Jak jsem se přestala vymlouvat a šla do akce

Dnes se s vámi podělím o příběh z doby, kdy jsem se rozhodla definitivně zhubnout. Je z těch, kterými vám chci ukázat, že se dá přežít a být úspěšná i v místě, kde si můžete myslet, že tam nepatříte, a přesto to zkusíte. Někdy si to o vás dokonce může myslet i okolí, že tam nepatříte, ale vy to prostě dáte.

Vrtkavý život

Život je občas trochu vrtkavý, a tak se různými okolnostmi může náhle změnit. A ty změny mohou být opravdu paradoxní. Kolem 40 jsem se ocitla na nakloněné rovině se stoupající tendencí – přiberu, přiberu ještě trochu a ještě přiberu. Před 50 byla éra zhubnu a zase přiberu, zhubnu a přiberu, zhubnu a přiberu. Před 60 jedu s váhou dolů a držím se nejen v linii, ale také kondici i zdraví😊 Po oné 40 jsem měla éru zajímavých novoroční předsevzetí – letos zhubnu 10 kg, další rok bylo zhubnu 5 kg, další zhubnu, a pak už jen nepřiberu. Dodržela jsem pouze to poslední – nepřiberu, a to až při mých úctyhodných 98 kg. Přes cent jsem se už nedostala. Začala totiž nová éra mého života. Nebudu se rozepisovat, jak se vyvíjel můj život při tom přibírání. To najdete v mých příbězích na blogu nebo ho dám do nějaké knihy, kterou se chystám jednou vydat.

Romantický pragmatik

Jsem svým způsobem romantický pragmatik. Ovšem při 98 kg jsem přijala pragmatickou část sebe a řekla jsem si: „když to nejde jinak, tak se stanu profesionálem přes výživu a ono to půjde“. A protože nejsem troškař, tak jsem si našla akreditovaný rekvalifikační kurz výživového poradce, přihlásila se, zaplatila si ho a stala jsem se studentkou. Když jsem vešla poprvé do naší učebny, rozhostilo se ticho – 15 lidí na mne koukalo div jim nevypadly oči. Má téměř 100 kilová postava vplula se svými tukovými objemy mezi fitnessky, fitnessáky, trenéry a cvičitelky. Když jsem usedala na poslední volné místo, naproti mně seděl pořádný kus chlapa s rameny a bicepsy, že to jeho tričko nebylo schopné pobrat a ve švech udržet. I břišáky byly pomalu vidět. Jeho absolutně nevěřící pohled s otevřenou pusou na mě se nedal přehlédnout. A protože já jsem milé, i když téměř 100 kilové děvče, tak jsem se na něj pousmála a vytáhla si sešit na poznámky jako že nic. Na dotaz, který jsme v úvodu kurzu všichni od lektorky obdrželi, „proč jsme se na toto rekvalifikační vzdělání dali?“, jsem jednoduše odpověděla: „Chci konečně zhubnout a asi nejlepší je si to naordinovat sama.“ Vyvolalo to docela příjemné a veselé reakce. Čas běžel, kurz také a parta tam byla skvělá. Má kila už nevadila a ke zkouškám jsme se připravovali jako jeden tým. Přes den se od rána do večera přednášelo a v noci se plnily úkoly na druhý den. Plnily se tak nějak společně díky mobilům a mailům. Po zkouškách, které byly docela tvrdé, jsme se rozešli do svých měst a každý za svou prací. Ale s pořádným kusem chlapa z tohoto semináře jsem se potkávala dál. Protože jsme byli z jednoho města, začali jsme spolupracovat právě v oblasti výživy. On dělal ty sportovce a já ty korpulentní dámy. Takže klienty jsme si občas prohodili, protože já k těm sportovcům až tak netíhla a jeho zase nebraly ty korpulentní dámy. Jednou mi s úsměvem řekl: „Když jsem tě viděl poprvé, jak jsi vešla, říkal jsem si: Bože, co ta tu chce? To není možné.“ „Pak už s tebou byla jen sranda a byl jsem rád, že tě mám poblíž. Byla jsi jediná, kdo briskně zvládnul bez kalkulačky první trojčlenku, kterou jsme měli vypočítat a dala jsi to v pohodě opsat. Občas jsi na kurz přinesla pekáč buchet pro všechny, které jsi v noci ještě napekla a my to s chutí snědli, i když to nebylo zrovna dietní. Navíc, teď jsi i skvěle zhubla.“ A tak vzniklo přátelství, které trvá dodnes. A kus chlapa mně nakonec zasvětil i do tajů činkárny (posilovny), kde mi chvíli dělal trenéra. Já zhubla pomocí svého prvního profi jídelníčku a pomoci nových přátel první 12 kg tuku cca za 4 měsíce. Dnes jsem již trochu dál. Pracuji s více technikami a přístupy než jen s počítáním kalorií, ale na ty začátky moc ráda vzpomínám. Tento můj osobní příběh jsem vybrala speciálně pro vás. Chtěla jsem vám ukázat, že každá z nás může překonávat bariery, vstupovat do prostředí, které se v první fázi může zdát nepřátelské.

Záleží na postoji

Jak se k tomu postavíte vy, to rozhodne:

• zda uspějete,
• zda získáte nové přátele a zkušenosti,
• jestli budete spokojená a stanete se pro okolí inspirující, krásná a šťastná žena.

Ty pocity, že někam nepatříte, že se vám budou pošklebovat, posmívat mohou být brzdící, ale máte-li svůj sen, svůj cíl, tak by vás to nemělo zastavit. Vím, že to chce trochu odvahy, ale nakonec je to jen výmluva, jak nepřekonat pomyslnou překážku, kterou si hlavně stavíme my sami. Věřte mi. Až se s touto skutečností vypořádáte, budete se na to zpětně dívat stejně jako já, že překážkou či brzdou jsem si byla většinou jen já sama, a ne mé okolí. Na to, abyste zhubla, nepotřebujete být výživový specialista a začít dělat profesní rekvalifikační kurz, tak jako jsem to udělala já. To vzdělání mi pomohlo, navíc tu práci dělám vážně ráda, ale největší podíl na mé nynější postavě má moje schopnost něco opravdu chtít a umění, jak si za tím jít. Jak si to naplánovat, jak sama sebe motivovat a jak se spojit s těmi správnými lidmi, kteří mi v daném čase pomáhali v oblasti, kde oni byli profesionálové. A to je to mé tajemství úspěchu, kde v neposlední řadě je klíčové se přestat vymlouvat a jít do akce. A to je vlastně to, co také učím své klientky. Vaše Eva (výňatek z ebooku na www.evanytrova.cz)