Konec víry v Ježíška: Jak zvládnout dětské zklamání bez slz
Věřit na Ježíška je v Čechách taková samozřejmost a tradice, že odhalení pravdy může provázet velké dilema a následné drama. V tom horším případě s celoživotním traumatem, jakožto posledním dárečkem od blednoucího snu, jménem Ježíšek.
Kdy a jak říci dětem onu krutou pravdu, že Ježíšek neexistuje?
Je vůbec nějaký "ideální" věk, kdy by se naše děti měly dozvědět, že jsme jim x let lhali? Záleží na povaze. Všimli jste si, jak to vyzní, když se to otočí? Může dojít nejen ke zklamání z toho, že Ježíšek panáček dárečky nenosí, ale v tom horším případě také k velezradě ze strany rodičů.
Věřit je totiž strašně důležité slovíčko. Všichni ho používáme a všichni chceme někomu, nebo v něco věřit. Víra, a teď nemám na mysli víru náboženskou, nám dává sílu a žene nás kupředu. Víra v lepší budoucnost, víra v to, že něco dokážeme, že bude líp, nebo že se někdo uzdraví či vrátí...víra v dobro... v budoucnost našich dětí, ve výhru Arsenálu atd.
Cítíte už o co tady jde? Nezáleží jen na tom, že kupu dárků pod strom nedovalí oknem Ježíšek, ale o to, že děti nám bezpodmínečně věří, že jim říkáme pravdu. Však to samé chceme neustále po nich. Jaké tedy máte možnosti, pokud jste se na tenký led s Ježíškem již dostali a cítíte že pod vámi pomalu praská?
1. Zkuste to upřímně a na rovinu
Vysvětlete dětem, že pro ně máte sice šokující zprávu, ale že cítíte, že už jsou dost velcí na to, aby to pochopily. Udělejte z nich sobě rovné, to jim dodá sebevědomí a nebudou chtít být dál brány jako mimina. Pak přichází ta horší část. Ona věta, kterou se bojíte vyslovit jako by šlo o špatnou diagnózu: Ježíšek neexistuje. Pak vás čeká vysvětlení, proč teda celých 6,8,10... let jakoby existoval a teď je všechno jinak. Dobré na této diskusi je, že vedle sebe máte parťáka. Ovšem pokud se právě nehroutí v slzách.
2. Jste alibista? Nechte to na okolí
Jednoho dne to přijít musí. Dítě přijde ze školy a tvrdí, že Marcelka říkala, že žádný Ježíšek neexistuje. Máte nahráno na smeč, tak co teď? Řekla bych, že záleží na úhlu pohledu vašeho miláčka. Pokud se opravdu ptá a z očí mu nekouká čiré zoufalství, pak bych volila variantu výše. Upřímnost. Ale pokud jeho otázka zní jako prosba o pomoc "prosím tě maminko řekni, že to není pravda" pak bych upřímnost zvážila a posunula ji na později, až s tím přijde nejen Marcelka ale i Pavlík a Anežka. Odpověď by tedy mohla být "já ale na Ježíška také věřím miláčku, to víš že existuje". A můžete doufat, že jednoho dne vám dítě samo vysvětlí, jak naivní jste byla.
3. S Ježíškem si vůbec nezačínejte
Pamatujete, jak těžké to bylo s prvním potomkem? Nebo dokonce jak těžké to bylo, když se to stalo v dětství vám? Kolik zklamání a slz ta pravda o neexistující bytosti stála? Pokud se toho chcete vyvyrovat a nevadí vám, že "ochudíte" ono vánoční kouzlo o jednu z tradic národa, pak směle do toho. Však jsou to jen vaše děti a vaše rozhodnutí. Vánoce můžou být krásné i bez toho, že Ježíšek, Santa, Sinterklass a kdoví jaký jiný děda potají čte dopisy vašich dětí a přináší jim dary. Dopis za okno, to je přeci reálně možná varianta i bez té druhé půlky pohádky s hořkým koncem.
Zdroj foto: Pixabay.com
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...