Trenčín se v roce 2026 stane jedním ze dvou evropských hlavních měst kultury. Toto slovenské město není velké, ale je plné historie a překvapuje značnou dávkou zvědavosti a ambicí využít titulu Evropské hlavní město kultury 2026 pro komplexní transformaci – od veřejných prostor a komunitního života po podporu umělecké tvorby a mezinárodní spolupráci. Již nyní, v říjnu – Měsíci architektury, se koná mnoho akcí, během nich se město otevírá jako kniha plná vrstev, příběhů a ambicí.
Například na konci měsíce se obyvatelé i návštěvníci mohou těšit na jedinečný zážitek – videomapping Borise Vitázka na mostě Fiesta, a to 31. října v 19.30. Proměna bývalého železničního mostu v obří obrazovku ukáže, jak i technická stavba může získat nový symbolický rozměr a stát se prostředkem uměleckého vyjádření. Galerie FOR MAAT hostí do konce měsíce výstavu Filipa Bielka Zakliata Bratislava (Zakletá Bratislava), která zkoumá, komu vlastně patří veřejný prostor. Projekt Citlivosť mesta (Citlivost města) přináší do ulic architektonické a designové instalace reagující na klimatickou krizi – od Vzduchohladne (Pohled na vzduch), který ukazuje kvalitu ovzduší pomocí barevných filtrů, po Mäkké mesto (Měkké město) architektky Soňy Polčové, které se zabývá bioplasty v městském prostředí.
Alexander Topilin, architekt a někdejší programový asistent Trenčín 2026, se těší z aktivit, které se nejen v rámci evropského hlavního města kultury dějí, a také z toho, jak se mění vnímaní veřejnosti. A nač by podle něj měli být obyvatelé Trenčína hrdí?
Jak jste se dostal k architektuře, čím vás přitahuje?
Začínal jsem na stavební fakultě, kde jsem měl více racionální základ, postupně mě však více lákala kreativnější zadání, proto jsem přestoupil na Fakultu architektury na STU. Už na škole jsem si vědomě volil zadání spojená s Trenčínem – bakalářka o kulturním centru, následně práce na revitalizaci železničního mostu. Zajímám se o urbanistické řešení, chtěl jsem, aby práce, kterou dělám, měla přímý vztah k městu, ve kterém jsem vyrůstal.
Nakonec jste se do Trenčína i vrátil. Čemu se věnujete dnes?
Aktivitám, které úzce souvisejí s veřejným prostorem, s architekturou, s městem jako takovým, s kulturou. Máme vícero občanských sdružení, věnují se architektuře 2. poloviny 20. století, umění ve veřejném prostoru, revitalizacím veřejných prostor či kultuře skrze organizaci festivalu Priestor. Tyto aktivity mají společného jmenovatele – veřejný prostor a péči o něj.
Které z projektů v rámci Trenčína nesou váš rukopis?
Připravoval jsem projektovou dokumentaci památníku v Lesoparku Brezina, kterou následně, jelikož jde o národní kulturní památku, realizoval restaurátor. V budoucnosti se bude pokračovat s kultivací veřejného prostoru. Pracujeme také na rekonstrukci přední části plovárny, která je v souladu s městským manuálem veřejných prostor. Také máme rozpracovaný projekt na skatepark v Trenčíně, sportoviště s přilehlým veřejným prostorem. Pokud to vyjde, bude to super.
Jak vnímáte jako rodák z Trenčína a také architekt město z hlediska architektury?
Pracoval jsem na Mape technických pamiatok mesta Trenčín i na publikaci Hlava 5 – Sochy vo verejnom priestore a podílel jsem se i na tvorbě knihy Martina Zajíčka C20. I díky těmto knihám víme, že některé hodnotné budovy už bohužel nestojí. Přicházíme i o to málo dobrého, čeho se podařilo dosáhnout. Částečně je to způsobeno nepochopením veřejného a soukromého zájmu, protože to, co vnímáme jako hodnotné, je často zničeno. Naštěstí se však některé budovy podařilo úspěšně zrenovovat nebo revitalizovat.
Které to jsou?
Dobrým příkladem je národní kulturní památka KKC Hviezda. Funkcionalistický objekt, který je dnes díky rekonstrukci živým místem, mám to tam rád. Zároveň dostávají příležitost také v minulosti nepříliš populární místa jako Gastrocentrum či Hviezdoslavova ulice. Na rozdíl od Mierového námestia, které prošlo rekonstrukcí a žije, Hviezdoslavova byla vždy takový rozbitý, nekoncepční, skoro až okrajový prostor přeplněný vizuálním smogem. Podobně i ODA, která na mnohé působí anonymně až odstrašujícím způsobem, by se mohla díky revitalizaci stát přístupnější veřejnosti. Subjektivně je pro mě nejlepším příkladem současné architektury rekonstrukce Unidom-u, uvítal bych více takovýchto realizací.
