Vlastně nikdy jsem nebyla zastáncem psů – ve čtvrté třídě mě pokousal sousedky pes… Do nosu:-D ale jak to tak bývá – cesty Boží jsou nevyzpytatelné a i já mám doma psa.
No a jak to zvládám? Celkem dobře, ikdyž panická hrůza ze mě nikdy nevyprchala… Svýho psa se nebojím, ale ostatních ano…
Ale abych začala od začátku… Upřímně… Bála jsem se usnout a vlastně být s ním doma sama. No a teď jsme furt společně sami doma a vlastně ho miluju z celého srdce. Je to skvělý parťák a oživuje celý ten život až nadprůměrně. Na to, že jsem docela měla strach je to dobré.
Nicméně… Ten den vždy je krásnější a vůbec -> skvělý a vždycky se u nás něco děje… Není doma to mrtvolné ticho (neštěká :-D). Vždycky před spaním si hrajeme a odpočívá vedle mě, když se koukám na TV. Aspoň někdo 😀 jinak nikdo jiný.
