Je to přesně rok, kdy jsem psala o roli testerky v podobě hlavní táborové vedoucí, kterou jedu ve štafetě po mé tetě už devátým rokem.

Bylo to stejné, a přesto jiné. František se mnou nechtěl být na chatce (opět), ale letos nechtěl už ani pusu na dobrou noc! Pršelo, a to hodně celé tři dny v kuse. Děti byly sice durch, ale pořád veselé a usměvavé! Tipovala bych, že letos zaznělo „Evo“, „Evčo“ stejně často jako „teto“, protože jsem tady měla i neteře a jejich kamarádky, takže jsem byla každý den teto, teto, teto.

Foto: se souhlasem Evy Čejkové

Když sní holky o klukách

„Teto, dneska spíme u Tebe!“ Měla jsem volno v chatce, tak se mi tam nastěhovaly malé princezničky. V chatce pro tři jsme tak spaly 4 holky a bylo to boží! Ulehly jsme, já začala listovat pohádku, kterou jim přečtu, když v tom začala vášnivá diskuse:

„Holky, mně se líbí Viki.“

„Mně se nejvíce líbí František!“

„No, to já mám ráda Fílu.“

V tichosti poslouchám tu pětiletou, šestiletou a sedmiletou treperendu. Pozoruji jejich gesta a jak jsou u toho vážné. Mají úplně stejné grimasy jako dospělé ženy u kafe. Mávají rukama, gestikulují, kulí oči, hrabou se ve vlasech a jsou zvídavé.

„On má totiž už svaly.“

„No, mně se líbí, že je vtipný, že hodně mluví a že dělá legraci.“

„Ty už jsi s ním mluvila, jo?“

„Jo, jednou jsme si povídali.“

„Já od něho chtěla podepsat tričko, ale strašně jsem se styděla.“

Jedna druhé vypráví a potvrzuje, vzájemně si skáčou do řeči. Usínám s úsměvem.

Foto: se souhlasem Evy Čejkové

Ráno v 8 budíček, nabíhá princezna Elsa, Šmoula a Bing. Moje tři princezny se probouzí a ta nejmladší utíká do náručí. Jsou to zase malé holky, chtějí obejmout, chtějí si obléknout šaty, jít si hrát a u toho snít o svých princích, kteří běhají kolem nich. Jednou je určitě políbí a budou šťastně žít až do smrti…. Tak moc bych jim to přála. Aby nikdy neztratily sny, věřily si, uměly se postavit za své cíle a byly dostatečně odhodlané jít po své cestě, i když nebude svítit slunce. S oporou a pokorou po boku. I když jsem jen teta a táborová vedoucí, tak moc dobře vím, jak i těchto pár dnů může být v jejich životě důležitých.

 

Foto: se souhlasem Evy Čejkové

Tagy:
4 Komentářů
  1. EsterNováková 8 měsíců ago

    Jo tak to já teda takto jako vaše kamarádka nemám. To já si musím najít nějakou práci protože nemáme takové peníze v rodině. Jak se říká bez práce nejsou koláče a tak mně to vlastně ani nějak zvláště nevadí. Nechtěla bych padnout do bohaté rodiny.

  2. Romana Mlynářová 8 měsíců ago

    Pěkné chvilky s princezničkami, jak krásné je snít….

  3. Lenka Hudečková 8 měsíců ago

    Krásný příspěvek, Evi. A Františkovi to na fotu sluší :-), Vám taky, to je jasné

  4. NelaVávrová 8 měsíců ago

    To je parádní 🙂

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account