Váš projekt ve spolupráci s Trenčín 2026 „Citlivo o brutalizme“ ukazuje, že i architektura, která je často vnímaná kontroverzně, může být zdrojem diskuse, reflexe a nového pohledu na město. Co je jeho cílem?
Projekt vzniká ze snahy otevřít diskusi o architektuře 60. a 70. let, která je pro Trenčín velmi důležitá. Je to kolektivní téma celé východní Evropy s přesahem na Západ, kde ambiciózní urbanistické plánování nahradilo malebná historická centra modernistickými a brutalistickými stavbami. Naším cílem je přiblížit veřejnosti témata urbanismu a plánování prostřednictvím uměleckých děl a doprovodných aktivit. Snažíme se ukázat, v čem má tato architektura svou hodnotu a kde naopak selhala.
Funguje to? Máte pocit, že se i díky vašim aktivitám mění pohled obyvatel Trenčína na veřejný prostor?
Projekt Citlivo o brutalizme jsem odstartovali minulý rok výstavou právě v ODE věnovanou přeměně Hviezdoslavovej ulice – od původního stavu před asanací historického jádra přes archivní plány až po dnešek a budoucí vývoj. Odezva byla velmi dobrá, zaujala nejen odborníky, ale i seniory, kteří si pamatují staré centrum, či studenty uměleckých škol. Lidé oceňovali i představení manuálu veřejných prostor jako vize do budoucnosti.
Samozřejmě se jedná stále o úzkoprofilové téma, ale od roku 2018 vidím, že se postupně dostává do většího povědomí. Města víc investují do veřejných prostor a učí obyvatele, aby je využívali a cítili se v nich doma. Myslím si, že nejen v Trenčíně, ale i v jiných slovenských městech je už dnes veřejný prostor vnímaný jako důležitá součást života.
Která místa máte v Trenčíně rád?
Z hlediska architektury, urbanismu a veřejného prostoru považuji Detské mestečko za absolutně unikátní věc, je to velmi zajímavý urbanismus. V rámci veřejného prostoru si pozornost zaslouží Cintorín 1. svetovej vojny, má nádherné stromy a je tam úžasné ticho. Nemohu nevzpomenout Ostrov, kde jsem strávil celé dětství. Dnes není úplně dobře koncepčně vyřešený, ale má obrovský potenciál a zasloužil by si revitalizaci. Pěkným příkladem jiného smýšlení o architektuře a ukázkovým příkladem funkcionalismu je Mestská Sporiteľňa od Ferdinanda Silbersteina, která stojí na nároží naproti Městskému úřadu. Myslím si, že má obrovský potenciál, oživením (nejen tradiční nabídkou kaváren a barů) by se toto místo mohlo stát populárním. Například kdyby se do něj vrátilo dřívější kino.
Jaké aktivity ještě plánujete v rámci spolupráce s Trenčín 2026?
Tento rok připravujeme šest dočasných realizací ve veřejném prostoru. Půjde o intervence od různých současných slovenských a českých architektů a designerů. V roce 2026 máme ambici pozvat na realizaci autory z celé Evropy a sdílet tak různé pohledy na společná témata. Připravujeme program pro odbornější publikum formou prezentací, ale také aktivity pro širokou veřejnost. Jako sdružení Hlava 5 se podílíme i na jiných projektech, které realizuje Trenčín 2026, například ve spolupráci s Městskou knihovnou děláme komentované prohlídky o historii sídlišť a dílech, která se na nich nacházejí. První takovou akcí byla procházka Sihoť, která přilákala desítky zvědavých lidí.
Na co se nejvíce těšíte příští rok v rámci Trenčín 2026?
Cokoliv, co se děje ve veřejném prostoru a v podstatě podněcuje lidi, aby vnímali prostor a strávili v něm čas. Nejhodnotnější jsou pro mě projekty placemakingu, tedy dočasné zásahy do veřejného prostoru v jakékoliv podobě. My se sice věnujeme těm na architektonickým a stavebním projektům, ale mám na mysli i různá jiná díla, ať už performativní, experimentální, efemérní, digitální umění a tak dále. Trenčín se může stát laboratoří nebo testovacím místem pro různé experimenty, které mohou vést k velmi zajímavým výsledkům. Otevírají se tak dveře pro evropskou spolupráci, kde můžeme vzájemně sdílet zkušenosti a sledovat, jakým způsobem naše město vnímají nestranní pozorovatelé.
A na co byste chtěl, aby byli obyvatelé Trenčína po příštím roce nejvíce hrdí?
Trenčín možná není v evropském kontextu unikátní město – podobných „Trenčínů“ jsou stovky. Ale nabízí velmi dobrou kvalitu života, příjemnou velikost a přitom má odvahu mít vysoké ambice. Je malý, ale progresivní, zaměřuje se na aktuální problémy a dívá se do budoucnosti. Právě v tom spočívá jeho síla. Myslím, že obyvatelé Trenčína by na to měli být hrdí.
Foto: projekt Trenčín 2026 (se souhlasem)
