„Ale my se přece máme rádi. Tak proč to nefunguje?” Možná jste tuhle situaci zažili. Láska nechybí, ale přesto něco vázne. Jeden dává víc, druhý se stahuje. Jeden volá po blízkosti, druhý po prostoru. A láska, která měla spojovat, se najednou mění v únavu a zklamání. Milovat nestačí, jak vysvětluje psycholožka Šárka Miková, autorka stejnojmenné knihy a teorie osobnosti, tzv. Teorie typů.
Láska je jako půda. Živí, dává jistotu, umožňuje růst. Ale bez péče, světla a vody nic nevyroste. Když se tedy ve vztazích spoléháme jen na to, že ‚se máme rádi, a to je přece nejdůležitější‘, zapomínáme, že vztah je živý systém. Proto potřebuje údržbu a zájem o druhého. Nespoléhejme jen na svou projekci, každý jsme totiž jiný, naše mozky fungují jinak, což je základ teorie osobnosti nazvané Teorie typů, jejíž autorkou je psycholožka Šárka Miková.
„Každý z nás má jiné vrozené potřeby. Velmi zjednodušeně řečeno jeden touží po jistotě a předvídatelnosti (tzv. SJ typy), druhý zase po volnosti a dobrodružství (tzv. SP typy), pro dalšího jsou důležité znalosti a kompetence (tzv. NT typy), jiný ocení harmonii a smysluplnost (tzv. NF typy),“ popisuje zkušená psycholožka a doplňuje: „Nepochopení ve vztahu může vzniknout právě z toho důvodu, že dávám druhému lásku tak, jak ji potřebuju dostávat. A ne tak, jak ji potřebuje dostávat ten druhý. I když to myslíte dobře, váš protějšek to tak vnímat nemusí.“
Co s tím? Nabízí se možnost prozkoumat, jakým typem osobnosti (dle Teorie typů) je právě váš partner. „Může vám s tím pomoci kniha Milovat nestačí, případně se můžete pokusit sledovat, co druhého motivuje, uklidňuje i stresuje. Pokud vy sami jste spíše typem, který potřebuje klid, nezapomeňte, že druhý může přirozeně potřebovat akci, spontánnost či výzvu.“
Pokud si rádi hrajete, můžete si vyzkoušet menší experiment. Zkuste se na den naladit na jeho nebo její svět. Dělejte věci ‚po jeho/jejím způsobu‘. A jen sledujte, co se změní.
Sebehodnota – klíč ke zdravé lásce
Když si nevěříme, že jsme v pořádku, začneme lásku něčím podmiňovat – výkonem, pozorností, dokonalostí. Lidé s oslabenou sebehodnotou se buď přizpůsobují, nebo bojují. Jenže ani jeden z těchto způsobů není optimální.
„Silná sebehodnota je nejlepší prevence vztahového vyhoření. Podpořit ji můžeme třeba tím, že si každý den připomeneme aspoň jednu věc, na níž jsme hrdí. Další cestou je chválit sami sebe za vydané úsilí i v případě, že jsme nedosáhli žádného významného výsledku. Nebuďme závislí na zpětné vazbě zvenku,“ objasňuje autorka knihy Milovat nestačí a ještě upozorňuje: „Každý v nás v sobě taky máme vnitřního kritika, který nás často může zbytečně srážet. Je dobré umět ho sledovat, ale také utišit třeba větou typu: ‚Teď se snažím, a to stačí‘.“
Přijetí není totéž co souhlas
Základem zdravého vztahu je také bezpodmínečné přijetí. To ovšem neznamená, že se vším musíme souhlasit. Přijetí nám říká: „Vidím tě takového, jaký jsi, i když mi některé tvoje projevy nejsou blízké.” Tím dáváme druhému jistotu, že má právo být sám sebou a zároveň může růst. Jak tohle ale převést do praxe?
„Jakmile máte s něčím u druhého problém, oddělte samotného člověka od jeho chování. To můžete vyjádřit větou typu ‚Mám tě ráda, ale tohle chování mi vadí.‘ Zároveň si můžete trénovat ‚kouzelnou‘ větu: ‚Rozumím ti, i když s tebou nesouhlasím.‘ Naopak pokuste se vyvarovat rychlým soudům typu ‚To je nesmysl‘,“ vysvětluje autorka Teorie typů.
Vymezujte si hranice – nejhlubší formu péče
Téma osobních hranic se v posledních letech skloňuje velmi často. Možná je někdo považuje za nepříjemné limity, nicméně hranice nejsou projevem nelásky. Naopak. „Hranice vyjadřují respekt k sobě i druhému. Pokud bychom si je nevymezili, láska by se ‚rozplizla‘. A nedílnou součástí problematiky hranic je již zmiňované přijetí. Bez něj by totiž láska ‚ztvrdla‘.“
My potřebujeme obojí – milovat, ale ne za každou cenu. Hranice totiž nejsou zdi, ale mantinely, o které se dá opřít. Jak na to?
- Mluvte o svých potřebách v první osobě: ‚Potřebuju klid‘, místo ‚Ty jsi zase hlučný.‘
- Říkejte, co vám vadí, a to dříve, než vybuchnete.
- Hranici se pokuste vyjádřit klidně, ale důsledně: ‚Ne, teď ne. Chápu, že jsi naštvaný. Ale křičet na mě nebudeš.‘
Vztahy můžeme sami utvářet
Milovat nestačí. Ale není to nakonec dobře? Protože to znamená, že vztahy můžeme vědomě tvořit, nejen pasivně doufat, že ‚to nějak dopadne‘. „Když k lásce přidáme porozumění typovým rozdílům, přijetí bez podmínky, jasné hranice a vědomou péči o sebehodnotu, pak se z lásky může stát něco hlubšího. Nejen romantický sen, ale živý, bezpečný prostor, kde se oba můžete nadechnout, růst a být sami sebou,“ dodává psycholožka Šárka Miková, autorka teorie osobnosti nazvané Teorie typů.
Zdroj: Šárka Miková, psycholožka; kniha Milovat nestačí
Foto: Canva a se souhlasem Šárky Mikové
