Děti dnes nejčastěji trápí šikana. Zásadní je zde prevence, říká psycholožka Lenka Maturová

“Chci být dobrým rodičem a vychovat zdravého a spokojeného človíčka,” slyšela jsem z úst jedné budoucí maminky. Ano, přeje si to mnoho dospělců, a přesto jsou média plná obav o duševní zdraví dětí. Závislost na telefonech, sebepoškozování, deprese, nekvalitní vztahy. Mnoho témat, která přinášejí strach i smutek. Oslovili jsme proto školní psycholožku Lenku Maturovou, která na problematiku hledí z vícero úhlů.

Lenko, uveďte nás nejdříve do své role. Co obnáší práce školního psychologa?

Být psychologem na základní škole vyžaduje docela vysoké nároky na vědomosti i zkušenosti, a to nejen z pohledu práce s širokým spektrem věkových skupin dětí, včetně vývojových zvláštností a specifik. Já osobně pracuji také s dětmi z mateřské školy, s přípravnou třídou, nebo chcete-li nultou třídou, s žáky prvního i druhého stupně Základní a mateřské školy Želechovice nad Dřevnicí.

Kromě žáků pracujete také s rodiči. Co potřebují oni?

Rodiče se na mě obracejí v záležitostech nejen vzdělávání, ale i výchovy. Řeším problematiku přijetí úspěchu či neúspěchu dětí ve výuce, jak při výchově pracovat s potížemi spojenými s poruchami učení nebo v souvislosti s nadáním žáka. Velkým tématem je sebepoškozování, které dle mých zkušeností z práce krizového interventa patří mezi nejčastější problémy dětí na základních školách, často už od 11 let jejich věku.

Mluvíme o dětech a rodičích, v rovnici mi chybí ještě učitelé.

Ano, školní psycholog pracuje také s pedagogickým sborem, který tvoří učitelé, metodici prevence, výchovní poradci a asistenti pedagogů. U nás na škole máme zřízeno rovněž školské poradenské pracoviště, kde projednáváme poruchy chování žáků ve smyslu nedodržování sociálních norem a školního řádu.

Co si máme konkrétně představit pod pojmy sociální normy a školní řád?

Šikana žáků ze strany spolužáka či učitele, vandalismus, krádeže, útěky, záškoláctví a užívání návykových látek v prostorách školy. Člověk musí držet krok s dobou, od mých dětských let se mnohé změnilo. Musela jsem si doplnit vědomosti například o užívání nikotinových sáčků, se kterými se nejen u nás na škole potýkáme. Novinkou na scéně školského prostředí jsou také HHC želatinové pochutiny různých tvarů, obsahující výtažky z marihuany.

Zmiňovala jste sebepoškozování, šikanu, útěky i návykové látky. To vše na základní škole. Co děti nejčastěji trápí?

Tím, co žáky nejčastěji nejen na základních školách trápí je jednoznačně šikana. Důvodem, proč se na mě obrátí učitel nebo i rodič je zaznamenání sebepoškozování jejich žáka nebo dítěte. Sebepoškozování jako typ záměrného a závislostního chování, představuje nejčastější pokus, jak děti situaci, kterou prožívají jako stresovou, zvládají. Důvody mohou být různé, nejčastěji zjistím při sezení, že žák řeší právě šikanu, problémy v rodině nebo například rozpad vztahu.

Co je podle Vás důvodem, má to společného jmenovatele?

Společným faktorem je dle mého názoru proměna současné společnosti. Současná generace dětí stále více a více omezuje reálné sociální kontakty a má potom problémy s poskytováním a přijímáním zpětné vazby. Narůstá agrese a šikana jako forma specifické agrese, a „tyranizování“ se objevuje ve společnosti stále častěji. Šikana není problémem jen dětí. Známe také šikanu na pracovišti (mobbing a bossing) či různé formy diskriminace, kterými je ageismus, xenofobie a antisemitismus. Šikana v obecném pojetí má negativní dopad na psychické, fyzické a emocionální zdraví. Základními příznaky šikany u žáků, které můžete jako rodiče pozorovat, jsou změny v chování. Ty se projevují jako strach, úzkost, ztráta zájmů o školu a vyhýbání se společenským situacím.

