?
Pan doktor nařídil biopsii, jelikož nebylo jisté, o jaký typ nádoru se jedná. Následovala tedy operace. Bylo to nejdelší čekání v životě. Namísto plánované 4hodinové operace to trvalo rovných 8 nekonečných hodin. Bohužel nastaly komplikace a malá musela být převezena na ARO. Její stav se prudce zhoršil a doktoři nás připravovali na nejhorší. Byla na 100% podpoře kyslíku, a pokud by nezačala sama bojovat, nepřežila by.
Naštěstí hodně zabojovala a do dvou týdnů byla z ARA pryč. V ten den jsem pochopila sílu citátu „Co tě nezabije, to tě posílí“.
Lynettka je velká bojovnice! Jak pokračovala léčba a rehabilitace?
V srpnu jsme jeli do lázní, aby se Lynettka dala trochu dohromady. Začaly jsme intenzivně cvičit, jezdit na koních a malá nabírala sílu. Dokonce začala i lézt. Ovšem brzy jsme opět skončily v nemocnici, opět se zápalem plic. Dá se říct, že jsme v nemocnici trávily většinu času od října 2016 až do března 2017. V té době zjistili, že se jí nedovírá při polykání klapka, takže jídlo a pití proudí rovnou do plic. Jediný způsob, jak těmto infekcím zabránit, bylo přestat jíst a pít.
A tak jsme získali první hadičku, a to vývod do žaludku nosem. Malá se zhoršila natolik, že bylo nutné zahájit také onkologickou léčbu. Protože však byl nádor neoperovatelný a Lynettka na tom nebyla fyzicky nejlépe, zažádali jsme o biologickou léčbu.
Tato léčba je finančně velmi nákladná, jak dlouho jste čekali na schválení pojišťovnou?
Když nám doktor řekl, že se čeká na pojišťovnu, zda léčbu schválí, myslela jsem, že špatně slyším. Bála jsem se, že nám to neschválí. Náklady na tuto léčbu činí kolem 150 tisíc měsíčně, a doba trvání se odhaduje na 3 až 4 roky. To by bylo finančně neúnosné. Naštěstí jsme byli jedni z těch, kteří měli kliku a léčbu nám přiklepli.
A co ty, jak jsi celý ten kolotoč zvládala? Musel to být šílený nápor na psychiku…
Snažím se držet, co to jde. Samozřejmě proběhlo pár návštěv u psychiatra. 2x denně jsem si zobla antidepresiva a jelo se dál. Není čas se hroutit, musíte fungovat. Péče o malou byla natolik vyčerpávající, že jsem musela definitivně skončit s prací. Darren odjel pracovat do Anglie, aby nás uživil jako rodinu a my pendlovali mezi ČR a Anglií. Nebylo a není to jednoduché, ale všechno se dá zvládnout.
Jak je na tom Lynettka v současné době?
Momentálně pokračuje v biologické léčbě a v březnu máme před sebou další MRI, kde se ukáže, zda k léčbě přibude ještě chemoterapie. Jednáme také s doktory v Anglii a chceme slyšet i jejich názor na léčbu. Jelikož se jí tady daří mnohem lépe, tak budeme do budoucna zvažovat, zda Praha nebo Oxford. Ale to je ještě ve hvězdách. Já osobně na Motolskou onkologii nedám dopustit.
Budeme moc držet palečky! *heart*
