Evžen Sokolovský začínal v Horáckém divadle v Jihlavě (1947-54), po angažmá v Divadle S. K. Neumanna v Praze a Kladně byl v letech 1959-67 hlavním režisérem Státního divadla v Brně.
Současně vedl satirickou scénu Večerní Brno (1961-67), jejíž repertoár výrazně reflektoval reformní nálady druhé poloviny 60. let (M. Uhde: Král Vávra). Stál též u zrodu dramatického vysílání brněnského studia (prvním přímým divadelním přenosem z Brna v roce 1962 byla jeho inscenace Vančurova Rozmarného léta). Brněnské působení vyvrcholilo uvedením Komedie o umučení (1966), podkrkonošských lidových pašijí v úpravě Jana Kopeckého, významné divadelní události (přihlášení se k E. F. Burianovi a jeho lidovému divadlu), jež se v atmosféře blížícího se “pražského jara” stala cílem tisíců věřících, což zaskočilo nejen inscenátory, ale především stranické činitele Brna.
Během svého pedagogického působení na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a později na Divadelní fakultě AMU v Praze vychoval řadu talentovaných divadelních režisérů, z nichž Peter Scherhaufer, Zdeněk Pospíšil a Eva Tálská vytvořili svou činností v brněnském divadle Husa na provázku v 70. a 80. letech osobitou kapitolu českého moderního divadla.
Sokolovský byl v letech 1967-69 režisérem činohry Národního divadla v Praze, poté uměleckým šéfem Divadla E. F. Buriana. Zatímco ještě na přelomu 60. a 70. let v divadle vytvářel výrazná představení Brecht-Feuchtwanger-Marlowe: Život Eduarda II. Anglického), pak jeho pozdější divadelní režie nepřesahovaly běžný průměr.
Od roku 1970 se jako režisér znormalizované televize, kde v průběhu 70. a 80. let natočil nejpříznačnější díla domácí “socialistické” seriálové tvorby (Nejmladší z rodu Hamrů, Muž na radnici, Zákony pohybu, a především “biografický” seriál Klement Gottwald), významně podílel na cílené propagandě značně zkreslujícího pohledu vládnoucí komunistické strany na historii i na současnost.
Zemřel 14.6.1998
