Pokud mají děti neomezený přístup k internetu, je zásadní ohlídat několik věcí

Letní prázdniny jsou zpravidla ve znamení spousty zábavy a nových zážitků, ale také mnohem volnějšího režimu. Ten se netýká pouze spánku a jídla, ale v posledních letech i digitálních technologií. Děti mívají o prázdninách mnohem více volného času a nemálo z nich má potřebu trávit i více času u obrazovek. Rodiče dětem často povolí dost volný a někdy i neomezený pobyt nejen na mobilu. Takový přístup s sebou však přináší, obzvlášť u mladších dětí, také určitá rizika. Pokud se přes léto rozhodnete dopřát svému dítěti volnější režim i vy, je to jen na vás a nemusí to hned znamenat, že to na dítě bude mít negativní dopad. V každém případě je dobré mít na paměti pár důležitých zásad a ty se pokusit u dětí hlídat.

„Je zcela logické, že děti to na telefonech baví. Může za to hormon dopamin, který se v těle vyplaví vždy, když jsme odměňováni. Zažíváme to třeba při jídle nebo pohybu. Vyplavuje se už jen při očekávání potěšení a samozřejmě náš mozek ho chce opakovaně víc a víc,“ říká psycholožka Kamila Ryšánková. „Na sociálních sítích se k tomu přidává nepravidelná nebo nepředvídatelná odměna. Nikdy nevíme, kdo nám dá lajk, kdo nás pochválí nebo kdy nám přijde notifikace. A tak se na této odměně stáváme ještě více závislí,“ dodává.

Rodič jako správce a ochránce před nástrahami digitálního světa

Rodič by měl být u dětí do 12 let tzv. správcem technologií. To znamená, že by měl mít přehled, co dítě na nich dělá, jaké stránky navštěvuje, s kým je v kontaktu atd. Ulehčit situaci může to, pokud je zařízení na veřejně dostupném místě pro všechny a rodiče tedy vždy vidí, co dítě dělá.

Ve zkratce je důležité mít na paměti a dodržovat tzv. „pravidlo tří C“ - dítě (child), obsah (content) a kontext (context). Dítě znamená, že je každé jiné a jinak na technologie reaguje. U obsahu je důležité, jestli to, co dítě sleduje, odpovídá našim rodinným hodnotám a věku dítěte. Kontext zohledňuje, zda dítě netráví čas na mobilu apod. například na úkor času s rodinou a přáteli nebo pohybu.

Online aktivity je třeba střídat s offline činnostmi

Děti by měly čas na obrazovkách vykompenzovat i různorodými aktivitami doma, ale zejména venku. Pokud to děti s pobytem v online světě dlouhodobě přehánějí, mohou se objevit různé problémy. Časté jsou např. silné emoční projevy, jako je vztek, podráždění nebo náladovost.

Negativní vliv se může projevit i na rodinných vztazích, protože více času na mobilu, počítači nebo konzoli znamená méně času stráveného s rodiči. A v neposlední řadě je třeba zmínit i obezitu, která hrozí v případě, pokud dítě čas, který by mělo věnovat pohybu, tráví s technologiemi.

Pokud jde o miminka a batolata, která ke správnému vývoji potřebují zejména interakci s druhým člověkem, u těch by se čas u obrazovky měl pohybovat na skutečném minimu. Světové organizace se shodují v tom, že děti do dvou let by u obrazovek neměly trávit žádný čas (případně jen čas, kdy na nich dochází k interakci a komunikaci s někým blízkým) a děti od 2 do 5 let maximálně 1 hodinu denně. U starších dětí už žádný doporučený limit neexistuje a mnohem důležitější je to, jakým způsobem dítě čas ve společnosti digitálních technologiích tráví. Samozřejmě tyto limity se budou lišit i podle toho, kolik dětí rodina má a čemu jsou její členové zvyklí se ve svém volném čase věnovat.

Vyhradit si čas na debaty s dětmi

Je také velmi důležité vyhradit si čas a dítěte se ptát, co na obrazovkách dělalo nebo vidělo. Zajímat se o videa nebo pohádky, které dítě sledovalo. Ptát se, co si z nich zapamatovalo a během rozhovorů nezapomínat ani na edukaci. Pokud dítěti umožníme trávit více času na svém telefonu nebo mu přes léto pořídíme jeho vlastní smartphone nebo tablet (například na cestu k moři), je dobré jako rodič počítat se všemi riziky, jež mohou nastat a s dítětem o nich mluvit. „Dítě se může na internetu např. při hraní her setkat nejen se škodlivým kódem, který by mohl odcizit jeho citlivé osobní údaje, ale samo často na internetu o sobě prozradí informace, které mohou vést třeba ke kyberšikaně, groomingu nebo sextorzi. Důležité proto je, aby rodič a dítě budovali vzájemnou důvěru a dítě nemělo obavy se rodiči svěřit. Případně, aby rodič sám včas rozpoznal, že se něco děje,“ doplňuje Žáčková.

