Je čas přestat jen přemýšlet a začít něco dělat…, říká Pavlína Šmídmajerová o projektu #PřehlíŽena

#PřehlíŽena je nově vznikající projekt moderátorky a manažerky Pavlíny Šmídmajerové, jež se podílela na produkci nového českého filmu Za vším hledej ženu. Ten vstoupil do kin 20. října 2022 a popisuje osudy tří kamarádek a jejich naprosto odlišných životů a osudů. V hlavní rolích se ve filmu objeví Hana Vagnerová, Tereza Rychlá, Zlata Adamovská, Betka Stanková nebo Daniela Kolářová. A právě snímek byl spouštěčem nového projektu, který nese podtitul „za odpovědné rodičovství“. Zajímá vás více? Jen čtěte dál…

Pavlíno, jak byste popsala sama sebe třemi slovy?

Tak to je výzva! V první řadě jsem žena. Přestože jsem v dětství měla asi převážně chlapecké zájmy – četla jsem Mayovky, Verneovky, Foglarovky a další dobrodružné knížky, poslouchala sobotní dobrodružné příběhy, které vysílal Český rozhlas, hltala dokumenty o přírodě, milovala jsem vtipy a každou jinou příležitost se smát a na kole jsem sjezdila, co se dalo. Jezdili jsme na tábory „k Bobří řece“, což tenkrát nebylo vůbec obvyklé, ale to už dnešním mladým nevysvětlíte… (smích) Ale dodnes z nich čerpám. 

Pak bych určitě použila slovo máma. Šťastná máma dvou dnes už mladých mužů. I když jsem byla na začátku moderátorské kariéry, vždycky jsem věděla, že děti budou mít před kariérou přednost, a tak to taky bylo. Trošku mě sice mrzelo, když se se mnou po narození druhého chlapečka v České televizi rozloučili, ale přijala jsem to. Věděla jsem, že bez práce dlouho nezůstanu. Moderovala jsem plesy v Lucerně, Ples v Opeře, 2. nejstarší silniční běh na světě – Běchovice-Praha a jeho „mladšího brášku“ Mladé Běchovice, kde mě stále ještě najdete, i když už léta navrhuju, abychom našli čerstvý mladý moderátorský vítr (smích), navíc pokračovala má spolupráce s rádiem VOX.

A to poslední slovo, které mě v téhle souvislosti napadá, je prostě člověk. Člověk, který je součástí společnosti. Člověk, kterému není lhostejné, jaká ta společnost je a jak funguje. Zároveň s tím si ale uvědomuju, jak komplikované vazby na tu společnost a v ní samé jsou a snažím se v nich vyznat, pojmenovat si je a zjišťovat, jestli mohu něco změnit k lepšímu. Něčemu pomoci. 

Stojíte za nově vznikajícím projektem #PřehlíŽena. Můžete mi projekt přiblížit? 

Komu projekt pomůže?

Tento projekt má pomoci hlavně stávajícím rodičům malých i větších dětí, i těm, kteří se na tuto nádhernou roli svého života teprve připravují, být svým dětem těmi správnými parťáky pro poznávání světa, do kterého se narodily. Nic víc od nás děti nepotřebují, než materiální zabezpečení, potravu a prostor, ve kterém se jim dostane přijetí, ochrany, podpory a dostatek informací, které potřebují, aby se z nich stali samostatní, soběstační a sebevědomí lidé, kteří nemají potřebu komukoli jakkoli ubližovat.

Jsem přesvědčená, že jestli chceme podporovat posun společnosti k respektu, podpoře a funkčnosti pro většinu jejích členů, nelze učit děti násilí, sobeckosti, nebo je, třeba i nechtěně, vrhat do stavu pocitu nedostatečnosti, neschopnosti, zoufalství.

To vše je v našich rukách. A právě v tom bude naše platforma podporou pro ty nejdůležitější lidi v životě našich dětí. Ať už jsou to rodiče, tety, strýčkové, vychovatelé, učitelé…

Odpověď na vaši otázku tedy vlastně zní: Moje největší přání je, aby náš projekt pomohl hlavně dětem, aby se necítily ve světě tak ztracené, že nevědí, kým být, s čím se identifikovat, jak si poradit se svým životem. Aby mu uměly dát smysl.

