Mirka je maminkou tří dětí. Pracovala jako terénní sociální pracovnice v seniorcentru a nyní má svůj vlastní salón, ve kterém nabízí služby péče o tělo. Její velkou vášní je také fotografování. A protože cesty osudu jsou nevyzpytatelné, musela se „poprat“ s drogovou závislostí syna. „Minulý rok jsem zjistila, že můj devatenáctiletý syn spadl ve škole do drog. Byl to obrovský šok,“ vzpomíná Mirka na nejtěžší období svého života.
Všechno nabralo rychlý spád. Byl nezvladatelný, nebyl schopný pracovat a rodičům nezbylo nic jiného než ho s těžkým srdcem vyhodit z domu. „Byla to strašně těžká volba, ale v tu chvíli to jinak nejde. Naštěstí se trochu otřepal a začal bydlet v karavanu. Dokonce si našel i práci,“ pokračuje Mirka ve svém emotivním příběhu.
Mirka se synovi snažila pomáhat, jak jen to šlo. „Prala jsem mu oblečení, poskytovala jídlo. Horší bylo, že měl obrovské dluhy. Půjčoval si peníze a neměl na vrácení. Museli jsme mu zrušit trvalé bydliště a udělat z něho bezdomovce,“ vypráví s tím, že pro matku je to snad nejtěžší krok, který může udělat. Ovšem účinný, protože „bezdomovci“ už nikdo peníze nepůjčí. Peklo však pokračovalo dál. Syn se zapletl do krádeží a podvodů.
„Jednoho dne se objevil u nás doma na novém kole, bylo mi jasné, že kradeném. Bál se, že ho udám na policii. Místo toho jsem ho odvezla k lékaři a pak na tříměsíční detoxikační kúru,“ pokračuje. Odvykačka byla hodně náročná pro syna i celou rodinu. Ale účinná. Konečně začal trochu fungovat. „Na oddělení mu úplně změnili myšlení, byl to obrovský kus práce,“ říká Mirka. Později syn odjel do Holčovic, kde se léčí alkoholici. Po léčbě si udělal svářečský průkaz, a tak se nám aspoň povedlo, že není bez vzdělání a může pracovat v tomto oboru, který je dnes žádaný. „Zde byl mnohem spokojenější. Nádherná příroda a klid udělaly své. Po dlouhé době jsem viděla zpět svého syna takového, jakého jsem ho znala před drogami,“ vzpomíná se slzami v očích.
Bohužel štěstí netrvalo dlouho. Po třech týdnech na syna opět čekala „parta“ kamarádů, kteří ho stahovali ke dnu. Ve firmě, kam nastoupil, vydržel pracovat přesně měsíc. Další čtyři dny byl nezvěstný. „Našla jsem ho u kamaráda, prohledala mu kapsy, kde měl opět drogy. Znovu nastoupil na léčbu na 4 týdny. Tentokrát to snášel lépe, protože věděl, do čeho jde,“ popisuje. Rovnou z léčebny odjel do Mladé Boleslavy do firmy, která mu poskytla práci a ubytování. „Bylo moc těžké se rozloučit, ale věděla jsem, že je to správná cesta,“ dodává.
Samozřejmě vyhráno nemá člověk nikdy, ale je to na dobré cestě. Mirku však tato zkušenost inspirovala ke studiu „jak se dostat z drog“. „Uvědomila jsem si smutnou realitu, že i kdybych měla milióny na účtu, nemůžu pomoci člověku, pokud on sám nebude chtít. A v tomto případě to většinou nejde po dobrém,“ popisuje své zkušenosti.
Rozhodla se tedy založit projekt Fotímsrdcem právě na pomoc psychiatrické nemocnici, která synovi doslova zachránila život. „Naším cílem je získat peníze na hřiště pro tuto nemocnici, aby hospitalizovaní pacienti měli možnost cvičit a být aktivní. Protože právě to mému synovi nejvíce pomohlo,“ vysvětluje důvody, proč se rozhodla do projektu jít. Mirka založila transparentní účet, na který může kdokoliv přispět libovolnou částkou.