Pozor na změny chování a nálad dítěte

Každé dítě je jiné a k určitému obsahu tak může být i jinak citlivé. U malých dětí v batolecím věku může být jen sledování TV zdrojem tolika podnětů a podráždění, nebo narušení spánku, že někteří rodiče obrazovky raději nepoužívají. Zejména u starších dětí pak v případě absence rodičovské kontroly může nastat situace, že se dítě prokliká k nevhodnému obsahu (pornografie, násilí apod.), který jej může vylekat.

V lidském mozku se nachází části, kterým se říká zrcadlové neurony, které umožňují tzv. pohyb bez pohybu. To znamená, že i když nějakou činnost pouze sledujeme, tak náš mozek začne pracovat podobně, jako by danou činnost prováděl. Tyto neurony se zapojují i ve chvílích, kdy sledujeme napínavý film. Díky nim přečteme z výrazu tváře hlavních hrdinů, co cítí, a náš mozek to zrcadlí. A pokud se bojí hlavní hrdina, tak i dítě, které se na danou pohádku dívá, může prožívat napětí až strach, protože ještě neumí zanalyzovat, co se na obrazovce děje a zaujmout od toho odstup jako dospělý člověk.

Navíc děti mezi 7. a 12. rokem se teprve začínají učit odlišovat, co je reálné a fantazijní, a to i na internetu. Až v tomto období zkouší při řešení problémů postupovat logicky, a tedy například i na sociálních sítích odlišovat, co je realita a co může být potenciálně nebezpečné a ohrožující. Do té doby jsou ve fázi předoperačního myšlení, kam pořád zasahuje tzv. magické myšlení, které dítěti pomáhá doplnit prostřednictvím fantazie „mezery“ v chápání světa (např. dítě slyší venku nějaké škrábání a hned ho napadne, že je to zloděj nebo čarodějnice).

Negativní emoce mohou děti zcela zahltit, což může vést k úzkostným stavům nebo nočním můrám. Dítě může začít odmítat vyjít samo do patra nebo chodit samo do školy, může se začít bát usínat ve tmě a požadovat světlo nebo být bez rodičů, přestěhuje se k rodičům do ložnice nebo nechce jet samo k babičce. Může také opakovaně mluvit o tom, že má strach, třást se a objevit se mohou i psychosomatické obtíže jako bolesti břicha nebo hlavy.

Dodržovat klid před spánkem a vyhnout se obrazovkám

V době spánku (alespoň hodinu před ním) je vhodné čas, po který je dítě vystaveno modrému světlu z obrazovek, zkrátit na minimum. Každé dítě je na jeho působení jinak citlivé a těm citlivějším může způsobit řadu potíží. Jedná se zejména o problémy se spánkem, které se mohou projevit buď obtížemi s usínáním, častým buzením, nočními děsy nebo můrami, případně pocitem nekvalitního spánku a tím zvýšenou únavou.

A jak vlastně ono modré světlo funguje a proč dětem tak škodí? Jedná se o světlo s jistou vlnovou délkou, které potlačuje tvorbu melatoninu (hormon, který může za pocit ospalosti) a jež nám pomáhá rozpoznat, kdy je den a noc. Většinu ho přijímáme přes den ze slunce, ale vyzařují ho i všechny displeje. Přes den máme díky slunci úroveň melatoninu nízkou a večer se nám zvyšuje, i proto jsme v zimních měsících, kdy je méně světla, ospalejší. Umělé světlo displejů tento přirozený proces úplně rozhodí. Má negativní vliv i na dospělé, ale děti

jsou na něj dvojnásobně citlivé. Nedostatek spánku u dětí souvisí s nepozorností, impulzivitou a potížemi se seberegulací. Děti mívají horší výsledky ve škole a příznaky také často připomínají poruchy pozornosti s hyperaktivitou, což může u některých dětí s nedostatkem spánku vést k chybné diagnóze ADHD. Během spánku se rovněž uvolňují hormony, které pomáhají při tvorbě svalové hmoty, zdravého imunitního systému a obnově buněk. V důsledku mohou být děti, které méně spí, nemocnější.

Zdroj: ESET

Foto: se souhlasem Vladimíry Žáčkové a společnosti ESET