Jak to funguje v praxi?

Oslovujeme odborníky – psychology z praxe, ty, kteří chtějí sdílet své příběhy i ty, kteří pomáhají klientům, co našli odvahu svou situaci prozkoumat a vyřešit, aby mohli naplno rozvinout svůj potenciál jak pro sebe, tak pro všechny okolo. K tomu je potřeba odstranit spoustu “lepíků”, ke kterým jsme cestou k dospělosti přišli a se kterými se pak už více méně úspěšně musíme vypořádat každý sám…  A to vše pro to, abychom jako rodiče už dál nepřenášeli ty zbytečně negativní zkušenosti na další generace. Neznamená to vůbec, že by děti měly vyrůstat “ve skleníku”, naopak. Ale k tomu potřebují opravdu dospělé rodiče, bez nich to nepůjde.

Kdybyste měla na projektu #PřehlíŽena vyzdvihnout jednu jedinou věc, na kterou jste pyšná, co by to bylo? 

Přiznám se, že slovo pýcha úplně nepatří do mého slovníku. Pýchu jako takovou, dá-li se to tak nazvat, jsem pocítila asi dvakrát v životě a týkalo se to synů. Jestli i v souvislosti s naší platformou takový pocit nastane? Zkuste se zeptat za nějakou dobu…

Na fotografii zleva: Zlata Adamovská, Daniela Kolářová, Pavlína Šmídmajerová, Hana Vagnerová a Radomíra Vlčková

Jste spoluproducentka nového filmu Za vším hledej ženu, který má do českých kin vstoupit na podzim. Jeho režie se ujal Váš manžel Miloslav Šmídmajer. Jak se vám společně spolupracovalo? 

Tak tady Vás musím maličko poopravit. Pokud všechno půjde dobře, stanu se skrze nově založený uzavřený fond zaměřený na investice do filmových projektů „koproducentkou“ tohoto filmu. A moc ráda. Ale jeho producentem a zároveň režisérem je můj manžel.

Je pravdou, že u tohoto projektu jsem od samého začátku. Spolupracovala jsem i na scénáři a vzhledem k tématu mě to opravdu obrovsky bavilo. Asi i proto vznikla ta myšlenka spojit s filmem i nějaké to „dobrodiní“. Sama jsem nečekala, že to nabude takových rozměrů. Ale jsem tomu moc ráda!

Jsem zastánkyní toho, že do kina mají lidi chodit za zábavou, a proto jsem ráda, že v produkci mého manžela (Bio Illusion) vznikají převážně komedie. Na druhou stranu tím ale vzniká skvělý prostor na otevírání dalších společenských témat a na světlo se mohou dostat právě skrze kampaně k filmu. To je myšlenka, která mě baví a láká a s naší společnou platformou #PrehliZena se právě na tuto cestu vydáváme.  

Je to stresující práce, od které je potřeba si čas od času odpočinout? Jak relaxujete a vypínáte hlavu?

Tak stresující… je to legrace spolupracovat s manželem, že jo? (smích) Myslím, že o tom bylo popsáno už hodně stránek. Na začátku naší společné cesty jsem se přímé spolupráci snažila opravdu poctivým obloukem vyhnout. Ale ty cestičky se nám stejně nakonec spojily a ladíme to už 27. rokem. Občas je to cesta hodně trnitá, ale baví mě čím dál víc. 

Ale znáte ten vtip o páníčkovi, který se snažil svého psa odnaučit žrát? Když už to skoro uměl, tak mu chcípnul… Tak doufám, že tohle nebude náš případ! (smích)

Na fotografii zleva: Hana Vagnerová, Tereza Rychlá, Marek Němec, Betka Stanková

Jak se Vám spolupracovalo s hlavními hrdinkami filmu v podání Hany Vagnerové, Terezy Rychlé a Betky Stankové? 

Obsazování rolí je jednou z nejdůležitějších kapitol práce režiséra. Takže tady by to byla otázka hlavně na mého muže. Ale je pravda, že mi dělá radost, když se při té příležitosti ptá i (nejen) na můj názor. 

