Početí dítěte není zdaleka taková samozřejmost, jak by se mohlo zdát. Zejména v poslední době stále více párů marně touží po miminku a o umělém oplodnění neboli IVF (In vitro fertilization) slýcháme stále častěji. Kliniky asistované reprodukce neustále přibývají, a právě díky nim se dočkají vytouženého miminka i ti, kteří přirozenou cestou počít nemohou. Své o tom ví i Denisa Hledíková. Sama umělé oplodnění sice nepodstoupila, ale dlouhá léta pracovala jako zdravotní sestra na několika klinikách asistované reprodukce.
„Vše začalo ještě před mým narozením. Moji rodiče se snažili o miminko také spoustu let. Babička vždy říkala, že jsem malý zázrak. Narodila jsem se mému tatínkovi k jeho čtyřicátým narozeninám. A myslím, že i díky němu a jeho dlouhodobým zdravotním problémům jsem se vydala na takovou celoživotní cestu pomoci druhým,“ říká Denisa.
Když se rozhodovala, na jakou střední školu půjde, měla hned jasno – zdravotnická škola. Tatínek na ni byl hrozně pyšný. „Byla jsem jeho osobní ošetřovatelka ve dnech, kdy mu zdraví moc nesloužilo,“ vysvětluje Denisa. Po škole nastoupila do marketingu, tedy zcela mimo svůj vystudovaný obor. Jakmile však přišla nabídka pracovat jako zdravotní sestra na klinice asistované reprodukce, neváhala.
V roce 2010 nastoupila na kliniku do Brna. „Byla jsem moc ráda, že jsem se mohla vrátit do zdravotnictví, a ještě pomáhat párům toužícím po dítěti. Našla jsem tak nejen práci, ale zároveň něco, co člověka těší a naplňuje. Ta radost, když se to podařilo, je nepopsatelná,“ popisuje Denisa svůj „dream job“.
Pracovala na několika klinikách v Brně, následně ve Vídni, v Karlových varech a v Praze. Setkala se mnoha lidskými příběhy a osudy. „Měla jsem možnost poznat opravdu mnoho inspirativních lidí a párů, na které nikdy nezapomenu,“ dodává s tím, že s některými z nich je v kontaktu dodnes.
Právě empatie je u tohoto povolání nesmírně důležitá. Na druhou stranu je potřeba držet si určitý nadhled. „Páry, se kterými se dnes a denně potkáváme, jsou si v jednom podobné. Hledají pochopení, respekt a hlavně naději. Jsme jejich průvodci na nelehkých cestách k rodině, zažíváme jejich radosti i strasti.“
Denise se naskytla skvělá příležitost pracovat dva roky na vídeňské klinice, což jí samozřejmě dalo strašně moc zkušeností. Jak sama říká: „byly to velmi těžké dva roky, ale zároveň ty nejhezčí vůbec.“ A právě tam se poprvé setkala s publikacemi věnovanými dětem „ze zkumavky“. A tato myšlenka ji už nepustila. „Chtěla jsem, aby i ty moje české rodiny měly možnost při zodpovídání zvídavých otázek svých dětí sáhnout po praktickém pomocníkovi,“ říká.
S myšlenkou vlastní knihy si pohrávala ještě dlouhou dobu. Mezitím si dálkově dodělala vzdělání v oboru marketingu a jako téma diplomové práce si zvolila právě asistovanou reprodukci. Aby měla o čem psát, musela svůj nápad nejprve zrealizovat. A tak vznikla ve spolupráci s uznávanou psychoterapeutkou Eveline Leitl kniha Náš zázračný příběh, která je ilustrovaná a určená dětem od tří let. „Myslíme si, že dětem můžeme vyprávět o jejich příchodu na svět už od útlého věku. Dítě to vnímá a až jednou přijde na řadu téma početí, nebudou rodiče tolik zaskočeni,“ vysvětluje svůj hlavní záměr.
„Chtěla bych, aby podpora rodin pokračovala, i když úloha klinik už „skončila“. Aby se rodiny nestyděly a nebály o svých příbězích mluvit a aby děti věděly, že hlavní je, že mají milující rodiče, a ne způsob, jakým je rodiče počali.“
Foto: archiv
Tagy:inspirativní ženy rozhovor vztahy zdraví
