Jak a kdy naučit děti, aby pomáhaly v domácnosti

Spousta rodičů se shoduje v tom, že na domácí práce, jako je třeba úklid, jsou prakticky sami, protože donutit potomky, aby se do nich také zapojili, je prakticky nadlidský výkon. Přitom pomoc v domácnosti je důležitá i pro vývoj samotných dětí. Jak je to ale naučit? Samozřejmě nikdo po dětech nechce, aby samy udržovaly v chodu celou domácnost. Ale aby po sobě uklidily nádobí, daly hračky tam, kam patří, nebo občas zametly podlahu apod., nejsou žádné přehnané požadavky. I přesto máme jako rodiče občas problémy to svým dítkům vysvětlit… Pomáhají i předškoláci Spousta rodičů má pocit, že po dětech nemůže nic požadovat, dokud nejsou „velké“. Jenže jak staré dítě je dostatečně velké na to, aby se naučilo pomáhat? Sedmileté? Desetileté? Omyl! S určitou mírou „povinností“ můžete začít mnohem dříve. Když si totiž dítě zvykne, že pomoc není nic výjimečného, nebude mu připadat tak těžké se zapojit víc. Ostatně si představte, že prvních sedm let svého života nemusíte na nic sáhnout a nikdo po vás nic nechce – všechno za vás udělá maminka nebo tatínek, všechno máte na povel, okolí se může přetrhnout, aby vám vyhovělo. A pak jednoho dne dostanete zčistajasna seznam povinností, které musíte plnit. To by se vám asi moc nelíbilo… A stejné je to s dětmi. Pokud ale začnete s jednoduchými úkoly brzy a navíc spíše hrou, bude vše mnohem snazší. Proč by vám dvouleté batole nemohlo pomoci uklidit hračky, se kterými si hrálo? A co je špatného na tom, když vám tříletý capart pomůže třeba nandat prádlo do pračky? Nebo když se svou malou konvičkou pomáhá zalévat zahradu? Jistě, o nějaké práci v pravém slova smyslu nemůže být řeč (to ani není účelem), spíše se jedná o hru, ale dítě se prostě naučí, že pomoc je běžnou součástí života. Pomoc versus trest Spousta rodičů, převážně starších dětí, používá domácí práce jako formu trestu. „Za to, že jsi přišel pozdě domů, umyješ nádobí!“ „Dostala jsi trojku z písemky, zameteš a vytřeš celý byt!“ Jenže takhle jste na nejlepší cestě jakoukoli pomoc doma dítěti zprotivit. Tresty jsou od toho, aby dítě potrestaly. A i když takové mytí nádobí není potomkovou oblíbenou činností, neznamená to, že mu ji ještě více zprotivíte. To byste byli vlastně sami proti sobě. A také to není nejlepší základ do života… Nečekejte dokonalost Děti jsou děti – a tomu bude nejspíš odpovídat i výsledek jejich snažení o splnění vámi zadaného úkolu. Těžko můžete čekat, že bude domácí práce provedená tak, jako byste ji vykonali vy. No a co? Podlaha se nejspíš nebude jen lesknout, nádobí bude ve skříňkách trochu přeházené (a možná ještě i trochu mokré), hračky na polici nebudou vyrovnané podle velikost. A počítejte s tím, že zatímco vám by daný úkol zabral pár minut, dítě se s ním bude potýkat o něco (nebo spíš o dost) déle. Jenže to, co se počítá, je právě ona snaha. Vůle vám pomoci a ubrat vám množství práce. Domácí práce dítěti samozřejmě přizpůsobte podle věku – odnést po jídle talíř ke dřezu je přece jen něco jiného než vysát celý byt. A hlavně chvalte a děkujte! I když se z povinností postupem času stane samozřejmost, dejte dítěti najevo, že jste rádi, že vám pomáhá. I to je pro něj totiž pořádnou motivací! Foto: Shutterstock Autorka: Lucie Pražáková