Změnilo se něco konkrétního, nebo to tak bylo vždy, jen se o tom nemluvilo?

Problém šikany tu byl vždy a šikana je ve školství stále rostoucím problémem. Poměrně novým fenoménem oproti dřívější době je však kyberšikana, která představuje formu agrese v online světě. Dopad užívání digitálních technologií je častým tématem odborných článků a publikací v současnosti. Je známo, že užívání digitálních technologií má negativní dopad na dětský mozek. Digitální technologie snižují empatii, děti nemají problém být kruté, nechybí jim zábrany poslat druhého někam, protože tvář a nálada dotyčného „na druhé straně“ není vizualizována.

Pro rodiče to musí být také krušné chvíle. Máte pro ně konkrétní radu, jak ustát takhle těžké období?

U šikany je klíčová prevence. V případech, kdy se šikana rozjede ve velkém, už není mnoho věcí, které může vyřešit sám rodič, ale je třeba zásahu odborníka. Velká síla pedagoga spočívá v možnosti jeho preventivního působení na žáka právě ve smyslu prevence šikany.

Je důležité povzbuzovat žáky k tomu, aby se nestali pasivními pozorovateli šikany, aby se nebáli říkat, že vidí, že se ve třídě děje něco špatného, že to není „bonzáctví“.

Také v souvislosti se zdravím se říká, že nejlepším lékem je prevence. Jak předcházet pochroumanému duševnímu zdraví dětí?

Zařazování preventivních programů na škole hraje v prevenci šikany roli stěžejní. Takové programy by měly být zaměřeny na rozvoj sociálních a emočních dovedností, komunikaci, základní regulaci a na schopnost žáka naučit se řešit konflikty. Vhodné je zařazovat pravidelně aktivity na respekt, ohleduplnost a toleranci k jinakosti k ostatním. Nejdůležitější v prevenci šikany je vést žáky k uvědomění si negativních dopadů samotné šikany.

Na školách by se proto měly pravidelně zařazovat skupinové aktivity, které rozvíjí názory a postoje žáků, a metody práce, které rozvíjí jejich schopnost komunikace a spolupráce. Vhodné je využívat například práci s demonstračními příběhy a vést o tom s žáky diskuzi, nebo volit takové aktivity, kdy se žáci musí na něčem dohodnout a pohádají se. Tady je úkolem pedagoga facilitovat vzniklé hádky, řídit je a zejména vysvětlovat žákům, že je normální mít jiný názor. Není však normální, když kvůli jinému názoru druhému ubližují.

Vnímáte svou práci jako poslání?

Práce školního psychologa je prací snů. Obsahuje v sobě všechny složky psychologické práce s klientem, jako poradenství, intervenci i diagnostiku. Tuto kombinaci může v psychologické profesi využívat prakticky a současně mimo zaměstnání školního psychologa jen psycholog klinický. Já jako školní psycholožka navazuji vztah s dětmi nejčastěji prostřednictvím hry, kdy navodím příjemnou atmosféru a podpořím bezpečné prostředí. Mimo rozhovor pracuji také s kresbou žáka. Správný psycholog by měl mít „po ruce“ vždy nějakou knihu, tedy jinými slovy, správný psycholog by měl číst odborné knihy a stále se sebevzdělávat. Já se aktuálně dovzdělávám v oblasti digitálních závislostí. Proto je můj první odborný článek v Ženy s. r. o. cílen právě na závislost na mobilním telefonu a nomofobii.

Práce snů zní krásně, má to nějaké “ale”?

Úskalí mé práce spočívá v omezení. Některé činnosti nemohu splnit, protože nemám patřičný psychoterapeutický výcvik. Zároveň není v mé moci někoho “opravit” a není možné vždy vše vyřešit. Mimoto jsem vystavena také jistému zkreslení, které předchází osobnímu jednání s klientem (žák, učitel, rodič), a to právě proto, že se mi dostává informací z více zdrojů ještě předtím, než se s klientem setkám sama.

Foto: se souhlasem Lenky Maturové