Šílenství příprav na přijímací zkoušky na střední školy je velmi silně cítit ve vzduchu. Přeplněné přípravné kurzy, doučování pětkrát týdně, víkendy a prázdniny v duchu Musíš se učit. Příprava je samozřejmě důležitá. Nejen ta vědomostní, ale i ta psychická.
Jako bývalá pedagožka, kterou učení stále baví, pomáhám řadě studentů s přípravami na zkoušky na ŠŠ i maturitu. A tak jsem v absolutním centru dění. Prosba o doučování dítěte na přijímačky na střední i pětkrát týdně, klidně i v deset večer, není výjimkou. Kdo zvolil přípravu dítěte už od září, bývá klidnější. Ti, co v únoru po jednom testu nanečisto zjistili, že jejich jedničkář má 18 bodů, šílí. Nedivím se, doteď měli za to, že jejich dítě je na základní škole kvalitně připravováno a ty jeho jedničky snad mluví za vše. O dvojkařích a horších ani nemluvím. Bohužel není jednička jako jednička.
Testy na přijímačky nejsou o biflování a doplnění pravopisu, ale o přemýšlení, propojení všech znalostí, rozvržení práce, schopnosti číst text delší než post na Instagramu a navíc s hlubší myšlenkou. O porozumění pokynům, o využití své slovní zásoby, která často chybí, a tak se stává problémem i porozumět základním příslovím Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá nebo slovnímu spojení verbální projev. Takové věci za měsíc doučka nedoučíte. Kdo za to může, tak trochu rodič, škola, systém i doba. Příprava vědomostí a postupů je důležitá, ale psychická podpora, vytváření dobrého klimatu pro učení a podpora sebehodnoty dítěte by neměla být opomenuta. Čím se přijímačky blíží, tím se stává tato oblast důležitější.
Jak psychicky podpořit své dítě před přijímačkami?
-
Dopřejte mu i volný čas
Poslední měsíce se jen učí, doučování má každý den i několik hodin, a když má trochu volna, tak ho rodič tak trochu tlačí, aby se raději učil. Přechod z lehkého odpoledního učení či žádného na absolutní učící maraton je pro každé dítě náročné. Tolik informací, mozek neustále v zápřahu “mysli, mysli, mysli”. A ono už to najednou nejde. Každé dítě si potřebuje odpočinout, mít i trochu jiné myšlenky a zážitky, které hlavě dopřejí odpočinku a dají prostor nabytým znalostem usadit se. Proto nechte dítěti alespoň jeden den volný, dvě hodinky denně pro jeho záliby, možnost dělat co ho baví. Není to na škodu, ba k užitku. A proto ho nechte proběhnout, zapařit hru, sjet oblíbený seriál, nebo vyrazte na výlet. Mozek potřebuje učící pauzu.
-
Zklidněme se jako rodiče
Mnohdy je to rodič, který začne šílet a doposud klidné dítě, které si tak nějak věřilo, se stává uzlíčkem nervů. Zejména jakmile rodič zjistí, že jiný rodič, známý, kamarádka své dítě připravuje mnohem více. Má víc kurzů, hodin doučování… a to naše ne. Nastává panika, vtírají se myšlenky, že “ten náš ty přijímačky neudělá”. Nervozita rodiče přináší do rodiny stres a nedůvěru v dítě. Často slýchám od svých studentů: ”No, máma si myslí, že potřebuji víc doučka, je dost v nervu…” Chápu to, umístit dítě na střední školu je další důležitý krok v jeho budoucnosti, a také další 4 roky klidu.
Zde je na místě si jako rodič a dítě promluvit. Jako rodič mu sdělit upřímně z čeho mám strach a nechat dítě říct v čem si věří a v čem potřebuje opravdu pomoc. Dát dítěti důvěru, že věříte, že to zvládne. Neustálým doučováním a tlakem na učení spíše dáváte najevo opak. Nevyšilovat při každé chybce v testu či menším počtu bodů na přípravném testu. I dítě má někdy den blbec, je nemocné, nervózní z nového prostředí, spolusedícího, změny počasí,… V neposlední řadě si promluvte o tom, když výsledky nebudou dostačující. Mějte plán B a hlavně mu dejte najevo, že výsledek v testu neurčuje to, jak ho máte rádi. Podpora a bezpodmínečná láska je v tuto chvíli víc než důležitá.
3. Nalezení silných stránek, podpora a pozitiva
Když své studenty doučuji, neřešíme jen gramatické jevy, ale i jaký je jejich způsob učení, jejich nastavení, co je dokáže rozhodit, jak se soustředí, kde jim to nemyslí a kde naopak excelují. Na to co jim jde, se zaměřujeme a posilujeme. Je důležité vědět, v jaké oblasti si dítě věří a v té najít zklidnění a sebedůvěru. Jaké typy příkladů a otázek mu jdou snadno? Co ho baví? S tím například v testu začíná.
Často se také setkávám s různou pozorností- jedno dítě je schopné si sednout a psát, druhé se rozjede až při sedmé otázce. Potřebuje si zvyknout. Jiné je zas od dvacáté otázky unavené. Jiného neskutečně stresuje čas a neustálým těkáním z testu na hodiny přerušuje tok svých myšlenek. Velké množství textu, na které dítě není zvyklé, dokáže také rozhodit, a tak si text, který nepotřebuje, zakrývá papírem. Z některého dítěte vyleze, že ta písmenka jsou moc malá a špatně se mu čtou, jiného rozhodí, že se dva obří kluci mačkají v jedné lavici a nemají prostor. Banalita? Vaše dítě prožívá situaci přijímaček poprvé v životě, i tak extrémní učení. Všímání si jak pracuje, učení ho strategiím jak se učit a pracovat s textem je mnohdy důležitější než věty vedlejší. Učte ho podtrhávat a práci s tužkou, zklidnit se dechem, když na něj přijde nervozita, nevidět po první otázce, která mu nejde vše černě. Z chyb, které při přípravě udělá, se učte. Pokud to jako rodič úplně neumíte, máte přeci učitele nebo učitelku na doučování, tak je o toto požádejte, pokud už to sami nedělají.
Zdroj/autor: Petra Kubalová, pedagožka a osobní koučka
Foto: pexels.com/cottonbro studio
