Pozor! Toto jsou nejčastější mýty o dětské obezitě

Také si při pohledu na svého potomka říkáte, že má nějaké to kilo navíc, ale utěšujete se tím, že se jedná jen o dětské sádlíčko a že z toho vaše ratolest stejně vyroste? Pak pro vás nemáme potěšující zprávu... Dětská obezita totiž s věkem nemizí. A je na nás jako na rodičích, abychom nadváze a obezitě svých dětí předcházeli. Kdo před pár lety vycestoval do Ameriky nebo třeba do Austrálie, byl často zaskočen tím, kolik je zde obézních dětí. To jsou ty jejich hamburgery a cola, říkali jsme si. Jenže teď máme stejný problém. Minimálně 10 procent českých dětí trpí obezitou, přičemž k největšímu nárůstu dochází mezi 5. a 9. rokem, kdy by měly být nejčipernější. Jediným řešením je kromě úpravy jídelníčku pravidelný pohyb! Je pravda, že oproti letům, kdy jsme začínali, je nejen v tělocvičnách, ale třeba i v obchodech nebo na ulici vidět mnohem více dětí s nadváhou. Co se týká stravování, jsou už rodiče dostatečně informovaní a mnohem důsledněji, než dříve dbají na to, aby děti jedly zdravě. Ovšem, co se týká pravidelného pohybu, tady máme, co se týká osvěty, ještě hodně co dohánět. Dvě riziková období Například často slýcháme, že „děti z tloušťky vyrostou“, což je samozřejmě nesmysl. Naopak – „na tloušťku se zakládá“ právě v nejmladším věku.Za zvláště rizikové považují odborníci nástup do školy, kdy děti tráví mnohem více času sezením v lavici a při učení, ve srovnání s „hravou“ dobou v mateřské školce, druhé rizikové období pak přichází v pubertě. Zároveň právě v raném věku je důležité nepropásnout období, kdy se u dětí utvářejí návyky a kdy přebírají životní styl svých rodičů. Pokud se v tuto dobu naučí, že pravidelný pohyb do života přirozeně patří, určitě nebudou muset v pozdějším věku bojovat s obezitou. Hlavně pravidelně Například podle jedné studie SZU trpělo v roce 2016 v České republice obezitou asi 10 % českých dětí, přičemž k největšímu nárůstu docházelo mezi 5. a 9. rokem, tedy v období, kdy by měly být nejčipernější. Z těchto neradostných výsledků vyplývá, že jakýkoli pohyb dětí je chvályhodný a rozhodně má smysl ho podporovat. Nicméně nejprospěšnější je pro ně pravidelný pohyb pod odborným vedením. Pohybové aktivity dětí můžeme rozdělit na „přirozené“ a „vedené“. Přirozený pohyb, tedy ten, který děti tráví s rodiči venku, na hřišti, v herně, na procházce, na kole či v lese, se dá provozovat vždy, když na něj děti „mají čas“, a nemá žádná přesně daná pravidla. Oproti tomu „vedený“ pohyb svá pravidla má. Nejde jen o tělo Výuka musí mít pevně stanovenou metodiku, kde na sebe jednotlivé cviky a dovednosti navazují tak, aby děti získávaly postupně obratnost a zkušenost ve všech důležitých oblastech pohybového vývoje. Při pravidelném cvičení je u dětí také prokázán pozitivní vliv na jejich mentální aktivitu. Zároveň je jednoznačně prokázáno, že děti zvyklé na pravidelnou pohybovou aktivitu postihne v dětství méně úrazů, protože jsou šikovnější a „umějí padat“, což zabrání těžším úrazům. A vůbec není od věci, že při sportu rovněž nacházejí nové kamarády, učí se spolupracovat a hrát fair play, což si pak odnášejí i do běžného života. To všechno jsou pádné argumenty, které potvrzují, že se opravdu vyplatí vést děti už odmalička k pravidelnému sportování. Foto: Shutterstock Autorka: Karolína Dostálová