Na úvod chci říct, že útulky podporuju a případné zájemce fakt nechci odrazovat. Chci jen, abyste se zamysleli předtím, než si pořídíte “něco” na 10-15 let.
1) Chudáčci pejsci, nějakého si hned vezmu…*heart*
Ne že by empatie byla něco špatného. Dejte si ale pozor, ať to není spíše cesta do pekel. Rozhodujte se spíše rozumem, než citem. Zvolte si psa (fenku), kteří k Vám prostě sedí. Vezměte ho ven, navrhněte možnost dočasky. Zajímejte se. Tohle přirovnání bude asi vážně ujetý, ale… Když si kupujete auto, u kterýho tak nějak věříte, že bude taky na 10 let, hodíte na něj jen oko a už vyplácíte desítky tisíc? Asi ne, co? Posuzujete, jestli se Vám líbí, jestli se pro Vás hodí, jestli jej „utáhnete“ atd. Udělejte totéž i u toho němého stvoření. Zjistěte si, jestli není nemocný, jak reaguje na děti, jestli je čistotný… A s tím vším POČÍTEJTE, pokud se pro něj rozhodnete.
2) Peníze, prostor a čas*heart*
Ne, fakt to nemá každý. Pokud si berete psa, který byl vždy na zahradě, zatímco vy bydlíte v garsonce… Nejspíš to nebude lehký a pesan si bude muset chvíli zvykat. Budete ho muset naučit čistotě nebo případně odnaučovat štěkání z nudy či ničení separační úzkosti. Neříkejte si, že „to půjde“. Počítejte raději s tím, že to bude chtít čas a to v nemalém množství.
S prostorem se pojí i čas. Pokud si berete štěně, které je jako nepopsanej list papíru, bude taky vyžadovat spoustu času. Prcka byste měli správně socializovat, zvykat ho na nové věci (místa, lidi), zvykat ho samotě, naučit čistotě… Opravdu je blbej nápad si vzít štěndo, být s ním v kuse celý víkend a pak v pondělí „muset do práce“. Takhle to prostě nejde.
No a s penězi je to občas taky výzva. Osobně jsem si to při pořízení špicouna taky nedokázala představit (ale o tom až jindy:-)).
Jasně, psisko dostanete buď zadáčo nebo za pár stovek z útulku. Tohle je ale jen pomyslná špička ledovce (a to občas hodně vysokého). Může se Vám samozřejmě poštěstit, pes bude miláček rodiny hned od začátku, bude klidný a vděčný a také pořád zdravý. To je ten ideální případ. Často ale nastává spíše ten opačný… Pes Vám z nudy rozkouše gauč či se podhrabe po plotem na návštěvu za fenkami. Mohou u něj vyvstat zdravotní problémy atd. Pokud to jen trochu půjde, vytvořte si finanční rezervu. Už jenom pořízení misek, pytle granulí, pár hraček, pelíšku, vodítka nebo naopak kotce či výběhu Vás může stát i několik tisíc, ani nemrknete.
3) Nehrejte si na hrdiny, nechte si poradit a pomoct*heart*
Člověk je v podstatě celkem výjimečná bytost. Dokážeme kolikrát pracovat do úmoru, obětovat se pro rodinu i z ničeho vytvořit úspěšnou firmu. Ovšem se psem, je to trochu jiné. Je na Vás závislý a sám si nezajede k veterináři, nevydělá si na granule žebráním na ulici (no, někteří jo). Osobně celkem obdivuju lidi, který si „na všechno stačí sami“. Můžete si totiž zlomit nohu, nedejbože Vás postihne infarkt nebo ztratíte práci a rázem jste bez příjmu. Co tím myslím konkrétně? Ideálně si získejte podporu rodiny 😀 Nebo se připravte, že to občas bude fakt dost ostrý. Jestli nemáte čas vzít psisko v bytě denně aspoň na 1-2 ven, něco je špatně. Poproste někoho z rodiny nebo si najděte venčitele (ano, jsou). Je to určitě lepší než dovolit, aby psovi praskl močák.
