Jitka Crhová je 32 let vdaná a je také mámou tří dospělých dětí a babičkou čtyř vnoučat. Po letech strávených ve veřejné správě opustila vedoucí místo a dala své profesní cestě nový směr. „Prostě jsem před sedmi lety změnila svého velkého koníčka v povolání. Dělám to, co mě nejvíc baví. Cesta to není vždy jednoduchá, ale přináší mi radost. Mými velkými tématy jsou osobní rozvoj, sebepoznání, etika, mentoring v oblasti osobního rozvoje. Každé další téma, které si zpracuji, s těmito vždy nějak souvisí“, říká.
Věnujete se školící a poradenské činnosti na úrovni komunikace, sebepoznání, osobního rozvoje atd. souvisí spolu všechna tato témata a co vnímáte jako nejpodstatnější – kde by měl člověk začít, když se chce tzv. posunout?
Tato a mnohá další témata spolu určitě souvisí. Kde začít? Použiji jeden obraz – postavíme si žebřík ke zdi a snažíme se po něm co nejrychleji vystoupat nahoru. Poté, co se nám to podaří, ale často nemáme očekávaný pocit radosti, štěstí, spokojenosti… Co se stalo? Věnovali jsme velkou pozornost žebříku, rychlosti, „technice“ výstupu, ale zapomněli jsme na to nejdůležitější – na zeď, ke které jsme žebřík přistavili. Je to opravdu moje zeď? Patří ke mně? U té zdi jsme měli začít, ne u žebříku.
Abychom dělali dobré a správné volby, šli cestou, po které máme jít a dělali to, co dělat máme, se musíme znát a přijímat. Vypadá to jednoduše, ale ve skutečnosti je to asi to nejtěžší. Prvním krokem by tedy mělo být sebepoznání. Pak následují kroky další. Tento jednoduchý obrázek mnohé napovídá. Červený střed – to je jádro naší osobnosti, místo, v němž je náš potenciál, který stojí za to rozvíjet. Vypadá to jednoduše, ale jsou věci, které nám někdy cestu pěkně komplikují – to mohou být ty šipky zvenčí…
Dalším vaším velkým tématem je etika v profesním životě. To mě velice zaujalo, neboť korupce je kolem nás čím dál víc a o etice podle mého nemůže být řeč. Co se s ní stalo? Kde je ta prvorepubliková elegance, smysl pro fair play a gentlemanství?
Etika je pro mě nejen téma, ale i srdeční záležitost. Je pravda, že denně jsme svědky negativních věcí. Lhaní, podvádění, „ohýbání pravdy“, vidíme často doslova „v přímém přenosu“. Někdy si říkáme „to za našich mladých časů nebylo“. To stejné ale vyjadřovali i lidé v antice.
Co je podstatou etiky? Je to hledání odpovědi na otázku: „Co je dobré, co je správné“? Když se podíváme na terč, představuje jeho malý červený střed zákony, ten střední, o něco širší, znázorňuje etiku a nejširší, vnější obvod, značí morálku. Buďme rádi, že existují zákony, které, přes všechny své nedostatky, vymezují, co už je trestné. Etika bývá často vymezována pomocí různých kodexů, jejichž porušení sebou také může nést sankce, největší potíž je s nejširším kruhem – morálkou, která se nedá vynutit.
Etika by se ale také neměla vynucovat a pojímat negativně „musíš – „nesmíš“. Naopak, měla by přinášet něco pozitivního – být založená na vnitřně přijatých hodnotách, normách a zásadách, jejichž uskutečnění nás naplňuje radostí a štěstím (což určitě souvisí i se čtvrtou kružnicí obrázku).
Co vidíte jako hlavní příčinu celkového poklesu morálky (etiky) a co se s tím podle vás dá udělat?
