Životního partnera si vybíráme již v útlém dětství a rodiče jsou tím největším vzorem

Možná vás to překvapí, ale jakého životního partnera si vaše dítě vybere, se rozhoduje již mezi 3-7 rokem jeho věku. Tomuto období se říká oidipální fáze vývoje a prochází jím každé dítě. Pokud tedy chcete své dítě podpořit, aby jej v budoucnu přitahovali ti správní lidé, pozorně čtěte.

Rodiče jako vzor partnerství

Je obecně známo, že děti se z 90 % učí nápodobou. Můžete jim říkat, co chcete, ale budou se pravděpodobně chovat tak, jak to odkoukají doma nebo v blízkém okolí. Důležitým vzorem je pro ně každopádně vztah jejich rodičů. Pokud ale žijí v rozvedené rodině, mohou si vzít příklad i u prarodičů či tet a strejdů, nebo rodičů svých kamarádů.

Mami, vezmeš si mě za muže?

Když je vaše dítě v tomto období vývoje, poznáte podle toho, že se platonicky zamiluje do svého rodiče opačného pohlaví, tzn. syn do matky a dcera do otce. A často se to projevuje výše uvedenou otázkou u kluků. Ti potřebují od maminky ocenit svůj výkon, slyšet, že až jednou vyrostou, budou stejně silní jako jejich tátové.

Holčičky naopak potřebují od tatínka slyšet, že se tatínkovi líbí a až jednou vyrostou, budou stejně krásné jako maminka. Velmi často se před tatínkem předvádí, sedají si mu na klín a tancují před ním.

Důležitá je reakce rodičů stejného pohlaví

Pokud toto od rodičů děti dostanou, ukotví se tím i jejich pohlavní identita. A nejde ani tak o slova jako o to, aby v atmosféře rodiny děti vnímaly, že jsou přijímány takové, jaké jsou, a jejich platonické zamilování je akceptováno. Proto je také velmi důležité, jak na jejich platonické zamilování zareaguje rodič stejného pohlaví, tzn. u vztahu syna s matkou – otec a u vztahu dcery s otcem – matka. Ptáte se proč? Dítě totiž miluje své rodiče bezpodmínečně, a tak pozorně sleduje, jak na jeho zamilovanost reaguje rodič, do kterého zamilovaný není. A pokud ten vyjádří sebemenší nesouhlas, dítě se své platonické zamilovanosti vzdá, tzn. najde si jiný subjekt svého zamilování, třeba dědečka nebo miluje svého rodiče opačného pohlaví tajně.

Příklad z reality

Příkladem může být, že vám váš milovaný syn před otcem řekne: „Až vyrostu, vezmu si tě za ženu.“ A tatínek na to zareaguje: „No, to si zkus! Máma je přece moje. Co to vymýšlíš za blbosti?“ A problém může být na světě. Jak na tuto častou otázku dětí tedy nejlépe odpovědět? Doporučila bych zareagovat takto: „Ráda si tě vezmu za muže, ale nejsem si jistá, jestli ty až budeš dospělý, budeš ještě pořád chtít za ženu právě mě. Přeci jen budu už v tu dobu ve věku naší babičky.“ A jak by na to mohl zareagovat otec? Třeba takto: „Já Ti rozumím, kdo by nechtěl za ženu naši maminku, byl by blázen! Věřím ale, že ať už to bude jakkoliv žena, určitě si jednou vybereš správně.“

Neznám osobně rodiče, kteří by svému dítěti nechtěli dopřát to nejlepší. A věřím v to, že chyby, které se dějí ve výchově, často vznikají z nejlepších úmyslů, ale i z nevědomosti. Pokud tedy nechcete, aby z vaší dcery vyrostla žena, která například nezná svou ženskou hodnotu a potřebuje si ji neustále dokazovat zájmem od ostatních mužů, zkuste ji podpořit v jejím vztahu s otcem. A u chlapců poproste tatínky, ať vám dají prostor je hodně chválit a přijímat jejich lásku ve velkém.

Pozor na Oidipální triumf

Na závěr ještě jedno upozornění. Pokud se chystáte rozvádět v oidipální době vývoje svého syna nebo dcery, dejte si pozor na tzv. Oidipální triumf, kdy dítě na nevědomé rovině odchod rodiče od rodiny považuje za své vítězství boje o rodiče, do kterého je zamilováno. V žádném případně svého syna ani maličko nepasujte do role „nového partnera“ a dceru do role své „důvěrnice/kamarádky“. Důvodem je, že na ně tímto gestem převedete odpovědnost a vinu, které jim nepřísluší.

Autor: Mgr. Eva Králová

Foto: Shutterstock