Hanka Vagnerová je nádherná osobnost. Přináší do prostoru radost, veselí, pohodu, a ještě skvěle vystřihne svůj part. Co víc si můžete jako režisér přát? A při tom i ona má za sebou svůj příběh, také si prošla svým. Ale právě proto, že dokázala své téma zpracovat a vytěžit z něj to dobré, co jí mělo přinést, vidíme dneska ženu plnou života, radosti a přirozenosti, o kterou nemá nejmenší problém se podělit. Navíc jí to ohromně sluší a s dalšími dvěma filmovými „kámoškami“ si tak krásně sedly, že byste nepoznali, že se v tomhle složení na plátně potkávají poprvé.

Betku Stankovou, kterou asi většina diváků bude znát ze seriálu Vyprávěj, jsem si zamilovala v roli Muribany – Luciferovy nevěsty z pohádky mého muže Peklo s princeznou. Tam jí ti čertíci z očí jen sršeli a v našem novém filmu to není jinak. Dostala nejprve nabídku na roli Marty, ve které nakonec uvidíte naši třetí „Grácii“, ale jakmile si přečetla scénář, okamžitě se zamilovala do Ireny, která jí také úžasně sedí. Prostě některé role vyloženě čekají na určité herce.

A to je i případ Terezky, kterou jsme hledali opravdu do poslední chvíle. Štáb už byl nervózní, jestli se tedy točí, nebo ne, dostávali nabídky na jiné projekty a my je stále napínali, protože role Marty musela být obsazená opravdu naprosto bezchybně. Vyzkoušeli jsme pěknou řádku hereček, představa byla jasná, některé se jí blížily, ale stále tam bylo nějaké „ale“. A pak přišlo video Terezky Rychlé (dříve Krippnerové) a bylo rozhodnuto.

Tým Tomáše Rotnágla – výkonného producenta z K-filmu, musel nastartovat na plné obrátky, aby se stihly všechny přípravy na natáčení během neskutečně krátké doby. Manžel občas vyzkouší flexibilitu svých spolupracovníků až téměř k hranici možného a v té chvíli je asi ani nechcete potkat. Jenže jsou to skvělí lidé a profíci a ti, co vydrželi, to zase zvládli. I s pomocí ze strany autorky scénáře, která jako Ostravanda uměla oslovit ty správné lidi pro spolupráci, aby vše běželo jako na drátkách, protože film se až na detaily natáčel v Ostravě. I těm patří veliký dík! Ale do děkování jsem se tady pouštět nechtěla, protože bych opravdu nerada na někoho zapomněla. A těch lidí, bez jejichž plného nasazení a zároveň skvělého přístupu k ostatním by se rozhodně dílo nezdařilo, je opravdu celá řádka a všichni by si tu zasloužili být jmenováni. Jenže to nejde. Najdete je všechny do jednoho v titulcích. Tak ne, že se po poslední scéně zvednete a utečete ze sálu. Každé jednotlivé jméno v titulcích si zaslouží být přečteno, jinak byste neviděli ani vteřinu z toho, na co jste koukali předešlou hodinu a půl! (Smích)

Ve filmu si zahrály i legendy českého filmu v podání Marka Vašuta nebo Zlaty Adamovské. Jaká byla „na place“ nálada? Můžete nám prozradit nějakou zákulisní historku z příprav filmu? 

„Legendy“, to herci moc rádi slyší, většinou to pro ně znamená, že mají už nejlepší léta za sebou a stávají se legendami… (smích) 

Ale zrovna ty „naše“ by se, doufám, nezlobily a vnímaly by tohle pojmenování v nejlepším smyslu toho slova. Se Zlatkou Adamovskou spolupracujeme už od Svatby na bitevním poli Dušana Kleina z roku 2008 a manžel se s ní pracovně potkával už dříve. Kromě toho, že je skvělá herečka, která svůj talent využije v mnoha rozličných rolích, je také skvělá kamarádka a parťačka na place, která nezkazí žádnou legraci a spíš ji ještě tvoří.

U nás má Zlatka tentokrát roli maminky naší hlavní hrdinky (Hanky Vagnerové) a skvělou parťačkou jí je její „filmová“ maminka – Daniela Kolářová. Je škoda, že ne všechny jejich společné scény se do filmu nakonec vešly, byl to zážitek tyhle dvě slyšet glosovat život replikami autorky scénáře a samy si je kolikrát ještě „dotvořily“. 

