Monica Sofia se narodila na Afrických Kapverdách na ostrově Santiago v malé rybářské vesnici. Namísto s rodiči, vyrůstala mezi svými sousedy, kteří pro ni, jak sama říká, byli jako rodina. Od svých šesti let musela chodit na trh prodávat čerstvé ryby. Jako dítě žila v chudých poměrech na pokraji bídy a o svém osudu dítěte ulice a životu bez rodičů nerada mluví, o to více se zaměřuje na pomoc ostatním.
Těžké dětství ji dodalo sílu něco změnit. Dnes je úspěšnou světovou modelkou, která se díky stipendiu dostala v 16 letech na universitu do Lisabonu a poté na vysokou školu k nám do Liberce. Dnes nadále studuje na universitě v Praze.
Co vám jako malé holce nejvíce chybělo? Cítila jste se sama?
I když jsem vlastní rodinu neměla, nikdy jsem se necítila sama, vyrůstala jsem obklopena mnoha dětmi a také jsem se později o mnoho z nich starala. Můj život v Achada bel bel (název vesnice) nebyl vždy jednoduchý, vždycky jsem říkala, že až budu velká, půjdu do světa a budu pomáhat druhým.
To, co mi nejvíce chybělo, byla příležitost opravdu pomoci a více se seberealizovat. Chtěla jsem být Mónicou, bojovnicí, skromnou, ale ambiciózní, která by mohla pomoci sirotkům a dětem plných snů, ale bez možností je realizovat a žít tak vysněný život. Nechtěla jsem, aby si prošly tím, čím jsem sama procházela.
Odmala jste byla nucena pracovat, konkrétně prodávat ryby na trhu, jaká je na ostrovech situace dnes? Je tam dětská práce stále běžná, nebo se poměry zlepšily a děti chodí namísto práce normálně do školy?
Ano, pamatuji si, že jsem pracovala od malička, prodávala jsem ryby, vodu, ananas, banány a pracovala jsem hodně, protože jsem pomáhala mojí babičce, která také prodávala na trhu. Také si pamatuji, jak pro mě vařila mé oblíbené jídlo z mouky a banánů „fidjos de banana“. Od svých šesti let jsem hlídala a starala se o děti sousedů, vždycky jsem měla děti strašně ráda.
Kapverdské ostrovy mají své problémy, turista je ale normálně nevidí, je to, jako kdyby Vás vzali do centra Prahy a neukázali by Vám zbytek ČR s tvrzením, že se takto má každý. Není to ale pravda. U nás je mnoho turistů v letoviscích na Salu nebo Boavistě, případně ve městě Praia, chudoba a sociální problémy se před nimi skrývají. Co se týče dětské práce, v Africe je zcela běžnou záležitostí a bohužel není vnímána jako problém.
Pomoc školám na kapverdách je hlavní úlohou vašeho nadačního fondu „Naděje pro Capo Verde“, čeho konkrétně chcete dosáhnout?
Naším hlavním posláním je pomáhat dětem a mladistvým k lepšímu a kvalitnějšímu vzdělání. Na Kapverdách je mnoho škol zcela bez výpočetní techniky a také chybí školní pomůcky, protože rodiče na ně nemají finanční prostředky a tam nemohou pomoci. Chybí například sešity, tužky a propisky, školní uniformy, a dokonce i obuv.
Vzpomínám si, že jsem sama měla jeden pár bot a ten jsem si schovávala a obula jej, pokud mě někdo pozval na oslavu narozenin, nebo na oslavu dětského dne, který byl 1. června a byl to pro nás důležitý svátek a všichni chtěli vypadat co nejlépe. Takto jsem žila až do svých 12 let.
Naděje Cabo Verde chce být opravdovou nadějí, chceme vytvářet příležitosti a podporovat každého, kdo podporu potřebuje. Nedávno jsem na sociálních sítích vyhlásila výzvu, aby každý, kdo má dobré srdce a kdo nás podporuje, přispěl 25,- Kč. Chtěla bych postupně vybudovat velké centrum pro podporu dětí, které ji nejvíce potřebuji. Chci, aby toto centrum bylo místem, kde by všichni mohli studovat, mít přístup k výpočetní technice a vodě a žít normální životy. K tomuto místu by měl přístup každý, kdo by chtěl pomoci a poskytnout vzdělání těmto dětem a přinést pozitivní energii.
Galavečer na Žofíně, který se koná 15. května má ryze charitativní podtext – co je jeho poslání a kolik peněz potřebujete vybrat?
Jedním z hlavních problémů Kapverd je doprava. Máme tu mnoho dětí, které chodí do školy a zpět i 20 km denně ve velkém vedru. Je to smutné, také jsem si tímto prošla, i když jsem chodila pouze něco okolo 12 km, bylo to velmi náročné. Proto nyní pracuji na projektu „autobus“, jehož hlavním cílem je pořídit pro tyto děti nejméně 3 autobusy a poslat je na Kapverdy těm nejchudším komunitám a postupně poskytnout další autobusy i všem ostatním, kteří to potřebují.
Aktuálně připravuji charitativní galavečer Naděje Cabo Verde, který proběhne 15. května v Paláci Žofín a jehož cílem je získat finanční podporu právě na pořízení prvních tří autobusů. Není to vůbec jednoduché, použité autobusy dnes stojí okolo 1,5 mil. Kč a nové jsou mnohem dražší.
Mám ale mnoho víry a pozitivní energie a věřím, že navzdory všem obtížím to zvládneme. Organizace galavečera je také nákladná, protože pronájem sálu na Žofíně a catering pro 230 lidí stojí bez mála 0,5 mil. Kč. Ještě nevím, jak to vše zvládnu, ale rozhodně se teď nehodlám vzdát, už jsem si prošla horšími věcmi.
Kde je možné koupit vstupenky, kam poslat peníze pro nadaci?
Máme oficiální webovou stránku (www.nadejecv.org), kterou pro nás udělala firma Wi s.r.o., kde si můžete zakoupit vstupenky.
Co se galavečera týče, můžete se těšit na skvělý program, módní show, vystoupení předních českých a kapverdských umělců, excelentní catering a mnoho dalšího. Vstupné stojí 3.200,- Kč na osobu a platba jde na náš transparentní účet 5592552329/0800. Více informací naleznete na naší webové stránce či sociálních sítích.
