„Celý svůj život miluji sport a pohyb. Začínala jsem baletem a postupně vyzkoušela mnoho dalších sportů,“ říká o sobě Pavla Kladivová (34 let) z Kladna. Přestože pochází z umělecky zaměřené rodiny, nejvíce tíhla k bojovým sportům. „Mnoho let jsem se věnovala atletice, kterou miluji dodnes stejně jako silové sporty, ve kterých jsem několik let reprezentovala ČR,“ pokračuje Pavla, která se stala mistrní světa Evropy v silovém trojboji a získala ocenění také ve vzpírání. Sama říká, že pohyb je její život a v tomto směru se nebrání ničemu. Kromě toho ji baví vaření. Nejen o pohybu a možnostech sebeobrany jsme si povídaly v následujícím rozhovoru.
Pavlo, jak jste se dostala k bojovému sportu?
Já jsem bojové sporty vlastně nikdy dělat nechtěla. Je to mnoho let zpátky, kdy mi Jan Homolka (Pavlin spolužák z první třídy, mistr světa v kickboxu a profesionální zápasník, kaskadér, pozn. red.) říkal, ať to zkusím. Pro mě to ale bylo něco nepředstavitelného. Mlátit někoho po hlavě a nechat se sama tlouct. Na první pohled hloupá zábava. Ale rok se s rokem sešel a já si říkala, že je na čase zkusit něco nového. Sportu se věnuji celý život, a tak jsem zatoužila po změně.
Co vás na tom vlastně zaujalo?
Na začátku mě lákalo zápasení na zemi, bez úderů. Člověk musí reagovat na to, co udělá soupeř a podle toho pracovat. A předpokládat další tahy, je to jako šachy. Pak jsem si jednou v rámci kondičního tréninku zkusila bouchnout do lap (lapa je pomůcka pro nácvik úderů a kopů – pozn. red.) a to mě nadchlo úplně. Tehdy jsem ještě neměla závodní ambice, ale postupem času jsem začala poměřovat síly s ostatními.
Co obecně přináší ženám bojové sporty? Je to možnost, jak se naučit bránit?
Takhle to nelze úplně formulovat. Ono věnovat se bojovému sportu neznamená, že se naučíte ubránit případnému útočníkovi. Já upřímně říkám, že bych se na ulici s nikým prát nechtěla. A když už by na to došlo, určitě bych do něho nebušila rukama. Tohle vypadá pěkně ve filmech, ale realita je trošku jinde. Prasklé klouby na rukou, trhliny a oděrky, kam není problém chytit jakoukoliv infekci. Myslím, že v těchto situacích je nejlepší kopnout útočníka mezi nohy a utíkat. A ještě doporučuji pořídit si pepřák a nosit jej v kabelce.
Jaké mají bojové sporty pro ženy výhody, když ne sebeobranu?
Protože je to zábava s mnoha benefity. Bojové sporty jsou opravdu hodně specifické. Pokud chcete zápasit, nebo jen cvičit kondičně, je to jeden z nejlepších sportů vůbec. Bušením do pytle se skvěle zbavíte stresu. Jde o fyzicky namáhavé cvičení, které navíc probíhá v intervalech. To znamená, že vaše srdce je stimulováno úplně jinak, než například u dlouhého souvislého běhu. Musíte najednou zkoordinovat celé tělo, takže velmi dobrý je také vliv na pohybové dovednosti.
Pavlo, v čem vidíte největší problém u lidí pracujících v kanceláři a co byste jim poradila?
Těch problémů bude pravděpodobně více – sezení, prolongovaný stres a celkově špatná životospráva. Vše, co nám ubližuje, by bylo skvělé kompenzovat. Pokud musíte většinu svého dne trávit v kanceláři, zkoušejte se třeba co půl hodinky chodit trochu napít. Alespoň pár kroků, dřep, protáhnout… Chodit na vycházky do přírody, cvičit a užívat si života. Najít si něco, při čem budete skutečně šťastní. A samozřejmě na vše má ohromný vliv správně sestavená strava.
Když člověk vůbec necvičí a rozhodne se začít, jak to udělat, aby to nebylo najednou moc?
Pokud se cvičením žádné zkušenosti nemáte a trpíte už třeba na bolavá záda, určitě bych doporučila najít odborníka, který vám alespoň v začátcích pomůže. Já si vždy udělám diagnostiku, s každým si sednu, vyslechnu si jeho přání a navrhnu postup, jak cílů dosáhnout. Většinou ale v první fázi musíme tělo především připravit na cvičení jako takové. To se dělá za pomoci cviků na mobilitu, aktivačních drilů a kompenzačních cvičení.
Rozhodně bych nedoporučovala naskočit rovnou do nějakého hard core kruháče, či crossfitu. Chvilku to funguje, ale tělo to dlouho nevydrží. To, že vás po cvičení bolí každý sval a chce se vám zvracet, opravdu není známka dobře odjetého tréninku. Ba právě naopak.
Věnujete se převážně funkčnímu tréninku. Co přesně to obnáší?
Většina lidí si představí balanční pomůcky a nestabilní plochy. Pravdou je, že za funkční lze považovat jakýkoli cvik, který zlepší a zkvalitní váš život. Zlepší vaši mobilitu, stabilitu, rozhýbe vás. Hodně pracujeme s vahou vlastního těla – učíme lidi lépe se hýbat, používat své tělo tak, jak je správné, tak, aby nebolelo. Rádi také cvičíme s kettlebellem, či volnými činkami. Nikdy ne na strojích, které naleznete v klasických komerčních posilovnách.
Jak často sportujete, kolik času denně věnujete aktivnímu pohybu?
Stále zápasím, takže cvičím stále poměrně dost. Záleží ale na tom, v jaké fázi přípravy se zrovna nacházím. Občas mi práce nedovolí trénovat tak, jak bych chtěla. Ale když mám pak volnou chvilku, vběhnu do tělocvičny třeba na půl hodiny a udělám takové to potřebné minimum. Když se chystám na zápas, trénuji třikrát denně. Nepředstavujte si ale, že chodím z tréninku mrtvá. Jak jsem psala, je to hodně o chytrosti. Za ty roky své tělo velmi dobře znám a vím moc dobře, co si k němu mohu dovolit. Většina tréninků je vlastně hodně v pohodě. Občas je třeba se odrovnat, ale je pak třeba počítat s delší regeneraci.
Od kdy je vhodné dát dítě na bojový sport?
Upřímně já bych vůbec jako první sport volila pro dítě gymnastiku nebo zápas. Děti se při těchto sportech naučí zacházet se svým tělem. Myslím, že je to nejlepší volba pro další rozvoj a ať už pak dítě bude pokračovat jakkoli, tento základ se bude hodit vždycky.
Co je podle vás správný pohyb?
Správný pohyb je každý pohyb, který vám pomáhá. Být silnější, vytrvalejší, lépe mobilní, šťastnější.