Totéž se týká výcviku. Dnes existuje tolik cvičáků i psích sportů nebo aktivit, díky kterým se psisko vyblbne tak, že zaspí i ohňostroj. Čtěte a ty informace si ověřujte. Vykašlete se už, proboha, na ty kecy o psí dominanci (ano, vím, že jsou i dominantní jedinci, ale fakt to není každý druhý). Zajděte si na cvičák, zvykejte psa v prostředí jiných psích soupeřů, naučte ho, jak se chovat na veřejnosti. Kupte (půjčte) si knížku, jak rozumět psím signálům nebo jak naučit psa zavírat dveře:-)
Nemáte ze cvičáku dobrý pocit a přijde Vám, že třískání psa o zem není ten dobrej způsob? Najděte si jiný. Požádejte nějakého odborníka o konzultaci a vytrvejte.
4) Počítejte vždy raději s tou horší variantou*heart*
Co to znamená v praxi? Dám příklad. Já jsem se při pořízení El těšila dost na to, jak bude vděčná a mazlivá, když se jí doteď pozornosti nedostávalo. Ha, chyba lávky. To, že pes z útulku bude hrozně vděčný a udělá, co Vám na očích vidí, je celkem častá fráze. Jak jsem se přesvědčila sama, fakt to neplatí vždy. Jsou při samotáři, psi nekontaktní i nevděčníci, kteří si novou drahou hračku za minutu rozcupují. Stejně tak se může stát, že zatímco v kotci a prostředí útulku se pes chová jako andílek a nejklidnější pes na světe, doma Vám prožene slepice a vyhrabe všechnu zeleninu (případně ji pak ještě sežere). Jo a taky počítejte s tím, že ačkoliv Vy jste ten, kdo se psovi věnuje, chodí s ním na agility, shání mu ty nejlepší granule a tak, pes má radši Vašeho přítele, protože prostě proto.
5) Nelitujte*heart*
Skvělou vlastností psů je, že žijí přítomností. Já vím, nedostával nažrat, tak mu teď dopřáváte. Nenechte to ale zajít zas až k obezitě psa, to je druhý a dost blbý protipól. Pes dostával často na zadek a před Vaší rukou uhýbá? Žádné „ťuťuťu ty moje chuďátko“ a just ho vezmu na ruky, abych ho mohl/mohla pořádně pomačkat. Dejte psům s blbou minulostí čas, ten potřebují nejvíc. Netlačte na něj. Nestojí o pohlazení? Dobře, nevtírejte se. Nerozmazlujte ho. Někteří psi jsou vyčůraní až běda a jakmile zjistí, že to Vy byste mu snesli modré z nebe, začnou toho využívat. Přidáváte na chuť kapsičky, jogurt, cokoliv? Opakujte to často a při nasypání „pouhých“ granulí se Vám na to pes vykašle a bude čekat, dokud nepřisolíte něco lepšího. Zapomeňte na to, co bylo. Věnujte psovi čas, aby si zvykl, aby se naučil a pochopil, co po něm chcete. Netlačte na pilu, ale zároveň jej nenechte dělat, co chce, protože „chuďátko malé“. Buďte důslední a nastavte si pevná pravidla.
Na závěr bych chtěla říct to nejdůležitější: Buďte zodpovědní. Dát domov chlupaté kouli, která měla prostě v životě smůlu, je skvělé. Dát jí svůj čas a něco pro ni obětovat, je však mnohem lepší. Pokud se rozhodnete si pořídit perfektního společníka na několik let, myslete na zadní vrátka. Představte si, jak je ten pes šťastný, když ví, že má své DOMA. Svou misku, své vodítko, své lidi. Dokážete si představit jeho zmatek v hlavě a zoufalost, když se rozhodnete jej vrátit, protože Vám rozhryzal nové boty? Nedopusťe to a VŽDY pořízení psa pečlivě a dlooouze zvažte. Pro psa je případné vrácení do útulku totiž mnohem horší.
Všechny výše zmíněné řeči a rádoby chytrý rady, který by ale měly být samozřejmostí, by se daly shrnout do výstižného citátu z Malého prince: „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“
