Oči jsou oknem do duše, a tak se do nich dívejme co nejhlouběji

Stres. Narozeninový den a už to na mě zase padlo. Milion notifikací ze všech stran, musím proklikat Instagram, Facebook, Messanger, Whatsapp, sms, maily a LinkedIn. Je teprve poledne a podle čísel v červeném notifikačním okénku to nyní čítá na 400…

Loňské kulatiny jsem strávila v nemocnici, letošní bez oslav a bez konkrétního data určení, ale krásným víkendem s těmi nejbližšími v Peci. A přesně vím, kde chci být za rok. Zároveň vím, že to bude další posun, se kterým přichází nutné změny, které jsem už zahájila.

Obzvláště ta vlna hloupých a neověřených komentářů mě přiměla definitivně vypnout Facebook a Instagram. Nic mi to nedává, ba naopak mi to bere… čas, energii a často i nějakou naději, že jsme přeci pořád slušní lidé. Takže moje terapie psaním pokračuje už jen tady, na zenysro.cz, v komunitě, která je otevřená podnětné diskusi a hlavně se také občas vídá osobně!

V pátek jsem naložila Františka do auta a vyrazili jsme na hory. Měli jsme před sebou 2,5 hodiny cesty a pro mě právě začal víkend. Telefon pořád pípal – notifikace kalendáře, aplikací, mail, zprávy… Jen tak jsem si povzdechla, jak proboha tohle zrušit?! Načež můj desetiletý syn vzal telefon a ptá se, co přesně chci vypnout. Šel aplikaci po aplikaci a vypínal notifikace, některé dokonce mazal. Cesta byla hned pohodovější a klidnější!

„Evo, rád bych Vás potkal, asi můžeme něco vymyslet.“ Ne! 3 minuty, řekněte mi do telefonu zadání, o co jde a obratem propojím na někoho v týmu, ale já už nechci a nebudu trávit čas s lidmi, kteří chtějí potkat Evu ve stylu "co kdyby náhodou"… A navíc, eliminuji čas na schůzky pouze do pracovní doby. Večery a víkend jsou pro rodinu a pro Evu s Evou.

Zítra stěhujeme. Po 7 letech odcházím z bytu, kde jsem žila a pak měla kanceláře. Včetně půdy musí všechno pryč, vyhazuji, co se dá a nesmírně mě to těší! Cítím v kostech, že tenhle konec totiž bude zase novým začátkem s velkým gruntem. K tomu přidávám tedy pořádek i ve stále odkládaných restech, kterých mám plný stůl a už se za ně nechci stydět, ale stavím se jim čelem.

Přemýšlím, kolikrát za poslední rok o mně média napsala: podnikatelka, úspěšná žena, zakladatelka úspěšného start-upu. Bylo to tolikrát, že si říkám, kde vlastně vznikla tahle bublina? Co to je vlastně úspěch? Zeptel se mě někdo někdy? Ano, chtěla jsem pro Testuj.to svatbu s Heurekou a vyšlo to. Ale to přeci není konec, i tento deal byl začátkem něčeho, co může být hodně úspěšné, ale pořád se na tom musí makat! Stejně tak, jako na celém životě a všem, do čeho se pustíme. A tak pojďme s pokorou ty věci posouvat a měnit, méně o tom mluvit v pozlátkách ale prostě to fakt žít!