„Tvořím, píšu a žiju cyklicky,“ říká o sobě Dana-Sofie Šlancarová. Ženský cyklus ji natolik fascinoval, že se mu začala věnovat naplno. „Naše hormony se proměňují každý den a ovlivňují vše, co děláme,“ vysvětluje Dana-Sofie, která začínala jako korektorka a překladatelka a posléze si založila i vlastní nakladatelství. Nyní zejména píše, přednáší a vlastní e-shop Pro vědomý život. Nejen o cykličnosti jsme si povídaly v následujícím rozhovoru.
Dano-Sofi, téma „cyklické ženy“ se vám stalo do jisté míry osudovým, že?
Rozhodně. A přitom to začalo tím, že jsem svou menstruaci nesnášela. Později jsem ale objevila film Diany Fabiánové Měsíc v nás a knihy Mirandy Gray o ženské cykličnosti a začala jsem cyklické proměny studovat sama na sobě. Naprosto mě to fascinovalo, a tak jsem záhy poté vydala Mirandinu dnes už ikonickou knihu Cyklická žena. Založila jsem i stejnojmenný projekt, a od té doby se cykličnosti věnuju „na plný úvazek“. Píšu články, knihy (spolu s Erikem Hutterem jsem například napsala knihu o cykličnosti nejen pro muže s názvem Návod na ženy), překládám, přednáším, snažím se toto téma propagovat třeba i ve firemním světě…
Můžete nám vysvětlit, co termín „cyklická žena“ vlastně přesně znamená?
Tento termín poukazuje na fakt, že ženy jsou jiné než muži a nefungují ve stylu: „Jsem stejně výkonná každý den v měsíci.“ Ženy jsou cyklicky proměnlivé díky pravidelným proměnám svých hormonů, takže ano, jsou výkonné každý den, ale – jak já dodávám – každý den trochu jinak!
Tyto proměny se pak dají docela dobře zaškatulkovat do 4 fází, do fáze dynamické, ovulační, premenstruační a menstruační, a v každé z nich mají ženy jiné zesílené schopnosti, jinak fungují, jinak jim to myslí, mění se jim chutě na jídlo nebo na sex – anebo dokonce i jinak parkují!
Mohla byste popsat tyto fáze trochu detailněji?
Ve fázi dynamické, která přichází po menstruaci, jsme skvělé na rozjíždění nových projektů, máme spoustu energie, cítíme se sebevědomě, jsme plné elánu a motivace, přemýšlíme rychle a racionálně, rychle jezdíme autem a jsme trochu jako muži. Nevýhodou je jistá netrpělivost a taky nás nebaví vařit nebo uklízet.
Ve fázi ovulační, která následuje poté, jsme naopak velmi zaměřené na lidi, na péči a na komunikaci, a jsme krásné a sexy (protože jsme plodné a naše tělo nám dává najevo, že vajíčko v nás čeká na tu pravou spermii). Je to skvělá fáze na řešení komunikačních záležitostí i sporů, ale na soustředěnou práci za počítačem nás v této fázi úplně neužije.
Ve fázi premenstruační, kterou mnoho žen nemá rádo, jsme neuvěřitelně kreativní a také nás napadá spousta skvělých nápadů. Navíc je to čas, kdy chceme věci dokončovat a kdy je nám velmi vlastní struktura a systém. Tahle fáze je opět skvělá na práci (a taky na úklid). Musíme si jen hlídat, že nám ubývá energie a zejména ke konci zvolnit a víc odpočívat.
A ve fázi menstruační zase vidíme do věcí, chápeme jejich podstatu, víme, co je důležité a co ne. V této fázi je ze všeho nejvíc třeba odpočívat, abychom dobily svoje vnitřní energetické baterky a měly dost síly na příští měsíc. Netoužíme příliš být s lidmi a taky se nám hůř parkuje.
Jak ženě pomůže, když se naučí sledovat fáze svého cyklu? Může toho nějak využívat ve svůj prospěch?
Když víme, jaké schopnosti se nám kdy otevírají, všechno se nám daří mnohem lépe. Jsme efektivnější. Jsme rychlejší. Jsme pohodovější. Víc nás to baví. Máme víc energie. Jsme víc samy sebou… A to není málo, ne?
