Jak rozeznat, že si dítě ještě zvyká na školu a kdy by měli rodiče zpozornět, že nejspíš jejich dítě trpí nějakou poruchou učení?

Nemusí se to týkat jen prvňáků, potíže s učením, čtením a psaním se mohou objevit i ve vyšších třídách. Jak dítěti pomoci? Zeptala jsem se speciální pedagožky, Evy Klánové, která v Praze provozuje soukromé pedagogické poradenství, Pomoc školákům a primárně se věnuje předškolákům, dětem s odloženou školní docházkou a dětem s poruchami učení a s poruchami pozornosti. Učitele informujte předem Pokud má dítě nějaké zdravotní omezení nebo už dopředu víte, že trpí nějakou poruchou učení, informujte o tom učitele co nejdříve. I drobnější zdravotní omezení může mít dopad na pozornost a proces učení jako takový. Příkladem může být astma, které zapříčiňuje nižší saturaci kyslíkem. V nevyvětrané místnosti se dítě s astmatem unaví dříve než jeho zdraví spolužáci a jeho stavy se mohou jevit jako porucha pozornosti. “Pokud byla dítěti diagnostikována porucha učení, měl by učitel mít všechny závěry vyšetření z pedagogické poradny k dispozici, tak aby mohl dítěti proces učení co nejvíce individuálně přizpůsobit,” říká Eva na úvod. Dnes se více objevují a také se více mluví o různých poruchách učení, než když dnešní generace rodičů chodila na základní školu. Jak rozeznat, že si dítě ještě zvyká na školu a kdy by měli rodiče zpozornět, že nejspíš jejich dítě trpí nějakou poruchou učení (dyslexie, dysgrafie)...? "Na problém většinou upozorní učitel. Na mnoha školách dnes také funguje speciální pedagog, který dítě předběžně vyšetří a začne s ním pracovat na nápravě," vysvětluje Eva. Pokud tento postup nepomůže, jde dítě k vyšetření do státní pedagogicko-psychologické poradny, která škole většinou oficiálně doporučuje další postup a je vypracován individuální plán. Do celého procesu jsou samozřejmě zapojeni rodiče. Rodiče znají své dítě nejlépe, dejte na svůj pocit „Jednou z nevýhod tohoto procesu ovšem je, že probíhá relativně pomalu,” upozorňuje Eva. Včasná intervence je přitom zcela klíčová. Mimo jiné se tím zabrání vzniku sekundárních problémů, např. nechuti k učení, sníženému sebevědomí. Takže z tohoto hlediska by Eva doporučila obrátit se, pokud je ta možnost, i na soukromého speciálního pedagoga a s dítětem začít pracovat okamžitě, jakmile se objeví problémy. Pomoc vyhledejte i v případě, že máte pochybnosti, ale učitel tvrdí, že je vše v pořádku. Stačí chvilka, ale raději každý den Nevíte, co vaše dítě čeká v poradně? Váháte, zda budete stíhat domácí úkoly a další práci s dítětem? Nebojte, jde spíše o krátkou každodenní práci. V průběhu prvních návštěv provede speciální pedagog vstupní vyšetření. Na jeho základě potom zvolí plán terapie, do které jsou vždy zapojeny i rodiče. S dítětem je nutné pracovat každý den většinou po dobu 10 – 15 minut. Pravidelnost a individuální postup pod vedením speciálního pedagoga jsou pro úspěšnou terapii klíčové. Délka terapie je velmi individuální. Jak dítěti motivovat k učení, když mu to nejde? Nezaměřujte se jen na to, co mu nejde V první řadě se při terapii nezačíná oblastí, která dítěti působí největší problémy a to právě z důvodů jeho motivace. Cvičení by měla probíhat v pozitivní atmosféře. "Vyhnout bychom se měli negativních slovům jako „ne“, „chyba“ nebo „už zase“: Naproti tomu doporučuji vyzdvihnout to, co se dítěti povedlo. Dítě by mělo v rámci terapie prožívat i úspěch, proto se do plánů terapeutických cvičení zařazují i věci, které dítě zvládá," říká na závěr Eva Klánová.   Foto:unsplash.com