Příčin je určitě více. Například si myslím, že se máme velmi dobře, takže lidově řečeno už někdy nevíme, „co roupama dělat“. V dějinách lidstva to určitě není poprvé. Nezapomínáme ale v tom našem blahobytu na naše kořeny a s nimi spjaté morální zásady? Ví dnes ještě většina z nás co je to Desatero a co je jeho obsahem? To bývala v naší kulturní oblasti nezpochybnitelná norma, jasně daná „pravidla hry“, ukazatel směru a cesty. Neznamenalo to, že tyto normy všichni vždy dodrželi, ale všichni je chápali a v principu uznávali. Věděli, že když z této cesty sejdou, něco nebude v pořádku a svými „odbočkami“ se nechlubili, tak jako dnes. V rámci „osvobození se“ jsme tyto normy odhodili. Výsledek? Teď máme „svobodu“, každý si může dělat, co chce. Důsledky vidíme denně. Co se s tím dá dělat? Odpovím příběhem, kterým obvykle končívám zážitkové semináře etiky:
„Byl teplý letní den, když se před slavným vědcem objevil jeho vnouček. Ruce měl schované za zády a skrýval v nich ptáčka, kterého chytil v zahradě ve velké ptačí kleci. Z očí chlapce vyzařovala zlomyslná dychtivost, když se dědečka ptal. „Je kanárek, kterého držím v rukou, mrtvý nebo živý?“ „Mrtvý,“ odpověděl moudře dědeček. Chlapec rozevřel dlaně a se smíchem pustil ptáčka, který okamžitě uletěl. „Zmýlil ses,“ posmíval se. Kdyby byl dědeček řekl „živý“, chlapec by sevřel ruku a ptáčka by udusil. Dědeček se podíval na svého vnuka a řekl: „Jak vidíš, odpověď byla ve tvých rukou!“ (Bruno Ferrero).
Uvědomme si, že i v našich rukou je mnoho odpovědí a zodpovědnost, které nás nikdo nezbaví… TAKÉ O TOM JE ETIKA.
Myslíte si, že zdrojem poklesu morálky je pachuť minulosti a lidé minulého režimu, kteří jsou stále aktivní v podnikání či na vysokých státních postech? Znamenalo by to, že u nových mladých firem je to eticky více méně v pořádku – dá se to tak vnímat?
Myslím, že tak se to nedá říct. Určitě je pravda, že v naší zemi došlo během čtyřiceti let totality k velké morální devastaci, ale tvrdit, že za všechno může ten či onen, to či ono, bych si netroufala.
Jsem přesvědčená, že je mnoho věcí, které můžeme ovlivnit – tam, kde jsem, v místě, kde žiji, pracuji… Jistě jsou firmy, v nichž je na tom etika hůře či lépe – vždycky je to o lidech, tedy i o nás. Důležité je uvědomit si, co mohu a za co nesu odpovědnost právě JÁ. Často nás může napadat (a já to někdy slýchávám hned na úvod seminářů Etiky): „Co já zmůžu? Nic! Nemůžu je vyhodit, zavřít… nemůžu změnit ty, kteří mají v rukou moc, … a stejně si budou dělat, co chtějí…“ Ve skutečnosti každá/ý z nás může a má něco ovlivnit – možná to bude zdánlivá maličkost, ale nikdy nevíme, co způsobí. Nejdůležitější je příklad a v tom máme obrovské pole působnosti.
Dalším oborem, kterému se věnujete je MENTORING – co si pod tím mohou čtenářky představit a v čem jim můžete pomoci?
Slovo mentoring má původ ve starořecké mytologii, je odvozeno od jména Mentor a znamená rádce, pomocníka, průvodce na cestě. Mentoring je založen na sdílení zkušeností, podpoře, doprovázení… Věnuji se mentoringu v oblasti osobního rozvoje a těm, které doprovázím, se snažím pomoci, aby lépe pochopili sami sebe, našli jádro-střed své osobnosti, a co nejlépe využili svůj potenciál. Témat ale může být mnoho – při mentoringu jde o naplnění potřeby daného člověka. Informace o jeho obsahu i mé práci jsou na mých webových stránkách, kde je také několik dalších příběhů. Příklady a příběhy používám moc ráda – mají obrovskou sílu pohnout námi směrem „zevnitř“, o což jak v Etice, tak v osobním rozvoji jde. 🙂