Marek Vašut je okouzlující zralý muž a jako takový se přesně hodil do role hlavního mužského hrdiny příběhu – Alberta. Překvapením pro něho, a zřejmě to bude překvapením i pro nekonečné zástupy jeho fanynek, bylo natáčení milostné scény. Překvapením to bylo vlastně i pro nás, když se před natáčením zhrozil, že nic takového nikdy netočil, vždycky to odmítal a celý štáb v čele s režisérem trnul, jestli tyhle důležité scény pro náš film vůbec vzniknou. Jenže nesmíme zapomínat, že zaprvé – pan režisér má jisté přesvědčovací schopnosti a zadruhé – točilo se na Moravě! (smích) Navíc v nádherném domě a pan domácí také projevil úžasné komunikační dovednosti. A samozřejmě  Marek opět dokázal, že je skvělý herec a profík. Bez toho bychom byli opravdu nahraní… Výsledek uvidíte ve filmu. 

Jaké byly Vaše první dojmy, když jste film viděla poprvé?

Tak v tomhle ohledu mám za ta léta přeci jen malý handicap a při první projekci se snažím vidět co nejvíce chyb. Chci poskytnout režisérovi i stříhačovi „nezaujatý“ pohled. Je pro ně těžké udržet si nadhled po těch hodinách na natáčení a ve střižně, přestože jsou to samozřejmě profíci. Ale reakce „nepolíbeného“ může jejich práci urychlit. Takže první projekci si nikdy moc neužiju. Co se týče tohoto konkrétního filmu, byly ale přeci jen celkové dojmy velmi dobré. 

Jste před premiérou filmu Za vším hledej ženu nervózní? Jaké máte pocity?

Nervózní nejsem. Těším se.

Jak byste film popsala, kdybyste mě chtěla nalákat vyrazit do kina?

Především bych se Vás zeptala, jestli Vás zajímají hluboké lidské příběhy, jestli je s filmovými hrdiny ráda prožíváte, ráda se zasmějete a zároveň si i popláčete a třeba si odnesete i nějakou inspiraci k zamyšlení pro svůj vlastní život. Pak je film přesně pro Vás. 

A pak si představte, že jste žena z úplně jiného oboru, na hony vzdáleného filmu, jednoho rána se probudíte a rozhodnete se, že napíšete scénář. Uděláte to, jak jen nejlépe dovedete, bez jakékoli znalosti scénáristického řemesla. Vytisknete, sednete na vlak a osobně odvezete do předem vytipované produkce. Ale nezazvoníte, nepředáte do rukou živému člověku. Prostě vložíte do schránky a čekáte, co se bude dít. No a za tři roky má film podle vašeho scénáře premiéru. To je velké zkratce příběh naší scénáristky. Už se do kina těšíte? 

Chodíte i Vy do kina jako divák? A dokážete se na film dívat laickým okem? 

Určitě a ráda chodím do kina. Naučila jsem se tam chodit naprosto bez očekávání. Nečtu dopředu žádné recenze, vybírám podle tématu, tvůrců, pokud zahlédnu trailer v kině a zaujme mě nebo na doporučení. Když už se rozhodnu film vidět, chci si ho užít bez jiných vlivů. A daří se mi to. Ne vždycky si člověk vybere dobře, ale to už k tomu patří.

Na co se těšíte v roce 2023? Do čeho vkládáte naděje?

Těším se, jak bude růst vše, co se narodilo v tom roce letošním a zároveň do toho vkládám i určité naděje. Ale i s tím už šetřím. Naučila jsem se příliš neočekávat i v běžném životě, neupínat se na budoucnost. Pracuji na tom, co mi dává smysl dnes.

Co je pro Vás teď největším cílem do budoucnosti? Odkud o Vás uslyšíme? 

Těším se tím hezkým z minulosti a na to, co mě čeká. Hodně intenzivně teď pracuji na tom, aby bylo na co se těšit.

A ke druhé části Vaší otázky – nemyslím si, že je důležité, aby bylo slyšet konkrétně o mně. Radost mi ale udělá, když bude vidět a slyšet to, co tu právě společně začínáme tvořit.  Za to moc děkuji!

Foto: se souhlasem Pavlíny Šmídmajerové, Bio Illusion

Zdroj: autorský text Pavlíny Šmídmajerové

Autorka: Lucie Janotová