Ještě před příchodem Ježíška čeká na děti mikulášská nadílka. Ta je, zejména pro ty nejmenší, opředena spoustou neznámých, napětím, natěšením, ale i strachem.
Zdá se, jakoby v tom předvánočním shonu naše děti zlobily pětkrát víc, než obvykle, a tak občas sáhneme po větách typu:
,,Počkej, až přijdou čerti, zlobivce si odnášejí do pekla.“
,,Řeknu Ježíškovi že neposloucháš a pod stromeček nic nedostaneš!“
,,Přestaň s tím vztekáním nebo na tebe už zavolám čerta!“
V situaci vyvolávající strach, reaguje každé dítě jinak. Jedno se jen tak něčeho nezalekne, druhému se mohou obavy dostat ,,pod kůži“ a hlodat tam, jiné zažije šok. Je těžké předem odhadnout prožitky dítěte a budoucí následky. Jako rodiče známe své dítě nejlépe. Víme, jakou výchovnou taktiku použít, jaké jednání je adekvátní a co už je přes čáru. Vědí to ale i prarodiče dítěte a jeho učitelé v mateřské škole?
Mikuláš přichází
Mikulášská nadílka může mít různé scénáře- klidný s nádechem respektu, ale i odhodlání, zlepšit své slabé stránky. Anebo dramatický, divoký, zastrašující s nedozírnými následky na psychiku dítěte.
Scénář, spojený s mikulášskou nadílkou není dobré v žádném případě podceňovat. Pokud využíváte služeb cizích lidí, rozhodně je poznejte dříve, než vám 5.12. zazvoní u dveří. Domluvte si s nimi konkrétní průběh celé mikulášské. Řekněte jim konkrétní představu ohledně přístupu k vašemu dítěti (dětem). Pan ,,Mikuláš“ by měl do ruky dostat ,,knihu“ s pár řádky o potomkových hříšcích, ale především o pozitivech.
,,Čertům“ je dobré jasně vymezit hranice. Obvykle to isou také ještě děti a nevědí co a jak. U dětí do 2 let doporučuji ,,rohatého“ nechat raději za dveřmi. Mikuláš s andělem ho dostatečně zastoupí. Naopak šestiletému rošťákovi, který má údajně pro strach uděláno, může konfrontace se zástupci nebe a pekla alespoň na čas ,,přistřihnout křidélka.“ Celá mikulášská by měla trvat cca 10-15minut. Nadarmo se neříká: ,,Všeho s mírou.“
Převlečený strach
Zejména v období kolem Vánoc se u některých dětí vyskytnout symptomy, které mohou signalizovat strach. Je dost možné, že po svátcích se rozplynou jako pára nad hrncem, anebo také ne. Dětský strach, především u dětí mladších šesti let, mívá nejrůznější skryté podoby- noční můry, počůrávání, pokakávání, bolest břicha, hlavy, onemocnění krku, alergie, koktání, uzavřenost, agresivitu, netrpělivost, izolovanost. Rodiče většinou zjišťují, že dětský strach se nejvíce projevuje při usínání, v momentech, kdy je dítě ve svém pokojíčku samo.
Se strachem se dá pracovat
Strach je fenomén, který tu vždy byl, je a bude. Dobrá zpráva je, že se s ním dá pracovat. Výchova, která se chce strachu zcela vyhýbat, je stejně škodlivá, jako ta, která prostřednictvím něj dítě manipuluje a utlačuje. Samostatné zpracovávání a překonávání strachu je již v dětském věku nesmírně důležité. Formuje vlastní identitu a vytváří pocit sebedůvěry. Děti potřebují při překonávání strachu podporu svých rodičů, protože tak získávají jistotu a oporu. Nacházejí vlastní zcela jedinečné cesty a strachu dávají osobitou tvář- například formou kreslení, tancování, dramatizace příběhů, zpívání, psaní.
Jak dětský strach zvládnout?
Dětské strachy nepodceňujte, berte je vážně, ale zbytečně je nedramatizujte. Rozumová vysvětlení mnohdy bohužel ničemu nepomáhají. Naslouchejte proto dítěti aktivně, snažte se mu porozumět, pozorujte jej. Problém za dítě neřešte, spíš mu pomozte hledat cesty k překonávání vlastního strachu. O tom, že vás přijde navštívit Mikuláš s čertem a andělem si můžete povídat 14 dní dopředu, ukazovat si je v knížce, naučit se mikuláškou básničku, vyrobit si kostým nebo trojici nakreslit. Dítě může s Vaší pomocí zapojit své vlastní nápady, fantazii a imaginaci, komunikovat o případném strachu způsobem jemu blízkým. Pokud spolupracovat nechce, pak dost možná využívá svůj strach účelově.
Důvěřujte svému dítěti, že svůj strach překoná, dáváte mu tak pocit jistoty a bezpečí. Čím jistěji se bude cítit, tím více bude důvěřovat vlastním schopnostem a o to tvořivěji bude ke strachu přistupovat.
Strach přichází náhle, ale mnohdy mizí až postupem času. Nelze jej překonat ze dne na den. Jedním z nejlepších způsobů, jak dítěti pomoci zvládnout jeho strach, je hovořit o vlastních obavách. Každý se bojí. I my jsme se jako malí něčeho nebo někoho báli. Jak jsme to zvládli? Co nám pomohlo?
Kárat a kritizovat dítě za jeho strach nebo se mu dokonce vysmívat by byla velká chyba.
Když bude mít dítě podporu ve svém okolí, může i ono časem zvítězit nad tím, co v něm vyvolává strach.
