Závislost na mobilu: nenechte své děti spadnout do pasti

Čas u obrazovky. Můj denní průměr je 1 hodina a 45 minut. Jaký je ten váš? A víte vlastně, jak jsou na tom vaše děti? Rovnou vás upozorním, že se nejedná o soutěž “Kdo má víc, vyhrál,” ani není potřeba se pranýřovat za to, že je těch hodin a minut více. Všichni jsme už slyšeli o tom, jak díky telefonu plýtváme čas, škodíme očím a náš mozek je přehlcen (nevhodným) obsahem. Stále nás to ale nepřesvědčilo tu magickou krabičku odložit. Upřímně, i já smartphone používám, ale pár informací mě přimělo jeho využití přehodnotit.

Neustálé propojení s mobilem vede k otupění těla

Návyk být neustále propojen s telefonem se váže k poměrně novému úkazu, který psychologové pojmenovali „phantom vibration syndrome“, tedy syndrom falešného vibrování. Tento jev byl zkoumán v roce 2012 vědci ze Spojených států a orientoval se na to, jak moc jsou lidé propojeni se svými telefony. Odtud vzešla informace o tom, že mnoho lidí minimálně 1x za 2 týdny cítí vibrovat svůj mobil, nebo jej zaslechne pípnout, i když se žádná notifikace reálně na mobilu nezobrazí. Náš mozek se pod rostoucím vlivem digitálních technologií naučil vibrace a pípnutí v mobilu vyhodnocovat a reagovat na ně svou okamžitou pohotovostí k akci, objevuje se automatické a nutkavé jednání. Tato pohotovost organismu k akci souvisí s tím, že mobil se stal součástí těla člověka, nás samých. Mobil nosíme v kapse nebo máme chytré hodinky, které se přímo dotýkají naší kůže. Proto je čím dál tím složitější interpretovat prosté zašimrání, pohyb látky na těle, náhlý stah svalů nebo zvuky z okolí. Halucinace spojené s příchodem textové zprávy či hovoru se tedy vážou k našemu návyku být neustále propojeni s telefonem, mít telefon v blízkosti, v dosahu kůže.

Co můžeme z pozice rodičů dělat, abychom dětem pomohli od závislosti na mobilu?

Phantom vibration syndrom lze řešit vypnutím vibrací nebo nošením telefonu tak, aby se přímo nedotýkal kůže. Samozřejmě, vyrazit ven, třeba na výlet bez mobilu, vypnout notifikace a zvonění či zvolit letový režim, se také nabízí. Co se týče běžné manipulace s mobilem, začněte u sebe, jít příkladem je to nej, co můžete dětem předat. Vždyť nápodoba je jedním z druhů učení. Další možností je zavedení Tech-free zón, tj. zamezení vstupu s mobilem do určitých částí bytu. Nemějte mobil u jídla, nehrajte si s mobilem před usnutím, neberte mobil na akce a různá setkání. Nikdy nekoukejte na mobil, když řídíte nebo přecházíte silnici. Pokud se během doby, kdy jste s dítětem potřebujete podívat na mobil, zeptejte se ho, zda mu to nevadí, případně se omluvte, když kontrolujete mobil. Seznamte své dítě a sami využívejte aplikace na kontrolu času stráveného na sítích (Digital well–being pro Android, Screen time – iOS) nebo možnosti nastavení limitů pro používání aplikací (Appdetox, Stayfocused, Bolcksite).

Roztěkané multitaskující děti a fenomén switchtasking

Více a více dětí rutinně využívá více aplikací či zařízení najednou. Děti si povídají s kamarády, poslouchají muziku a přidávají lajky pod posty na sociálních sítích. Během vyučování často pod lavicí scrollují obsah na sociálních sítích, píšou domácí úkoly, a přitom poslouchají youtubery i odpovídají kamarádům na zprávy na Messengeru.

Switchtasking představuje přepínání mezi aktivitami, kdy například dvě aktivity využívají stejné části mozku a vzájemně si konkurují. Někdy může být dokonce aktivita natolik zautomatizovaná, že nad ní dítě vůbec nemusí přemýšlet. Děti neumějí vlivem nadužívání digitálních technologií rozlišovat důležité od méně důležitého, jejich soustředěnost klesá a zpracování informací je povrchní. Mělké zpracování informací se stalo v současnosti zvykem, což nedává mozku šanci aktivovat paměťové okruhy a vytvářet paměťové stopy. Paměťové schopnosti dětí proto zakrňují.

Cyberslacking jako forma multitaskingu u dětí, znamená, že děti vykonávají vícero činností souběžně s digitální technikou v ruce. To opět souvisí se schopností dítěte využívat současně více aplikací a přepínat mezi nimi, aniž by jedna z aplikací byla ukončena pro to, aby mohla být použita aplikace druhá. Takovéto chování přetěžuje organismus, způsobuje únavu, má dopad na produktivitu práce i reakce dítěte, objevuje se problém s pozorností. Pokaždé, když měníme aktivity, měníme tím i prioritu a mozek se tak musí znova a znova zaměřovat na novou činnost. Když se soustředíme na několik věcí současně, využíváme zbytkovou pozornost, tedy malý zbytek pozornosti je stále zaměřený na předchozí aktivitu. Každé další přepnutí zabírá více pozornosti a přecházení od jedné činnosti k druhé prodlevy v pozornosti mezi činnostmi zvyšuje. Je třeba mít na paměti, že vykonávat víc věcí najednou, tedy multitaskovat s digitální technikou v ruce představuje vážný problém ve vývoji osobnosti dětí.

Jde vám z toho hlava kolem? Tak se zastavte a až budete zase sahat po telefonu, jen si uvědomte, jestli ho berete ze zvyku nebo z potřeby.

Zdroj: Lenka Maturová a publikace Computers in Human Behavior Reports

Foto: Unsplash