Píšete si tvz. do šuplíku a říkáte si, že stejně nemá cenu jít se svou tvorbou ven? Eva Zupančič dokazuje, že nikdy není pozdě v literárním světě prorazit. Ačkoliv ji psaní provází celým životem, svou prvotinu vydává až nyní. Kniha Sedm a půl roku se hlavně mezi ženami těší velkému zájmu, a to zřejmě hlavně proto, že se v ní mnohé najdou, nebo fandí hlavní hrdince, že se ani v těžké životní chvíli nehroutí a bere svůj život zase pevně do svých rukou.
Evo, jste autorkou knihy Sedm a půl roku, která popisuje toxický vztah hlavní hrdinky Lindy s mužem, který ji opustí kvůli mladší ženě, ale nestojí si za svým rozhodnutím a několikrát se pokusí vrátit. Jedná se o Vaši první knihu, jak Vás napadlo vrhnout se do psaní?
V podstatě jsem psala vždycky. Už jako malá holka jsem si zapisovala různé příběhy pod lavicí, později jsem je začala psát do počítače. Nikdy jsem ale nedokončila žádnou knihu, protože mi nepřišly dost dobré. Teď se ve mně ale něco zlomilo, a když jsem měla první dvě kapitoly Sedmi a půl roku, rozhodla jsem se, že tuhle knihu dokončím. Samozřejmě jsem měla pochybnosti, a tak jsem právě ty první kapitoly poslala k přečtení dvěma kamarádkám. Obě snad do půl hodiny napsaly, že je to skvělé a že chtějí číst dál. Nakonec se z nás stal skvěle fungující tým a knihu propagujeme společně.
Kamarádky Vás podpořily v napsání knihy i při jejím prodeji, nabízí se tedy otázka, co pro Vás znamená přátelství?
Ano, knihu jsme spolu hodně diskutovaly a jak stojí i v úvodním poděkování, bez nich by určitě nebyla. Jsou doslova její součástí a i hlavní hrdinka Linda má dvě dobré kamarádky, se kterými sdílí svoje radosti i problémy. Osobně si myslím, že dobří přátelé jsou v životě nezbytní. Takoví, kterým na vás opravdu záleží a můžete se o ně v těžkých okamžicích opřít, ale zároveň s nimi můžete sdílet i svoje úspěchy a šťastné chvíle. Já jsem ráda, že takové mám a že se staly i součástí mých knih.
Objevují se v knize nějaké autobiografické prvky?
Příběh samotný je fiktivní, ale velká část děje vychází z mého vlastního života. Také já mám jako hrdinka dva sportovní koně, dva psy, dvě dobré kamarádky a přiznám se, že Lindina povaha je odrazem té mé. Lidé, co mě znají a knihu četli, mi psali, že v ní vidí mě a moje názory. Což je určitě dobře, také z toho důvodu je kniha psaná v ich formě, je to pro mě jednodušší, s hrdiny se ztotožňuji. A i když je hlavní dějová linka fiktivní, samozřejmě mě inspirovaly příběhy kamarádů a známých. Manipulace ve vztazích, neschopnost komunikace, nevěra, touha někoho mít za každou cenu, s tím se všichni neustále setkáváme. Je to prostě příběh ze života.
Na sociálních sítích jste už avizovala další knihy, můžete nám o nich něco říct?
Moc bych toho dopředu nechtěla prozrazovat, snad jenom, že Sedm a půl roku je takový malý začátek větší série knih, které bude spojovat osoba Lindy a jejích dvou kamarádek a témata jako toxické vztahy, manipulace, láska. Určitě můžu slíbit i druhý díl Sedmi a půl roku, který čtenářům zodpoví otázky, jež si patrně kladli při čtení první knihy. Pokud vás osudy Lindy zajímají, sledujte můj profil na sociálních sítích, sdílíme tam ukázky z nových knih a vše kolem psaní.
Eva Zupančič se narodila v Olomouci, kde také vystudovala českou filologii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Nyní, kromě psaní, působí jako marketingová konzultantka, vyučuje na vysoké škole a přispívá svými články na různé weby. Letos vydala svou první knihu Sedm a půl roku. Ve svých příbězích zkoumá nejtemnější zákoutí lidských vztahů. Věří, že příběhy mají sílu nás spojovat – připomínat nám, že v radosti i bolesti nejsme nikdy úplně sami. Ve volném čase se věnuje parkurovému skákání a svým psům.
Foto: se souhlasem Evy Zupančič
-480x270.jpg)
