Ahoj Dneska píšu trochu z jiného prostředí, nejsem ani doma, ani v přírodě, sedim v čekárně a dělají mi testy na těhotenskou cukrovku. Nesnášim tuhle chutnou a výživnou snídani, co vám mam povidat, fakt mňamka
Ale mají tady pohodlný křesla, to je fakt libovka, tak aspoň něco. Možná to při tom psaní zalomim
Jak tak koukám na tu kartu, tenhle týden bude taky libovej!
Těšíte se? No těšte, máte na co!
Budou se nám odkrývat naše vnitřní pravdy. Hele, klid, není důvod k panice. Vím, že ji nemáte všichni, což je super, ale ti, kteří ji cítí na blízku, buďte fakt v klidu. Tohle stejně neovlivníte a musí to proběhnout, tak proč se zbytečně nervovat, že? A teď už zase pro všechny. Jakmile tomu procesu dáte zelenou, což znamená, že ho prostě necháte, ať si proběhne, máte skoro vyhráno. Píšu skoro, protože to s sebou samozřejmě nese i emoční stránku věci. Proto taky ta panika, že
A to je právě ono, fakt se není čeho obávat! Jde jen o to nic nedělat a JENOM POZOROVAT!!! Je to jasný? Žádný blbosti, žádný unáhlený závěry, vlastně žádný závěry, vy jen sledujte a vnímejte, co se děje. Znovu zdůrazňuju – NIC VÍC!!! Je naprosto zbytečný se do toho nějak emočně pokládat, ale samozřejmě je taky důležitý emoce s tím spojené nechat proběhnout. Což je něco jiného, než ty emoce řešit. To vy dělat nemáte.
Minule jsem psala o vodě, o očistném procesu, tak to berte tak, že očista pokračuje. A jako bonus k tomu máte naprosto luxusní sebepoznávací proces, tak k tomu podle toho přistupujte. Úhel pohledu hraje velkou roli, ostatně jako ve všem. Pamatujete na Cestu do pravěku, nebo na říši fantazie v Nekonečném příběhu? Přesně takovej vejlet nás čeká. No neni to pecka?! Nasajte si energii tý karty, pak se nebudete bát vydat se na cestu do svého nitra, svého podvědomí, nevědomí a kdo ví, kam všude se dostanete. Bude to dobrodružství, krásnej, mystickej zážitek. Já se teda těšim, i když je možný, že to celý probulim.
Hele, včera měly děti ve škole besídku pro maminky. Byl to doják, co vám mam povidat, ale ten konec. Čekala jsem na Šimona a najednou koukám, že už jde, ale strašně brečel. Šla jsem k němu a ptala se, co se stalo, a on mi řekl, že mi uvázal kytičku, ale někdo mu ji sebral. Jasně, že omylem, ale naprosto ho chápu. Pani učitelka začala kytičku hledat, druhá paní učitelka mu dala jinou, ale žádná nebyla ta pravá, ta od něj. Pořád tam stál a plakal, a já tam u něj klečela a bulela s nim. Chápete to? Jeho samozřejmě chápu, ale představte si nás, to plačící dítě a u něj brečící matka. Hormony jedou na 100%, nedá se nic dělat, no Nakonec se kytka asi na třetí pokus našla, nevim, jestli to byla ta správná, Šimon nevypadal nadšeně, ale vzal to. Tak jsme přestali bulet, já dostala ke kytičce přáníčko, kde bylo napsáno “Mami, jsi krásná a milá, mám tě moc rád” a začala jsem bulet znova. No, a teď tady sedim v čekárně, jen o tom píšu a je to tu znova. Ještěže jsem doma neměla papírový kapesníky. Vzala jsem si zbytek toaleťáku, tak můžu bulet klidně ještě hodinu
Schválně, jestli mě rozbulí i ten chlebíček, na kterej se těšim, jen co to tu skončí
Ale zpátky k věci, musim, nebo nepřestanu Ono to tak možná bude, možná ne, prostě možná budete bulet, možná se budete smát, možná to nebude dělat nic, možná bude, ale nebudete si to uvědomovat. Je asi milion způsobů, jak se to může projevit, nebo taky vůbec nemusí, jen se to bude dít. Jde o to to fakt nechat a pozorovat. Ať to proběhne jak chce, nemá smysl to jakkoliv řešit. To je to hlavní, jak už bylo zmíněno na začátku. Hlavně NIC NEŘEŠTE a bude to fajn. Je to výlet do našich nejtajnějších koutů a zákoutí. Jasně, může tam být spousta bolesti, ale taky nemusí. Ať už tam bude cokoliv, jen to chce, abychom o tom věděli. Nic víc. Nemáme nic zpracovávat, přijímat, odpouštět, máme o tom jen vědět. Pozorovat, vnímat a nechat na sebe působit. Poznat všechny své tváře, všechno, co s námi souvisí, co k nám patří, co jsme. A o tohle obrovský poznání bohatší, vznešeně a důstojně kráčet svou cestou dál, se vztyčenou hlavou, vědomi si sami sebe, bez obav, že na nás od někud něco vykoukne, jako to máme teď. Jen si to představte, ten pocit, že se fakt známe, že o sobě víme. Všechno o sobě víme. A když ne všechno, tak se ale rozhodně nebojíme se poznávat dál a dál. Zapomeňte na karmu, na to, že si musíte něco odčinit, zapomeňte na minulé životy i na ty budoucí. Jste teď a tady. To je život, kterej máte žít a máte ho žít teď, protože jinej nemáte. Nemá smysl se patlat v životě minulém, protože si z něj stejně nic nepamatujete a když jo, tek jen naprostej mini zlomeček. Ani to ne, jen pár minut. Nic víc. Asi to má svůj důvod, nemyslíte? Takže tak. Když už máte potřebu něco řešit, řešte to, co se vám děje teď a tady. To vám bohatě stačí
Některým z vás i na několik životů
Tak si zbytečně nemotejte hlavu
Ještě jednou se teď podívejte na tu kartu. Je nádherně tajemná, krásná uklidňující a bezpečná. Tak, jako vaše duše. Tak se nebojte ji následovat. Postupně vám bude odkrývat vše, co máte vědět…
Tenhle týden jsou konzultace v Praze, a pozor, na konzultace po telefonu je akce, do konce května ji máte za 500,-
