Alena Hájková obsadila v prestižní soutěži Asistentka roku 2019 druhé místo. Pracuje v plzeňské realitní kanceláři, a jak sama říká, po svém nástupu se snažila hlavně zlepšit vztahy ve firmě. “Není nic lepšího, než když se navzájem dokážeme respektovat a poslouchat se,” doplňuje. Co pro ni umístění v soutěži znamená a jak bojuje se zažitými stereotypy, které se okolo profese asistetnky stále objevují?
Jako asistentka pobočky M&M reality a osobní asistentka vedoucí pobočky pracujete dva roky. Proč jste si vybrala právě tuto práci?
Od 20 let jsem pracovala jako asistentka a moc mě to bavilo. Kvůli stěhování jsem musela změnit i práci, a proto jsem začala dělat managera ve fastfoodu. To mě ale nenaplňovalo, a tak jsem začala hledat dál. Po několika pohovorech jsem si vybrala právě realitní kancelář. Byť je práce asistentky občas rutinní, je tento obor hodně různorodý a stále se učíte novým věcem, což je to, co mě baví nejvíce.
Čím je práce v realitním prostředí specifická a co vás na ní nejvíce baví? Jak vypadá takový váš typický den v práci?
Práce u M&M reality holding je hodně rozmanitá. Nejedná se pouze o zprostředkování prodeje, ale také se zabýváme výkupy, výstavbou, přepisem energií či rekonstrukcemi. Nejvíce mě zajímají výkupy, při kterých můžeme pomoci lidem v těžkých finančních situacích. Každý případ je individuální, a tak nikdy dopředu nevíte, co vás vlastně čeká, ale víte, že jste třeba našli řešení, které klientovi vytáhne trn z paty.
Můj pracovní den je pokaždé jiný. Mimo každodenní aktivity, jako je kontrola dokumentů, komunikace s makléři, vyřizování pošty či běhání po úřadech, pomáhám kolegům při schůzkách, připravuji porady nebo klienty zastupuji při přepisech energií.
Jste maminkou 12leté dcerky. Jak zvládáte náročnou práci a péči o rodinu? Vycházejí vám v práci v případě potřeby vstříc?
Mám skvělou šéfovou, takže pokud je potřeba, mohu si kdykoli vzít home office a pracovat tak z domova, nebo se domluvit na pracovní době, abych dcerku mohla vozit na kroužky. Takže byť je tato práce opravdu časově náročná, vždy si vyjdeme vstříc.
Setkáváte se ještě v dnešní době se zažitým (a hloupým) stereotypem, že asistentka jen zvedá telefony a vaří kávu? Jak se dá na takové klišé vůbec reagovat?
Bohužel se s tím setkávám často, ale o vaření kávy to opravdu není. Každá asistentka musí mít přehled o svém oboru, aby mohla s čímkoli poradit, občas si přijdu jako IT, marketing, makléř a asistentka v jednom. Jak reaguji, když řeknou, že vařím jen kávu? Otevřu notebook a řeknu: Podívej, tohle všechno jsem dneska musela vyřídit a káva tam většinou není.
Jaké předpoklady by měla mít asistentka pro to, aby mohla práci vykonávat? Jak se vy osobně v práci vzděláváte?
Asistentka se dokáže hodně vzdělat ve svém oboru, každopádně se vstřícností, loajalitou, ochotou a srdcem asistentky se musí narodit. Bez toho nejde tuto práci dělat. Já doufám, že tyto vlastnosti mám. Vědomosti získávám praxí nebo školením. Mám absolvovaná školení práva, školení marketingu a věřím, že jich bude mnohem víc.
Pocítila jste na své práci nějak letošní koronavirovou krizi?
Nejvíce se nás podle mě dotkla karanténa, kdy nám klienti rušili schůzky, což bylo pochopitelné. Nyní bych řekla, že je vše ve starých kolejích
V rámci své práce jste loni uspořádala benefiční koncert, jehož výdělek putoval na léčbu genetického onemocnění u 6leté Adélky. Jak vlastně nápad na tuto akci vznikl?
Adélku jsme poznali díky naší vedoucí. Je to skvělá bojovnice, a protože se vždycky do všeho vrhneme po hlavě, shodli jsme se na tom, že uspořádat koncert bude to nejlepší. Dali jsme hlavy dohromady, každý přišel s nápadem, co by mohlo být součástí koncertu, a dali se do toho. Koncert chceme uspořádat znovu, vychytat mouchy, které nás napoprvé potkaly, a tak zrovna odesílám hromadu emailů s žádostmi o vystoupení. Adélka díky rehabilitacím ušla zase obrovský kus cesty, tak doufáme, že nám to koronavirus nepřekazí.
Co pro vás znamená ocenění v soutěži Asistentka roku 2019 a v čem vidíte největší přínos této soutěže?
To, že jsem se umístila na druhém místě, pro mě bylo velmi milým překvapením a umístění si neskutečně vážím. Dokázala jsem to i díky podpoře svých blízkých, kamarádů a kolegů. Za to vše jim moc děkuji. Soutěž pro mě byla velkou zkušeností, jsem velká stresařka, a tak jsem několikrát vykročila hodně daleko z komfortní zóny. Vše ale stálo za to! Vyzkoušela a naučila se spoustu nových věcí, poznala partu skvělých holek a celkově mě soutěž “nakopla“. Nyní podávám přihlášku na vysokou školu, ke které mě také dovedla tato soutěž.
Co byste poradila zájemkyním (či zájemcům), které uvažují o práci asistentky (asistenta)?
Podle mne je nejdůležitější si s budoucím nadřízeným rozumět. Musíte se navzájem doplňovat, být jeho pravou rukou, oporou a myslet o krok dopředu. Takže pokud chemii a sympatie cítíte už na pohovoru, jděte do toho.
Foto: Asistentka roku 2019
