Zaměřte se na lásku, pošlete ji do světa. Pojďme ho uzdravit

Ahoj, hezká karta, co. A víc než aktuální. Domov. Chtěla jsem vám dneska napsat něco o válce. O tom, že tahle doba není jednoduchá pro nikoho z nás. Nikdo nevíme, co bude. Jediný, co máme, je “teď”. Přítomnost. Chvíle, ze který je vše tvořeno, chvíle, která tvoří to, co bude.

Lidi jsou nějak zvláštně nastavený na hledání viníka. Vždycky potřebujou někoho označit, ukázat na něj prstem a pak na něj soustředit všechnu tu zlost. My teď máme viníka ne jednoho, ale hned několik. Ten největší je bezesporu Putin, hned v zápětí celý Rusko a pak Rusáci. A všichni, samozřejmě, i ty, který už tam dávno nežijou. No a když už máme tu svini, která za všechno může, potřebujem to trochu vykompenzovat nějakym hrdinou, že. A toho máme taky. A taky hned několik. Jak jsme tak zvyklí na to hezký, přidáme se na stranu hrdiny a jeho země, logicky. Protože nám se přece nelíbí, když někdo někomu ubližuje. Když někdo činí nějaký bezpráví nebo si dovoluje na slabšího. OK. Možná to tak je v pořádku. Určitě to vyplývá ze situace. Mělo by to tak bejt. Jenže. Tohle celý je ZASE JENOM BOJ! Agrese všech lidí, celýho světa, zaměřená na nepřítele. Na toho, kdo je vidět, na toho, o kom si máme myslet, že za tim stojí. Protože, ruku na srdce, nikdo z nás nemá ani ponětí o tom, co tam ty pánové jedou vlastně za hru. Nikdo z nás DOOPRAVDY netuší, co se děje, proč a o co vlastně jde. Nejhorší je, že nám je to vlastně jedno. My máme viníka a jsme spokojený. Hrajeme hru na dobro a zlo, aniž bysme věděli, jak to skutečně je. Takže co vlastě děláme? Vedeme válku proti Putinovi, proti Rusku. Každej z nás. Většina celýho světa. I když vám nelítaj bomby nad hlavou, vy jste válečník stejně tak, jako ty kluci, který ty bomby fakt pouštěj. Všichni bombardujeme Putina a Rusko nenávistí, agresí a zlobou. To je obrovská síla. Obrovská. Hele, já se ho v žádnym případě nezastávám!!! Jen chci, abyste si uvědomili, co děláte, jak se chováte a že vlastně děláte to samý, co se o pár set kilometrů dál fakt fyzicky děje. Kde by byl nejen Putin, ale každej, kdo bojuje, bez armády? Bez těch jednotlivejch konkrétních lidí, který používaj zbraně a vykonávaj rozkazy, který ten někdo nahoře nařídí?

Proto jsem vás chtěla poprosit o jednu věc. Pojďme to aspoň zkusit. Udělejte to, jak chcete – přejte lásku, balte do světla, modlete se, říkejte nějakou láskyplnou mantru, já nevim, cokoliv, o čem víte, že vám funguje. A zaměřte se na všechny ty vojáky. Posílejte to jim! Jim nejdřív. A potom těm, který teď tak nenávidíte, i těm, který jsou podle vás ty hrdinové. Všem bez rozdílu. To totiž není boj. Že zlo plodí zlo a boj ještě větší boj, to všichni víme. Že válka není řešení je snad víc než jasný. Nečekejme, jak to dopadne. Vezměme situaci do svých rukou. Udělejme každý to, co udělat můžeme. Použijme naši vnitřní sílu. Tu čistou vnitřní sílu. A vědomě posílejme všem, kteří válčí, lásku a uvědomění. Tak často, jak jen to půjde. Tak často, jako o té celé situaci mluvíte, řešíte ji, čtete a posloucháte zprávy.

Nic není jen černé či bílé

V dnešní době je spousta vědomých lidí. Většina z nás už ví, jak funguje to, co do vesmíru vysíláme. Teď je potřeba zaměřit cíl. A našim cílem jsou všichni, kteří válku tvoří a vykonávají ji. Tam posílejme dobro a lásku. Kdykoliv během dne. Jen si je představte a pošlete to tam. Tak jako to dělají oni, jen s tim velkym rozdílem, že my budem posílat to nejlepší. Já myslim, že je to fakt to jediný, co můžem udělat. Nic nás to nestojí, nikomu to neškodí, je to šance, možnost, způsob. Podivejte se na ten dům. Jak svítí a září. A na tu vránu, která tam sedí. Na okenici je číslo 4. A venku slunečnice. Do prdele, těch symbolů je tam víc než dost. Vrána válka, čtyřka smrt. Slunečnicová semínka dávala nedávno ta babička ruskému vojákovi. Jenže vrána je taky změna, nebojácnost, magie, moudrost. Čtyřka znamená taky třeba pořádek a klid. Slunečnice symbolizuje víru a bezpodmínečnou lásku. Vidíte? Ani jedna věc není buď dobrá nebo špatná. Je v ní obojí. Můžeme to nazývat dobro a zlo anebo to prostě vzít jako celek, ve kterym je všechno. Tak jako v životě. V něm je taky všechno.

Třeba nás ta válka má naučit právě tý bezpodmínečný lásce. Co my víme? Ono je teď jedno, co si myslíme, že se máme učit. To vůbec neni podstatný a vůbec o to nejde. My musíme začít jednat, a to úplně jinak, než oni. Všichni v sobě zase musíme najít to nejlepší. Nehledat na sobě chyby, netrestat se za to, že máme pocit, že jsme nedokonalí. Ta láska, to dobro, to všechno ve vás je. Možná právě tim, že je začnete posílat všem těm vojákům a jejich nadřízeným, ji v sobě zase začnete cítit a dovolíte si ji prožívat i ve vztahu k sobě. Prostě se budete mít rádi takoví, jací zrovna jste. Přestanete hledat věci venku a začnete je konečně objevovat v sobě. Třeba mír. Jen si hezky řekněte to slovo. MÍR. A nechte ho působit v celém těle. Znovu, MÍR. A zase nechte energii toho slova propojit s každičkou buňkou ve vašem těle. MÍR. Cítíte to? Tak. To je ono. A teď ho pošlete všem těm, o kterých tady píšu. Stačí si je představit a poslat jim energii míru. Protože co je mír? Mír je láska. A co je láska? Láska je všechno. Láska jste vy… Pojďme ji společně, každý sám za sebe, poslat do celého světa a celého vesmíru. Třeba pomocí Ho’oponopono, což je metoda uzdravení. A co jinýho potřebuje tenhle svět, než právě tohle? Většina z vás ji určitě zná. Tahle metoda spočívá v tom, že kdykoliv a kdekoliv opakujete tahle slova: MILUJI TĚ. OMLOUVÁM SE. ODPUSŤ MI, PROSÍM. DĚKUJI TI. Kam je máte směřovat vám už asi opakovat nemusim. Miluji tě. Omlouvám se. Odpusť mi, prosím. Děkuji. Má to neskutečnou sílu. Neskutečnou! Tak pojďme, všechny dokonalé, lidské bytosti, uzdravit sebe i svět.

Uvědomme si, prosím, že pokud chceme jakoukoliv změnu, musíme začít u sebe. A pokud to někomu bude připadat zcestný, zbytečný a trapný, mám pro vás jediné – Miluji tě. Omlouvám se. Odpusť mi, prosím. Děkuji.

S láskou

Tereza