„Že papoušci nemůžou zažít žádné pořádné dobrodružství? Tak to jste tedy na omylu, ne-li na větvi! Jsem papoušek Rudy a v životě jsem toho zažil už dost. Unesli mě z rodného hnízda, šel jsem z klece do klece a nakonec jsem skončil u pirátů! A to bylo jedno dobrodružství za druhým – bezvětří, bouřka, vzpoura, přepadení, úprk před indiány… Užili jsme si s kapitánem Dinem, Perlořitkou, Spáleným Pepém, Drobečkem, Sardiňákem, Fajfkou Benem a ostatními piráty spoustu legrace, párkrát nám šlo o zobák, ale jedno vám povím – nikdy jsem se s nimi nenudil. Ostatně – přečtěte si sami, co všechno nás potkalo!“
Jestli jste si mysleli, že k vám právě promluvila jenom nějaká literární okřídlená postava, tak jste na omylu. Papoušek Rudy je skutečný. Už 27 let žije spokojeně v rodině Lukáše Fišera, kterého malí čtenáři znají z knížek Rozumbrádkové.
Lukáš Fišer je hudebník, skladatel, scenárista, publicista a spisovatel. A tak mohl v Ptákovinách uplatnit hned několik svých talentů a kromě zábavného příběhu, doprovázeného výtečnými ilustracemi Lukáše Fibricha, nabízí dokonce i texty písniček z pirátské lodi. Některé už si lze i poslechnout v podání kapely Gentlemani.
A co nám prozradil o svém kamarádovi Rudym sám autor?
Co všechno Vás papoušek naučil a jak ho máte dlouho?
Papouška amazoňana chovám už 27 let. Za tu doby mne asi nejvíce naučil věrnému kamarádství a radosti z každého nového dne. Jak se v dnešní době vzdalujeme přírodě, ztrácíme, na rozdíl od papoušků, radost z tak prostých věcí, jako je třeba krásný východ sluníčka. Papoušci mají rádi společnost, legraci a umějí být velmi pozorní. Žádná klec ze zlata je šťastné neudělá. Takže se my lidé máme co od nich učit. Lidská řeč podle vědců vznikla z odposlechu řeči lidoopů a ptáků, všimněme si, jak například lidé z Jižní Ameriky mají rádi temperamentní a hlučnou hudbu, podobně, jako papoušci milují hlasité zvuky tropického pralesa. Koneckonců, proč vlastně v naší české řeči používáme výrazy typu: “Nátáhnout brka, přistaň, to je úlet, podobný, jako vejce vejci, chlubit se cizím peřím, jsem z toho na větvi” a tak dále?
Myslíte si, že je to vhodné domací zvíře a proč?
Papoušci, zvláště ti velcí, nejsou kamarádi jen na pár dní či roků. Žijí desítky let, takže každý by si měl jejich pořízení dobře rozmyslet. Odměnou vám bude věrné kamarádství. Papoušci jsou jinak poměrně nenároční na chov, samozřejmě vyjma některých exotických druhů. Vyžadují čistotu v kleci, v miskách, pozornost, protože jsou velmi společenští a chytří. Měli by mít možnost se alespoň jednou denně proletět, dají se naučit různým kouskům, které berou jako zábavu. Dejme jim příležitost si na čerstvé větvičce zkoušet sílu svého zobáku, jinak to odnesou naše dveře nebo nábytek. Sousedi v domě, ulici, čtvrti, vesnici se o našem chovatelství dozví většinou velmi brzy, neboť velcí papoušci se svým kříkem nedají přeslechnout.
Proč jste si Rudyho pořídil?
Papouška jsem si pořídil v roce 1992. Byl na prodej v obchodě v Lidické ulici. Koukal na mne z klece, měl křivý zobák a veselé oči. Nedalo se jim odolat. Kamarád na první pohled. Po 25 letech společného života jsem po dopsání jedné knihy najednou dostal chuť napsat knížku, kterou věnuji svému dlouholetém papouščímu společníkovi. Vznikla v podstatě za deset dní, jak se říká, jedním dechem. Dal jsem ji název „Ptákoviny pirátského papouška“.
„Ptákoviny“ mají v češtině trochu znevažující význam, ale v knížce dostávají i jiný rozměr. Při psaní jsem se dobře bavil, takže doufám, že se stejně budou bavit i čtenáři, kteří mají rádi dobrodružství a trochu praštěné vyprávění. Normálnosti a střízlivosti si užijí všichni v běžném životě až až.
Jelikož jsem dostal nabídku i na audioverzi knížky, zhudebnil jsem všechny pirátské texty písniček v knížce a nahrál je společně s kapelou Gentlemani, kterou máme s kolegy profesionálními muzikanty. Na bicí v ní hraje herec Dalibor Gondík, který i audioknížku načetl. 11 písniček, to je i na audioknihu pořádná porce, ale jako na knize máme rádi obrázky, na audioknížce se zase můžeme těšit na písničky. A když jsem zmínil obrázky, těch se v „Ptákovinách pirátského papouška“ujal Lukáš Fibrich, a musím říci, že se mu moc povedly.
Jaké slovo ten Váš papoušek nejraději používá?
Asi svoje jméno. Jinak Rudy se naučil sám od sebe zdvořile zdravit, takže „nazdar čau, ahoj“ od něj slyším, kdykoliv přijdu domů a je to moc příjemné. Z písniček si nejraději zpívá melodii staropražské odrhovačky „Přišel k nám kočí, měl modrý oči“. Oblíbil si jí, když jsem s Pražským pouťovým orchestrem, kterému dělám dlouhá léta kapelníka, tuto lidovku natáčel v roce 1993 na naši třetí desku. Jelikož je amazoňan venezuelský, oranžovokřídlý, zbožnuje latinsko-americkou muziku, kříčí do ní, píská, mlátí zobákem do rytmu a tancuje na bidýlku.
Papušci jsou velmi chytří, dokáží prý počítat do pěti a co vám mohu potvrdit, poznávají členy své rodiny. Rudy dokáže oslovit jménem správného člověka.Když v zamyšlení jdu kolem jeho klece s kouskem jídla v ruce, najednou za sebou uslyším: “Lukáši, pojď sem!.“ Umíte si jistě představit, že v tu chvíli vás papoušek naprosto odbourá a dostane a ještě tak mile. 🙂
Takže, pokud bychom měli rozhovor něčím zakončit, tak asi myšlenkou:“Učme se od papoušků!“
AUDIO CD
Nyní si můžete ke knize pořídit také audio CD k poslechu! CD má navíc 12 nových pirátských písniček kapely Gentlemani s Daliborem Gondíkem za bicími. Po poslechu příběhu se dá tedy použít CD jako hudební CD.
Zajímavostí je, že Dalibor Gondík stihl knihu odvyprávět během velice náročného natáčení Stardance a to po nocích.
Ilustrace: Lukáš Fibrich
