Jak se naučit milovat potomky svého partnera? Otázka pro psycholožku Katarínu Filasovou.
Otázka:
Žiji čtyři roky s partnerem, který má z předchozího manželství šestiletou dceru. Můj veliký problém je, že si k ní prakticky od začátku nemůžu najít vztah. Myslela jsem, že se to zlepší, až bude starší, ale opak je pravdou. Ona mě má myslím docela ráda, ale já ji nemůžu vystát. Druhá věc je, že partner si klade velkou vinu za rozpad rodiny, což se jí snaží kompenzovat bezbřehým rozmazlováním. Má, co si usmyslí a když náhodou ne, stačí trocha křiku, aby to dostala. Snažila jsem se párkrát na toto téma s partnerem promluvit, vždy se mnou souhlasí, ale konkrétní změny vidět nejsou a mně to tak rozčiluje, že už se na to nemůžu ani dívat. Letos už to došlo tak daleko, že jsme byli na dvou dovolených – na jedné já s partnerem, na druhé on se svou dcerou. S kamarádkami o tom moc nemluvím. Že nemám ráda partnerovo dítě, je mi úplně lhostejné a zároveň mě štve, jak ho “nevychováváme”, se bojím vyslovit vlastně i sama před sebou. Trápí mě to a nevím, co s tím dělat. Lze se naučit mít rád? A jak přistupovat k výchově dítěte, jehož jsem macechou a pro něž chce můj partner evidentně úplně něco jiného než já?
Odpověď Kataríny Filasové:
Problém, o kterém píšete, trápí velkou spoustu nevlastních rodičů, kteří se většinou stejně jako vy obávají o něm mluvit a přiznat, jak se doopravdy cítí. Já sama mám dvě nevlastní dcery a můj partner dva nevlastní syny, takže u nás jsme se s tímto potýkali a v různých formách stále potýkáme ze všech stran, tudíž mi přijde nejlepší napsat vám vlastní zkušenosti.
Za prvé bych řekla, že obě věci, o kterých píšete, nejsou oddělené, ale úzce spolu souvisejí. Většina rozvedených rodičů má směrem k dětem velké pocity viny za to, že se rodina rozpadla, a bohužel se to často snaží kompenzovat právě tak, že dětem všechno dovolí, nic po nich nevyžadují, cokoli jim koupí, prostě je hrozně rozmazlují. A neuvědomují si, jak tím dítěti ve skutečnosti ubližují. Dítě, které neslyší ne a nedostává mantinely, které by mu zajistily pocit bezpečí, dospělé stále více a více provokuje, aby už konečně nějakou hranici dostalo. Tohle však vidí většinou pouze rodič, který není osobně zaangažovaný. Když se to pak snaží sdělit rodiči biologickému, většinou narazí na odpor a je vypoklonkován se slovy, že ničemu nerozumí. Já jsem z toho, jak můj partner rozmazloval svoje holky, byla ze začátku úplně “říčná” a vůbec jsem to (a ani je) nedokázala vystát. Důležité pro mě bylo zjistit, že když jsem s nimi sama a pravidla hry určuju já, holky byly úplně jiné a všechno bylo fajn. V té chvíli jsem začala rozlišovat, že mně vlastně nevadí ony, ale mně vadí, co se z nich stane, když jsou tak moc rozmazlované.
Důležité pro mě bylo také pochopení, že můj partner to nedělá schválně, ale že rozmazlování skutečně vidí jako nejlepší řešení. Oproti vám jsem měla “výhodu” v tom, že sama jsem také rozvedená a z předešlého manželství mám dva kluky, tím pádem jsem nevědomky na mechanismus “pocit viny – rozmazlování” vlastně taky naskočila, a díky tomu ho lépe chápala. Došlo mi, že můj partner to nedělá se zlým úmyslem, ale protože nevidí a nedochází mu, co reálně vytváří, jako jsem si to neuvědomovala já. On to člověk na těch okolo vždycky vidí daleko snáz než na sobě. 🙂
Pro mě osobně bylo klíčem k řešení přijetí, že co se přístupu k holkám týká, máme velmi odlišná stanoviska, ovšem když to tak necháme, jako partnery nás to rozdělí. To jsem samozřejmě nechtěla, takže mi bylo jasné, že je třeba s tím něco dělat. A že nepomůže, když budu partnerovi vyčítat, že jak věci dělá, není dobré, ale že se musím pokusit spíš doručit mu svůj úhel pohledu, neboli co já vidím, že nastane, když se bude k dcerám takhle chovat. Že z nich vyrostou dva rozmazlení spratci, kteří to v životě budou mít hrozně těžké. Ze začátku to slyšet nechtěl, nelíbilo se mu to, a ani se nedivím. Důležité je to nevzdat a pořád hledat cesty, jak druhému sdělit, co vidím. Protože on je zkrátka jiný a dívá se na stejnou situaci jinou perspektivou. Mně osobně moc pomohlo otevřít se a promluvit si. Jednak jsem to v sobě nedržela a navíc partner můj názor nakonec opravdu uslyšel. Dodnes chce, abych mu říkala, když vidím, že své holky moc rozmazluje. Tím jsme se dost sjednotili a mně začalo být ve vztahu s nimi o moc příjemněji.
Katarínu Filasovou najdete v Centru zvyšování psychické odolnosti.
Zdroj foto: Pixabay.com
