Rozejít se? Zůstat? Jak vyřešit těžké dilema, radí psycholožka Katarína Filasová

Otázka: Žiju už deset let v partnerském vztahu, ve kterém se oba velmi milujeme. I přesto poslední dobou vážně přemýšlím nad rozchodem. Hlavním důvodem je negativistický přístup k životu ze strany mého přítele, který negativně ovlivňuje i mě. Jenže tápu: nejsem jen malicherná? Kolem vidím tolik příběhů žen, které stále hledají toho pravého a daly by cokoliv za to, kdyby měly lásku, jako mám já. Kdykoliv o tom mluvím s kamarádkami, slyším, že se musím smířit s tím, že nemůžu mít všechno, musím umět přivřít oči nebo že mám zrovna období, kdy to jen tak "cítím" a že to zase přejde. Opravdu? Kdy je podle Vás čas opustit vztah? Jak dlouho by nad tím měl člověk přemýšlet? A lze to vůbec udělat bez pochybností, že za pár měsíců nebo let nebudu litovat? Odpověď Kataríny Filasové: Když jsem si přečetla vaši otázku, působí to na mě, že vidíte pouze dvě varianty: buď se rozejdete, nebo se smíříte, nic mezi tím. Podle mě však existuje ještě řešení mezi. V každém vztahu jsou věci, které druhý dělá a nám neskonale vadí. Nikdo nebude fungovat přesně podle našich představ. Někdo je negativistický, někdo chodí pozdě, jiný druhému neustále mluví do toho, co dělá, nebo tráví příliš času v práci a tak dále. Zkrátka a dobře, všude je něco. Ovšem to podle mě neznamená, že tyto skutečnosti musíte slepě přijmout, tolerovat a smířit se s nimi, nebo se rozejít. Spoustě lidí v takové chvíli naskočí představa, že musí druhého změnit, jenže to se jim nedaří, a tak vztah vzdávají. Nicméně moje zkušenost říká, že spoustu věcí můžete ovlivnit, když změníte, jak fungujete vy sama. První důležitý krok je, že si ujasníte, co přesně vám vadí. Když říkáte, že negativistický postoj, zní to dost obecně, tudíž se s ním poměrně špatně zachází. Co přesně tím myslíte? Že když si naplánujete společný víkend, od čtvrtka říká, že stejně bude špatné počasí, a tedy si to neužijete? Nebo že nemá smysl hledat novou práci, protože mu v ní bude stejně špatně nebo hůř než v té stávající? Zkuste se zamyslet nejprve nad tím, čím sama přispíváte k tomu, že se partner chová zrovna takto. Čím mu toto fungování umožňujete? Totiž často u těchto typů "remcám na všechno" spoluhráč (vy) funguje tak, že se negativismus snaží remcajícímu rozmluvit: "Ale neboj, to nebude tak hrozné.", "Aspoň to zkus a uvidíš, že to dobře dopadne." Bohužel právě takové věci remcajícímu ve skutečnosti slouží jako míčky na smeč, takže může dál a dál vysvětlovat, jak to určitě bude hrozné. Pokud nechcete, aby partner dál remcal, musíte se postarat o to, abyste mu žádný míček na smeč nehodila. Pak ho remcání přestane bavit. A to je přesně ten moment, kdy potřebujete změnit sebe a svoje fungování. Nebudete přesvědčovat, vysvětlovat, navádět ho, jak se změnit, prostě ho necháte být a budete si hlídat svoji stranu, abyste nepřihodila ani jeden míček. Když začne brblat, že na víkend nemá cenu jet, protože to stejně nebude stát za nic, potřebujete říct něco ve smyslu: "Fajn, když to vidíš takto, tak já pojedu sama, žádný problém." Podobná odpověď na práci by pak mohla být: "Ok, tak zůstaň, kde jsi." Místo abyste ho uklidňovala, negativistický problém mu ponechejte. Když nikdo nepinká míčky, není o co hrát a druhého hra dřív nebo později přestane bavit. Mně se tento přístup osvědčil už několikrát. Člověk akorát musí pečlivě zmapovat, v čem hra spočívá a striktně utnout svoji polovinu. Chodí-li pozdě, nebudu mu pořád vysvětlovat, že mi to vadí, ale příště mě na určeném místě prostě nenajde. Když mi začne říkat, jak mám nakrájet rajčata do salátu, předám mu nůž a prkýnko a odcházím do vedlejší místnosti. Občas to vyžaduje trochu kreativity, ale kdo říká, že řešení je třeba najít na první pokus? Důležité je, jestli hledáte a že to při první překážce nevzdáte. Protože pak vám vážně nezbude, než se rozejít. V takovém případě ale toho "pravého" můžete hledat do konce života. Samozřejmě, někdy řešení nenajdete, jsou prostě lidé, se kterými nám to nepasuje a pasovat nebude. Pokud ale víte, že jste zkusila všechno, co jste uměla, je velká šance, že se alespoň zbavíte pochybností, že rozchodu za pár měsíců budete litovat. Foto: Shutterstock