Výzva jménem vzdělávací kurz aneb jak na správné naladění a vyladění

Nedávno mi kamarádka Eva sdělila svou zkušenost z dlouhodobého on-line kurzu: "Říkali nám, abychom si nezapínali kamery a nepoužívali chat. Tvrdili, že to ruší a při těch všech účastnících je špatná kvalita signálu." Bylo jich asi 15. „Byla to nuda a nakonec jsem si nic neodnesla,“ dodala. První věc, která mi prolétla hlavou, byla, že takto se to opravdu nedělá. Toto je pro účastníky on-line kurzů nejhorší možný přístup. Osobně se učím od těch nejlepších a na svých kurzech vyzývám všechny zúčastněné, aby se zapojili do diskuse, psali do chatu a rozhodně si nevypínali kamery ani zvuk. Chci je slyšet, vidět a "číst". Zívají? Skvělé, změníme aktivitu. Rozproudíme atmosféru. Kývají hlavou souhlasně nebo nesouhlasně? Cítím, že potřebují krátkou přestávku? Bez obrazu a zvuku nemožné. Když jsem jela na své první setkání Graydin do Londýna (Koučování do škol), věděla jsem, že to bude prima den. A byl. Tolik pozitivních vibrací, nadšení a sdílení jsem už dlouho nezažila. Ty „graydinovská“ děvčata budují skvělou komunitu profesionálů. Lidí, kteří svou práci i business dělají opravdu srdcem. Nepotřebují miliony, protože ví, že jen peníze je spokojené neudělají. 

S čím se můžete v rámci různých školení setkat a jak se k tomu postavit? 

Motivace

Motivace se rovná pozitivní atmosféra. U nás si často stěžujeme a najdeme vždy něco, co je špatně nebo co bychom udělali jinak. Od doby vypuknutí covidové krize se mi zdá, že klesáme dolů rychleji než padající hvězda. Respekt, úcta a pohoda mizí a často jsme připraveni použít vidličky a nožíky, i při těch nejmenších překážkách. Motivujte sebe i ostatní. Dívejte se hodně dopředu. Naučte se být pozitivní (dokázáno, jde to). 

Sdílení

V Česku si mnohé informace necháváme pro sebe, vždyť co kdyby nám někdo vykradl hlavu nebo rovnou naši osobnost. Sdílejte a radujte se z toho. Během mých kurzů říkám vše, co umím a znám. A taky proč ne… já jsem já a když to bude dělat někdo jiný, bude to zase on nebo ona. Jiní lidé, jiná cílovka. Sdílejte vědomosti i mezi sebou, například v kanceláři. Budujete si jméno i respekt. Ale sdílejte k věci!

Řekněte ano

Během kurzů s účastníky komunikuji tak, aby (čemukoliv) nejprve řekli "ano" a pak se teprve zamysleli nad "ne". Chci, aby přicházeli s otevřenou myslí a touhou se něco naučit. A aby si odnesli alespoň jednu věc. Co to bude, to už nechávám na nich. Co jste si odnesli z posledního navštíveného kurzu nebo semináře? Nic? Tak příště zkuste změnit optiku. 

Golem nebo Pygmalion? 

Neříkám dopředu, jaký to bude kurz, zda je těžký, lehký nebo tak akorát. Nechám to na uvážení a zhodnocení jednotlivců. Protože i jednokilová činka bude pro jednoho pohoda a pro druhého neskutečná makačka. "Vygooglete" si pojem Golem a Pygmalion Effekt, uvidíte, kam vás uvažování a očekávání může dovést anebo taky ne. 

Díky chybám rosteme

V zahraničí se účastníci kurzů většinou nebojí vyjádřit své odpovědi a názory. Je to diametrální opak toho, co zažíváme u nás. Trvá nějakou dobu, než se překonáme a přestaneme se bát chyb a vlastní nevědomosti. Co když vyjde z mých úst něco „hloupého“? Pochopitelně, znáte to. V Česku se totiž chyby a odlišné názory trestají. Je to začarovaný kruh. Tuto bolestnou zkušenost má už i moje dcera, která je teprve ve druhé třídě. Bojí se odpovídat, protože...co kdyby se spletla?

Síla slova „zatím“

Mnoho lidí v mém okolí si neumí říct: „Zatím to nevím“. Znáte Carol Dweck a její pohled na růstové nastavení mysli? Aneb jak jedno „bezvýznamné“ slovo změní celou větu. Carol Dweck – The Power of Yet, opět stačí použít Google.  Ráda se učím od kolegů ze zahraničí nebo od těch, kteří strávili nějaký čas mimo naši malou zemi. Jsou odlišní. Dělí se o své znalosti a mají opravdový zájem posouvat a motivovat. Bývají to skvělí mentoři.  Když se na to podívám z odstupu, přístup ke vzdělávání v zahraniční je celkově trošku odlišný, a to v lepším slova smyslu (mám zkušenosti i ze studia na dvou zahraničních univerzitách a mnoha kurzech). Je zábavnější, interaktivnější a plný praxe. Neškatulkuje se. Lidé jsou schopni se učit na základě svých chyb a jsou schopni si přiznat, že něco (zatím) nevědí. Jak to máte vy?   Autorka: Monika Kukoľ Sochorová Foto: se souhlasem Moniky Kukoľ Sochorové