Jsou-li vrásky krásné, jak si často říkáme, proč proti nim tak urputně bojujeme? Odpověď hledala ve svém blogu Jana LeBlanc.
Jak změnit pohled na stárnutí?
Minulý týden jsem poprvé za jedenáct let práce v médiích odmítla napsat článek. Téma: Vrásky jsou krásné. Protože – a teď mě možná budete nenávidět, ale přesto zkuste dočíst až do konce – já je tak prostě nevidím, a tudíž jsem nevěděla, jak bych ten článek vyargumentovala. Abyste mě správně pochopili: nemluvím teď o ďolíčku na tváři nebo těm několika málo čárkám kolem očí při úsměvu. Mluvím o vráskách, na kterých nevidím nic okouzlujícího, a tak nějak tuším, že v tom nebudu úplně sama. Shodou okolností jsem si totiž minulý týden přečetla v novinách, že počet zákroků na klinikách estetické chirurgie narostl za poslední dekádu o 600%. A kosmetické firmě L´Oréal loni stouply tržby o 3,7 procent na 22,5 miliard eur. Ano, estetická chirurgie dělá i jiné věci než vyplňuje vrásky a L´Oréal prodává i jiné výrobky než krémy proti rýhám v obličeji. Ale stejně, trochu paradox, nezdá se vám?
Když oprostím krásu od všech abstraktních řečí kolem a podívám se na ni prakticky, mně osobně z toho vychází, že krása je něco, co se mi líbí, baví mě se na to dívat, obdivuju to, usmívám se nad tím a chtěla bych to kvůli všem pozitivním pocitům, jež to vyvolává, mít někde na blízku a co nejčastěji. To je ale úplně v rozporu s tím, co říkám pokaždé, když se podívám do zrcadla. “Další? Ve dvaatřiceti? Co budu mít na čele za dvacet let? Je to vidět i z dálky? Co odsud? (odstupuju od zrcadla) Je to vidět!,” načež sedám ke Googlu a “nejlepší krém proti vráskám”. Vyhledat. V angličtině to dá za 0,34 vteřiny 582 milionů zobrazení. Takhle moc milujeme psaní a čtení o tom, jak vrásky porazit. Bojujeme proti … kráse? To zrovna moc nezavání láskyplným vztahem.
Bylo by úžasné, kdyby v jakémkoliv ženském kolektivu na téma krása někdy zaznělo třeba něco takového: „No, Petro! Ježiš holky podívejte, ona má zase novou vrásku! Takovou hlubokou! A přímo uprostřed čela! Tobě to ale sekne!“ Jenže jak to tak kolem poslouchám, zatím tam slýchávám spíš zhruba tohle: „Kolik že ti je? Cože … pa-de-sát???! Vždyť ty nemáš vůbec žádnou vrásku! Jak to děláš, prosím tě? Chodíš někam na kosmetiku? Můžeš mi když tak přeposlat vizitku? Berou ještě? Slyšela jsem, že ten krém XY je výbornej, co myslíš? Mám si to koupit? Tak je to dva tisíce, ale jestli to pomáhá …“
Mám ráda ženské čtení a ženská témata, a fandím čemukoliv, co se snaží rozbít současný kult věčného mládí a velikosti 0. Na druhou stranu začínám mít poslední dobou dost problém s jednoznačnými tvrzeními, které se nám z různých důvodů snaží namluvit něco jiného, než co vidíme kolem sebe. Jsou-li vrásky krásné, proč to místo všech řečí prostě neukážeme – třeba v reklamě, ale klidně i jen tak na ulici? Proč to místo dovnitř časopisu v textové podobě nedáme na první stránku místo fotky modelky, která žádné nemá? Proč je každá z nás nenosíme tak samozřejmě jako to uměly naše babičky, aniž by je o tom musely přesvědčovat barevné stránky v časopise? Nevím, jak to působí na vás, ale mě každý takový nadpis vlastně spíš rozzlobí. To je ženský svět jedenadvacátého století opravdu tak pokrytecký? Vrásky jsou krásné na jedné a krémy proti nim na dalších pěti stránkách časopisu?
Dělala jsem kdysi rozhovor s jednou osmdesátiletou herečkou, která mi řekla, že „přijmout pravdy stáří je vůbec to nejtěžší na ženství“. Vzpomínala při tom se smíchem na scénu z filmu Ptáci v trní, v níž stojí Richard Chamberlain po koupeli nahý a nádherný, a přijde k němu stará hraběnka, která mu vyznává lásku slovy – stáří je trest, bůh mi nechal všechny touhy a chutě a dal mi tohle …
Bylo by přece fajn, kdyby nám někdo místo těch líbivých výmyslů řekl, že vrásky sice samy o sobě vážně nejsou nic moc, ale život s nimi je většinou aspoň do určitého věku lepší než ten bez nich. Líbilo by se mi číst a bavit se o vráskách (a stárnutí ženského těla vůbec) s podobně upřímným pohledem, nadhledem a humorem jako se o nich se mnou bavila ta herečka. Plastičtí chirurgové by nejspíš stále měli co dělat, ale možná že víc z nás by bylo s vráskami aspoň o trochu víc zadobře … a nedělali bychom si tím pádem další.
Vrásky nejsou krásné. Ale umím si představit, že mohou být obdivuhodné díky svým nositelkám. To je však dost podstatný rozdíl.
Zdroj foto:Pixabay.com
