Na záznamech a dobových fotografiích z tohoto globálního válečného šílenství vidíme většinou muže, a právem oceňujeme jejich odvahu. Přesto je důležité dodat, že ženy se ve válce často chovaly statečněji než muži. Stejně jako muži riskovaly své životy, a odvážily se i do předních linií. Jejich vnitřní síla, ale i fyzická houževnatost byla neuvěřitelná. Mimořádnou statečnost projevovaly při mučení, když byly vyslýchány gestapem. Svou odvahou se staly pro muže vzorem, a jejich mlčení a odhodlanost neustoupit zlu zachránilo mnoha lidem život. Bojovaly na frontě i pracovaly tiše v pozadí na těch nejdůležitějších úkolech. Vynikaly jako úspěšné spojky při předávání zpráv mezi odbojovými skupinami, zajišťovaly zázemí a logistiku, pečovaly o raněné nebo nemocné. Na frontě nasazovaly své životy často přímo v bojích, například u dělostřelectva, anebo jako válečné zdravotnice. Znovu a znovu se vracely do předních linií navzdory husté střelbě, plazily se v zákopech a snažily se dostat raněné vojáky do bezpečí. Dokázaly nemožné, ve strašných podmínkách nosily na zádech muže mnohem těžší, než byly ony samy. Za všechny připomeňme Annu Benešovou. Tato subtilní křehká žena zachránila před jistou smrtí minimálně 200 zraněných vojáků. Váleční veteráni o ní mluvili jako o své „mámě“. Zemřela bezdětná, ale zůstaly po ní tisíce dětí, které se narodily navzdory osudu. Ve Vinařské ulici čp. 1 u Strossmayerova náměstí v Praze, kde žila, tuto výjimečnou ženu připomíná pamětní deska. Od konce druhé světové války uplynulo 74 let.
Foto: archiv M. Brože
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...