Dita Horochovská je žena sršící pozitivní energií, která miluje humor, a to i přesto, že je její život o poznání náročnější než většiny z nás. Je totiž kvadruplegička a kvůli neustále zapojené plicní ventilaci nesmí být nikdy sama. Nic z toho jí ovšem nebrání v tom, aby se věnovala dobrovolnické činnosti, literatuře a cestování. Ditina síla spočívá v jejím hlase, kdy jím díky speciálnímu programu dokáže ovládat počítač a další spotřebiče v domácnosti. Společně s kamarádem Lukášem Srbou založila spolek Silou hlasu, který pomáhá lidem s omezenou schopností pohybu naučit se ovládat počítač pomocí hlasu. Řídí se mottem, že síla hlasu je v jednotě a odvaze promluvit, a že to nejsou planá slova dokazují i ocenění, která za svou práci získala – v roce 2022 Cenu Olgy Havlové a v roce 2024 státní vyznamenání od prezidenta České republiky. Nedávno se Dita stala také ambasadorkou seznamovací aplikace Mingly, za níž stojí Kristýna Mertlová a je určena (nejen) pro handicapované.
Ovládat svět kolem sebe pouze hlasem je dnes pro mnoho lidí spíše pohodlnost, ale pro Vás to znamená možnost lepšího života. Jak byste Vy sama charakterizovala, co pro Vás technologie znamenají?
Hlasové technologie pro mě znamenají svobodu, soukromí, možnost pracovat, životní náplň a být nezávislou. Znamenají samé pozitivní věci. Možnost ovládat počítač hlasem mi dává možnost fungovat samostatně bez pomoci druhé osoby a mít jediné soukromí.
Jste spoluzakladatelkou spolku Silou hlasu a podílíte se na vývoji hlasových technologií. Jak jsme v tomto směru pokročili například od doby, kdy jste sama začala tyto technologie využívat, a kam se mohou ještě možnosti posouvat?
Posun tam určitě je, ale v podstatě pracují na stejném principu jako při svých začátcích. Technická univerzita v Liberci za ta léta musela udělat určité úpravy, aby ovládání počítače hlasem fungovalo na nových operačních systémech Windows. Samotná podstata zadávání a upravování hlasových povelů ovšem zůstala velmi podobná. Sama netuším, kam se můžeme posunout, ale neustále nad tím přemýšlíme a snažíme se postupovat s dobou, takže budeme společně pracovat na aplikaci pro mobilní telefony, zkoušet propojení s umělou inteligencí atd.
Nezkusili jste se například spojit s nějakou větší společností zabývající se chytrou domácností a rozšířit tak možnosti spolku?
Propojení s většími společnostmi kvůli chytré domácnosti jsme zkoušeli a zkoušíme. Problém je v českém jazyce. Mnoho způsobů ovládání chytré domácnosti je postavených na ovládání v jiných jazycích, které mají větší uplatnění. Čeština je pro velké společnosti málo využitelná a tím pádem nechtějí investovat do dalšího vývoje. Pokud jde o ovládání domácnosti hlasem, intenzivně spolupracujeme s Domovem svatého Josefa v Žirči, což je jediné ubytovací zařízení pro pacienty s roztroušenou sklerózou, kde mají chytré byty vybavené hlasovým ovládáním a jsou schopni poskytnout poradenství dalším klientům.
Jaké jsou největší překážky, které číhají na handicapované v běžném životě? Je v tomto směru třeba jednodušší žít na malém městě či vesnici, nebo naopak například v Praze?
Jednodušší je určitě žít v Praze nebo větším městě kvůli možnostem. Město je lépe připravené pro život osob s postižením. Jedná se o kulturní vyžití, zaměstnání, poskytování asistenčních služeb, bezbariérovou dopravu a mnoho dalších věcí. Překážky pro handicapované mohou být fyzické i psychické. Situace ve společnosti se sice neustále zlepšuje, ale je mnoho oblastí, které by bylo možné zlepšit jako je například komunikace směrem k handicapovaným od zdravých osob.
Stala jste se ambasadorkou aplikace Mingly, která lidem pomáhá se seznamovat, a to nejen co se týče milostných vztahů, ale i třeba navazování přátelství. Čím Vás tato aplikace oslovila a jakým způsobem může pomoci nejen Vám, ale i dalším handicapovaným?
Oslovila mě tím, že je to něco nového a viděla jsem v tom přínos pro sebe, ale také pro mnoho handicapovaných, o kterých vím, že hledají spřízněnou duši. Jelikož s touto cílovou skupinou pracuji a sama jsem její součástí, tak znám jejich potřeby a přání. Osamělému člověku může pomoci najít někoho pro partnerský nebo přátelský vztah. Pokud se totiž člověk zaregistruje na Mingly, tak už tam vstupuje s tím, že jsou tam handicapované osoby a tím odpadá starost, jestli člověk se má se svým handicapem svěřit.
Najít spřízněnou duši je složité pro všechny, lidé s handicapem to mají ještě náročnější. Odradí potencionální partnery samotné postižení, nebo třeba pocit, že o danou osobu budou muset pečovat, nebo to bývá zcela něco jiného?
Často potencionální partnery může odradit vědomí, že je ten druhý handicapovaný. To se může stát i na Mingly, kde se počítá s tím, že se můžete seznámit s handicapovaným člověkem. Někdy si dotyčný může myslet, že to nebude překážkou a že se to zvládne, ale pokud do toho zasáhne třeba rodina nebo přátelé zdravého jedince, může nastat problém. Okolí totiž začne radit a potencionálního partnera od vztahu s handicapovaným zrazovat. Samozřejmě to tak nemusí být, ale často se to stává. Sama jsem něco podobného zažila. Často je také navíc rozdíl, jestli je handicapovaný muž nebo žena. Muž na vozíku totiž může najít snáz partnerku, protože ženy jsou obecně starostlivější a mají tendenci pečovat o druhého. Důležité ovšem je věřit tomu, že pro každého je někde stvořen ten druhý a mít trpělivost na to toho dotyčného hledat.
V dnešní době se stále více lidí hroutí mnohdy i kvůli banalitám, pro Vás je život o poznání složitější a přesto působíte velmi optimistickým dojmem. Jak si udržet nadhled a pozitivní přístup k životu i v náročných chvílích? Měla byste nějakou radu či vzkaz?
Umím se radovat z maličkostí a každý den se na něco těšit. Nemusí se jednat o velké věci, ale stačí mít třeba radost ze setkání, dobrého jídla, oblíbeného filmu či pořadu v televizi, pěkného počasí nebo čehokoli, co člověku dělá radost. Každé usínání večer přemýšlím nad tím, co pěkného jsem ten den prožila, s kým jsem třeba telefonovala a tak podobně. Neříkám, že je každá minuta prožitého dne fantastická, ale podstatné je to, aby si člověk připomínal spíše hezké věci. Lidé mají obecně spíše tendenci zabývat se těmi negativními věcmi a neustále je připomínat. Já se snažím připomínat si ty hezké události a momenty. Není jednoduché se tím řídit a ne každý to dokáže, ale když se to povede, je to skvělé. Pomáhá mi to zvládnout těžké chvíle. Zároveň často používám humor, bez kterého si svůj život neumím představit.
Autor: Kristýna Solničková
Foto: se souhlasem Dity Horochovské a Mingly
