Maruška se narodila jako miminko do dlaně
Vše bylo v pořádku až do 27. týdne
„Během prvního trimestru mě moje gynekoložka odeslala do rizikové poradny v porodnici. Dostala jsem se ke skvělému panu doktorovi Kouckému u Apolináře. Ten byl od začátku optimistický, čímž mě hodně povzbuzoval,“ vzpomíná Petra a nešetří chválou. „Byl neskutečně pečlivý a spolu s mým nefrologem, se kterým se dobře znají, mě bedlivě sledovali po celé těhotenství,“ dodává. I přes všechny Petřiny zdravotní komplikace probíhalo vše v pořádku až do 26. týdne těhotenství.
„Byla jsem na konci 27. týdne, přesně týden od poslední kontroly, kdy nic nenasvědčovalo tomu, že by mohl nastat problém. Vzpomínám si, že jsem si večer měřila tlak a hodnota byla tak vysoká, že jsme okamžitě jeli na pohotovost,“ vypráví Petra svůj emotivní příběh. V nemocnici už šlo vše ráz na ráz. Petře naměřili nulové průtoky placentou, podali kortikoidy na dozrání plic miminka a hospitalizovali ji na oddělení rizikového těhotenství.
„Lékaři mi doporučili dát miminku ještě pár dní na dozrání v bříšku, i když malá už nerostla a nedostávala žádné živiny. Riziko, že to nepřežije, bylo velké,“ říká. Další dva týdny byly ve znamení čekání a pro Petru psychicky velmi náročné. Bála se o život svého miminka.
Klokánkování je u nedonošených dětí moc důležité. Na fotce s tatínkem
Riziko, že malá nepřežije, bylo velké
Na konci 29. týdne se lékaři rozhodli těhotenství ukončit sekcí. Holčička se narodila jako hypotrofický novorozenec a vážila 1 kg. „Rodila jsem ve spinální anestezii a měla jsem tak možnost zaslechnout, jak zaplakala. Věděla jsem tedy, že žije! Na JIP za mnou později přišla neonatoložka se zprávou, že dcera je relativně v pořádku. Muž mi přinesl ukázat fotky malé na mobilu a řekl mi, kolik naše Marie Apolena, jak jsme ji pojmenovali, měří a váží,“ pokračuje Petra.
Bylo to pro ni velmi náročné. Po císařském řezu a nejasných vyhlídkách dcery cítila velkou bolest fyzickou i psychickou. Byla přesvědčená, že takhle malé dítě nemá naději na přežití. Přemýšlela také nad tím, jaký může mít předčasný porod následky, pokud dcera přežije. Celou situaci zhoršovala ještě vidina toho, že další dítě už mít díky své nemoci, císařském řezu i věku pravděpodobně nebude.
„Je to obrovský nápor na psychiku. Stojíte u inkubátoru a sledujete maličkého tvorečka, a který jen zdánlivě připomíná miminko a nemůžete uvěřit tomu, že je to vaše dítě. Přemlouváte se k pochopení toho, že je to skutečnost, a nikoliv zlý sen. První dny jsem jen brečela, nedalo se to zastavit,“ vzpomíná Petra na nejhorší okamžiky svého života.
Maruška byla velmi šikovná, vše zvládla bez větších zdravotních komplikací. Dokonce i dechovou podporu potřebovala pouze pár dní. Vyskytla se sice oční retinopatie a lehounká srdeční vada, související s předčasným porodem – ale vše s vidinou brzké nápravy.
Petra se rozhodla nevzdat a udělat pro Marušku maximum. Od první chvíle odsávala mléko, klokánkovala malou již od třetího dne po porodu. „Krmili jsme ji malou stříkačkou přes sondičku. Začínali jsme na 2 ml mléka. Stejně tak jsme s mužem přebalovali a dokonce koupali, dcera zhubla a neměla tehdy ani kilo,“ pokračuje a dodáví: „Hrozně jsem se bála s ní manipulovat, tahle miminka jsou tak moc křehká! Ale snažila jsem se a postupně se to i naučila.“
V necelých dvou měsících vážila maruška 2 340 gramů a mohla jít domů
I přes veškerou snahu se kojení nezdařilo
Jak Maruška sílila (šlo to velmi pomalu), zkoušeli také kojit. Marušce se ale bohužel nevyvinul správně sací reflex a nikdy se, přes velkou snahu Petry i zdravotnického personálu, nenaučila pít z prsu. Dostávala tedy mateřské mléko z lahve, a to až do jejího zhruba jednoho roku. Petra vzpomíná na to, jak v nemocnici trávila prakticky veškerý čas, domů se chodila jen vyspat.
Ubytovaná tam být ale nemohla, na to nejsou prostory. Teprve v době, kdy se blížil čas propuštění, byla přijata na tzv. rooming-in, aby se s miminkem zžila i v noci a zvykla si na jeho potřeby. Maruška byla z porodnice propuštěna po necelých dvou měsících, dva týdny před původním termínem porodu s váhou 2340 gramů. „By to neuvěřitelný pocit, odnášet si své miminko domů... po takové době,“ uzavírá Petra své vzpomínky na dobu, kterou trávila v porodnici.
Tento příběh má ale šťastný konec. Dnes jsou Marušce 3 roky a je to zdravá, veselá a velmi čilá holčička. Je to jedno z těch dětí, na kterých předčasný příchod na svět nezanechal žádné následky. Jediné, čeho byste si na ní všimli je to, že je opravdu drobounká, jídlo jí moc nezajímá. Ale jak říká Petra: „To je nakonec to nejmenší, co nás mohlo potkat.“
Dnes je Maruška už tříletá slečna, která dělá rodičům velkou radost Své zkušenosti dnes předává rodičům nedonošených dětí Na základě těchto zkušeností se Petra rozhodla pomáhat ostatním rodičům, kteří prošli nebo prochází podobnou situací a začala spolupracovat s neziskovou organizací Nedoklubko. „Byla to náhoda. O Nedoklubku jsem se doslechla už v porodnici, jako rodič nedonošeňátka jsem dostala jejich letáčky a časopis. Během odsávání jsem slzela nad knihou Vítej, kulíšku. Když bylo jisté, že to Maruška přežije, troufla jsem si přidat se do facebookové skupiny této organizace. A shodou okolností ředitelka Nedoklubka, Lucka Žáčková, která má také předčasně narozenou dceru, tou dobou sháněla někoho, kdo jí pomůže s časopisem. A už jsem u nich zůstala,“ vypráví Petra s nadšením. Dodává, že medicína dnes umí zázraky a doktoři zachraňují i půlkilové děti. Přestože je předčasný porod noční můrou všech těhotných, Petra říká, že je hloupost stresovat se tím předem. „Pravděpodobnost, že se to stane zrovna vám není závratně velká, a pokud by vás to opravdu mělo potkat, neonatologie v ČR je na špičkové úrovni. Naše děti, které byly miminka do dlaně, jsou toho důkazem! ;-) Každopádně přeji každé těhotné ženě, aby porodila nejdříve ve 38. týdnu těhotenství – zdravé, „tlusťoučké“ miminko,“ uzavírá Petra.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...