Jak motivovat budoucího prvňáčka, aby se do školy těšil? Zde jsou rady odborníků!

Školky a školy pomalu zavírají své brány, které se opět otevřou až v září. Máte doma malého předškoláka, stejně jako já, kterého v září čeká nástup do první třídy a jste z toho krapet nervózní? Zkuste se nad to trochu povznést a hlavně nepřenášet svůj strach na dítě. Inspiraci jsem našla u pedagožky a publicistky Jany Kropáčkové, která učí již 28 let a nyní se podílí také na výchově a odborné přípravě budoucích pedagogů.     Škola jako významný životní mezník Dítě v předškolním roce o škole slýchá prakticky pořád. Někteří dospělí jej dokonce nevědomky straší větou: „Počkej, až budeš ve škole, to ti to hraní skončí“. Navíc škola je pro děti na rozdíl od školky povinná. „Říká se, že vstupem do základní školy dítěti končí bezstarostné dětství, což sice neznamená striktní konec období her a začátek období školních povinností, jde ale o změnu radikální, která pro dítě i jeho rodinu do jisté míry představuje zátěžovou situaci. Je nutno se přizpůsobit novému pravidelnému dennímu režimu, novému prostředí, novým pravidlům ve škole, novým kamarádům - spolužákům, nové autoritě - učitelce či učiteli, novým povinnostem i nové sociální roli“, vysvětluje paní Jana. Jak můžeme dítěti pomoci? Snažím se syna školou nestrašit, ale naopak mu vysvětluji, že to bude fajn. Naučí se číst a může si pak sám přečíst knížku. Dozví se spoustu zajímavých věcí. Jako rodič totiž mohu ovlivnit hodně! „Postoje rodičů a jejich vliv jsou pro dítě zásadní. Jde o to, jak rodiče doma o škole hovoří, jakou hodnotu přisuzují vzdělávání, jaká jsou jejich očekávání o školní úspěšnosti dítěte, jejich vlastní zkušenosti se školním prostředím. Velký vliv mají sourozenci. Pokud je v rodině starší sourozenec a je ve škole úspěšný, může mladšího motivovat, prvňáček se do školy více těší. Může však nastat i obrácený příklad, kdy starší sourozenec má naopak ve škole problémy a mladšího straší, čímž ho demotivuje a odrazuje. Rodiče a ostatní členové rodiny by před dítětem neměli o škole hovořit negativně,“ dodává paní Kropáčková. A na závěr jsem si dovolila sdílet velice zajímavou tabulku. Pojednává o tom, co od nás děti vyžadují a potřebují. Je to tedy i velká motivace pro nás jako rodiče.

Důvěřujte mi.	Potřebuji si věřit. S vaší pomocí první třídu zvládnu.
Nestrašte mě školou a známkami.	Chci se do školy těšit a nebát se.
Mějte mě rádi takového, jaký jsem.	Potřebuji vědět, že jsem v něčem výjimečný, a že i když se mi něco nepovede, mě máte   rádi.
Buďte důslední a jděte mi příkladem.	Potřebuji mít jasně stanovené hranice, jinak jsem zmatený a nejistý
Najděte si na mě čas. Hrajte si se mnou. Čtěte si se mnou. Povídejte si se mnou.	Nebudu potom zlobit.
Buďte trpěliví.	Pokud mi něco nejde, netrestejte mě, potřebuji ještě vaši pomoc.
Nepřetěžujte mě.	Abych byl úspěšný, potřebuji čas na odpočinek.
Chvalte mě a povzbuzujte mě.	Budu se ještě více snažit.
Nepřeceňujte   mě ani mě nepodceňujte.	Mohli byste mi totiž ublížit.
Zachovejte klid.	I já se chci naučit řešit problémy v klidu.
Respektujte mé potřeby	Budu spokojený.
Připravujte se se mnou každý den, kontrolujte mi notýsek a školní tašku	Naučím se   pravidelnosti, pořádku a budu mít v pořádku domácí úkoly.

  Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE Zdroj: PhDr. Eva Labusová  

PS: A pokud půjde vaše dítko teprve do školky, zde jsou praktické tipy, jak mu tuto cestu ulehčit