Když jsem se ještě živila jako korektorka a překladatelka, měla jsem dny, kdy jsem nemohla u počítače vůbec vydržet a vůbec mi to nešlo. Myslela jsem si, že je se mnou něco špatně, že jsem líná nebo neschopná. Pak jsem ale pochopila, že jsou to jenom různé fáze, ve kterých můj mozek funguje jinak.
V některých fázích nám to totiž myslí racionálně a logicky a chce se nám pracovat (dynamická fáze), baví nás soustředěně sedět a dokončovat (premenstruační fáze), ale v jiných fázích jsme zaměřeny na emoce a na kontakt s lidmi (ovulační fáze), anebo jsme ponořeny do svého vnitřního světa (menstruační fáze).
Já nyní většinu tvůrčích věcí dělám právě ve fázi premenstruační, která je pro to nejvhodnější. Napsala jsem v ní většinu svých knih (a takhle to dělá i Miranda Gray) – a v ostatních fázích řeším jiné věci: komunikaci s lidmi, péči o projekty, péči o klienty, plánování, technické a administrativní záležitosti…
Když ženy poznají a přijmou svou cyklickou proměnlivost, přestanou si vyčítat, že jsou neschopné. Protože pochopí, jak jsou naopak dokonalé, když každou věc, každou záležitost, každý projekt, každého člověka, které v životě mají, můžou opečovávat ze čtyř různých úhlů pohledu. To je obrovský dar!
Organizujete také kurzy pro mámy a jejich dcery. Co je přesnou náplní těchto kurzů?
Na těchto kurzech se maminky spolu se svými dcerami dozvědí nejen něco o menstruaci, ale i o všech čtyřech fázích našeho cyklu. Naše generace žen se totiž během svého dospívání o tom vůbec nic nedozvěděla. A tak je velmi důležité, aby svým dcerám předaly jiná přesvědčení týkající se menstruace. Už ne „menstruace musí bolet“, „menstruace je protivná“, ale „je krásné být ženou, která se proměňuje během čtyř různých fází, ve kterých má jiné zesílené schopnosti a dary“…
Součástí je také rituál první menarche, který si užívají nejen dcery, ale i maminky, protože si tím léčí své většinou nepříjemné zážitky z první menstruace.
Je moc krásné pozorovat, jak se mámy i dcery během kurzu otevírají a komunikují společně o tématech, o kterých do té doby často vůbec nemluvily. Mnoho žen mi říká, že tento kurz změnil nejen jejich náhled na menstruaci (a to u maminek i u dcer), ale zejména jejich vzájemný vztah, který je teď mnohem otevřenější. Vědí, kdy je ta druhá protivná a proč, a víc se chápou a vycházejí si vstříc.
Co pro vás znamenají rituály?
Rituály jsou něco, co se v poslední době moc nenosí, ale já to vnímám jako mocný prostředek, když přecházíme z jednoho životního stadia do dalšího. Například rituál první menarche, rituál svatby nebo třeba i křest dítěte. A jsem moc ráda, že dnes už je spousta nabídek na předsvatební rituály a předporodní rituály a tak, a mnoho lidí se k nim vrací.
Já jsem například prošla po rozvodu rozchodovým rituálem (kterého jsme se účastnili s mým ex-manželem oba). Byl to nezapomenutelný zážitek, který mi umožnil si trvale uchovat všechnu tu lásku, kterou cítím k tátovi svého syna, odpustit si, že už nejsme jedna rodina, a vykročit svobodně dál.
Čím se v životě řídíte?
Svou intuicí a tím, co mi dělá dobře. Prošla jsem obdobím, kdy jsem se snažila většinu věcí dělat podle toho, jak si je představoval svět okolo. A to nějak nefungovalo. Tak jsem se obrátila dovnitř. A zjistila jsem, že můj vnitřní kompas je natolik moudrý, že mi říká, co je dobré pro mne i co je dobré pro druhé. A tohle mi funguje mnohem lépe, než se snažit vidět druhým do hlavy a plnit jejich přání, která vlastně ani neměli.
